Problémy železné Lady: Tělo mi říká, že jsem byla mladá a blbá. Je MS v ohrožení?
Rozpustilá přezdívka Železná Lada k ní kdysi skvěle pasovala. Čtvrtkařka Lada Vondrová před pár lety udivovala drsným tréninkem podle vzoru Jarmily Kratochvílové a krutými závodními programy. Letos je všechno jinak, před MS v Tokiu ji kromě potíží se svaly trápí i autoimunitní problémy. „Tělo mi teď trochu říká, že jsem byla mladá a blbá,“ říká Vondrová.
Nakládala si vagony tvrdé dřiny. Těsně po dvacítce byla Lada Vondrová schopná během jediného odpoledne uběhnout dvě ostré čtvrtky a dvoustovku. Nebo třeba stovku, dvoustovku a osmistovku a na všech tratích si zlepšit osobní rekord. To vše ve snaze získat rychlost a odolnost pro svou hlavní trať na 400 metrů.
„Když jdeme osmistovku a pak stovku, je to možná trochu drsňárna, ale tvořím trénink ke čtvrtce. Jde o to, aby dokázala běžet i v únavě rychle. To srovnání s Jarmilou bych přiznal, i když si netroufám, Jarmila je persona. Lada má k tomu daleko, ale pomaličku se přibližuje,“ usmíval se tehdy její trenér Jaroslav Jón.
Byla to léta, kdy byla Vondrová mladou nadějí české atletiky. Na mistrovství Evropy do 22 let získala v roce 2019 stříbro, o dva roky později zvítězila a zlato slavila i se štafetou. A prosadila se už i v dospělé konkurenci. Má dokonce bronzovou medaili z mistrovství světa ve smíšené štafetě, i když jí k ní před dvěma lety v Budapešti pomohl slavný karambol Nizozemky Femke Bolové před cílovou čárou. A letos v zimě přidala další štafetový bronz z halového ME v Apeldoornu.
Letní sezona je ale pro české čtvrtkařky katastrofická. Nikoleta Jíchová, Tereza Petržilková i Lurdes Gloria Manuel už kvůli zdravotním problémům ukončily sezonu. Vondrová zbyla z bronzové štafety v Apeldoornu jako jediná. Jenže i její tělo se ozývá.
„Jsem taková poslepovaná, ale aspoň můžu běhat. Holky dopadly trochu hůř. Musím být vděčná za to, co je, i když běhám ne to, co bych si představovala. Ale můžu na tom pracovat,“ řekla Vondrová poté, co v neděli vyhrála chladné mistrovství republiky v Jablonci v průměrném čase 52,97.
Celou sezonu ji trápí stehenní svaly. Především už od loňska bojuje s autoimunitními problémy. Připouští, že může jít o důsledky někdejších drakonických tréninkových i závodních programů a nedokonalé regenerace.
„Tím, že jsem byla zvyklá dělat tohle, tak se mi ty zdravotní problémy vrací jako bumerang,“ povzdechla si Vondrová. „Angínu jsem přešla tak dvacetkrát, a že bych něco někdy doléčila, to se říct nedá. Moje tělo mi teď trochu říká, že jsem byla mladá a blbá. Myslela jsem si, že jsem nesmrtelná. Ale to jsem byla možná do třiadvaceti let a teď je to horší. Je to pro mě těžké. Nejde to předřít, jak jsem byla zvyklá, musím trochu zvolnit.“
Ostatní padly, ona běží dál
Na rozdíl od ostatních členek bronzové štafety z Apeldoornu aspoň může bojovat dál. Nepřetrhla si vaz v koleni jako Jíchová. Nezpůsobila si vážné zranění zadního stehenního svalu jako Manuel. Netrápí ji chronický zánět v kotníku jako Petržilkovou. Běhá dál, zároveň ale řeší své vlastní problémy.
„Můj imunitní systém neví, co se děje, a brání se tím, že spouští protilátky proti všem možným nemocem,“ vysvětluje Vondrová. „Mám zvýšenou teplotu, ucpe se mi nos a jsem bez energie. Moje tělo pracuje na obrátky a něčemu se brání. Energie mi utíká jinde, než kde ji potřebuju. Třeba v Paříži už jsem neměla sílu na nic. Ale nic mi není, kdybych pracovala v kanclu, tak žiju normálně, ale běhat čtvrtku není úplně zdravé. A když nejste stoprocentní, tak je to těžké.“
Čtvrtka opravdu není práce v kanceláři. Je to drsná disciplína sama o sobě. Jeden okruh po atletickém oválu. Říká se jí nejdelší sprint. Ve skutečnosti klasická sprinterská rychlost atletům nevystačí ani na stovku. Na trati 400 metrů se snaží o co nejvyšší tempo, v závěrečných desítkách metrů jim ale tvrdnou nohy v laktátu. Je to drsňárna i pro zdravého člověka, natož pro závodnici, jejíž tělo se brání.
„Jsem na nějaké medikaci, chodím pravidelně na krev a zatím je to nějak ve stejném stavu. Jsem domluvená, že si po Tokiu dám delší volno, abychom tělo nechali oddechnout,“ říká Vondrová. „Ještě jsem trochu přemýšlela, jestli mám do Tokia letět. Nejsem rozhodnutá na sto procent, že tam pojedu, ale na devadesát procent jo. Byla by to škoda a nevyužitá příležitost. Když už nás svaz platí, všechny ty soustředění, a když mám možnost tam být, tak by byl hřích to nevyužít. Pan doktor mi řekl, že se může stát, že kdybych si dala dva tři měsíce volno, tak se to třeba zlepší, ale zaručené to není. A nevím, jestli bych se za dva tři měsíce neoběsila.“
Vondrová už běžela na třech světových šampionátech a vždy se dostala aspoň do semifinále. Tentokrát poletí do Tokia s nejlepším letošním časem 51,50, kterým je v tabulkách vzadu.
„Bude tam nádherný stadion, asi lepší podmínky než tady a super soupeřky. Je to mistrovství světa, takže i kdybych tam měla umřít, tak když už tam pojedu, tak tam nechám všechno,“ slibuje. „Myslím, že jsem schopná běžet pod padesát jedna. Kdybych tomu nevěřila, tak tam nepojedu. Poprvé v kariéře jsem byla rozhodnutá, že bych tu akci vynechala, kdybych se necítila. Ale cítím se líp, než jsem se cítila na začátku, nějak se s tím sžívám. Takže bych to chtěla zkusit.“
