Psycholog o tragédii Kolouchové a Dahlmeierové: Proč je důležitý pohřeb i bez těla?!
Přišli o své milované a musí se smířit i s tím, že jejich těla zůstávají pohřbena kdesi v ledovém království. Rodiny české horolezkyně Kláry Kolouchové (†43) a biatlonové legendy Laury Dahlmeierové (†31) prožívají podobnou bolest. Blesk se zeptal psychologa Jana Kulhánka, jak se mohou s tragédií nejlépe vyrovnat.
Podle dostupných zpráv žádné rozloučení s Klárou Kolouchovou neproběhlo. Má smysl po takové tragédii uspořádat pohřeb, i když chybí tělo?
Já považuji rozlučkový rituál nebo pohřeb za extrémně důležitý krok pro pozůstalé. Pomáhá jim to přijmout fakt, že ten člověk odešel a my se s tím musíme smířit. Určitě tedy doporučuji rozloučení udělat, třeba tak, že začlením do loučícího rituálu něco, s čím mohu být v kontaktu, nějaký symbol, který milovaného člověka připomíná. Je to třeba fotka, ale může to být i oblíbená květina, kniha, něco, co pro pozůstalé reprezentuje blízkou zesnulou osobu. Můžeme si připravit krátkou řeč, společně si zavzpomínat…
Rodiče Laury Dahlmeierové se pravděpodobně pokusí nechat dceřino tělo vyzvednout, pokud k tomu budou podmínky. Pozůstalí po Kláře Kolouchové ale mají jen nepatrnou naději, že její ostatky někdy uvidí, protože nebyly lokalizovány…
Nemožnost se fyzicky dotknout zesnulé osoby může být těžší pro příslušníky církve, kteří jsou zvyklí na tento kontakt, tento typ loučení. Já jsem se setkal s tím, že otevřená rakev naopak může být pro některé spíše traumatická záležitost, když vidí zesnulého v rakvi. Vidí, že už je jenom tělesnou schránkou, že už nevypadá tak, jak byli zvyklí. Pro mnoho lidí to není způsob loučení, který by jim pomohl. Neexistuje jeden platný scénář, který bude fungovat všem.
Jak se s takovýmto náhlým úmrtím vyrovnat?
V dnešní hektické době je poměrně málo času na truchlení. Každý z nás ale potřebuje jiný čas na smiřování se s tou situací. Někomu to trvá déle, jiný to dokáže zvládnout relativně rychle a taky to není špatně. Důležité je, aby si člověk nic nevyčítal a nechal si na loučení a smiřování se dostatek času. Pro další dobrý život je důležité tenhle čas nepřeskočit….
Rodina Kláry Kolouchové teď musí čelit také řadě nenávistných komentářů na její účet. Je jí vyčítáno, že byla sobecká a nebrala ohled na své děti. To pozůstalým asi nepřidá…
Rozumím tomu, že ti lidé prožívají úzkost, mají obavy o děti, které tu zůstaly a kterým ta máma bude chybět. Ale ničemu tím nepomohou, jen si v diskuzích a komentářích vylévají vlastní znepokojení a frustraci v situaci, která pro to vůbec není vhodná. Rozumím tomu, že nám situace kolem pozůstalých dětí trhá srdce, může nám to být líto, může nám to připomínat vlastní situaci, kdy jsme byli opuštění, kdy nám někdo zemřel a my jsme to špatně snášeli… Ale pravda je, že psát takové věci přinese pozůstalým jen větší utrpení a památce zesnulé to nijak nepomůže. Nehledě na to, že my si tím vlastně taky nijak nepomůžeme.
