Nová autobiografie Jaromíra Jágra JÁ68: Jak si Superman našel cestu k víře? Spím s biblí pod hlavou!

„Díky cvičením jsem dostal tělo během krátké doby energeticky na úplně jiný level. Cítil jsem se najednou jako Superman. Prostě otevřeš své tělo úplně nové energii. Je to, jako kdybys vyčistil karburátor a k tomu dal do auta daleko silnější motor s turbem. Ze škodovky je najednou to nejnadupanější ferrari. 

Jenže s přílivem energie ti začne rychle stoupat i sebevědomí. Máš najednou pocit, že můžeš cokoliv, že tvůj život nemá žádné limity. Že můžeš všechno. A od toho už je pak bohužel jen krůček k tomu stát se neuvěřitelně namachrovaným týpkem. A přesně to mě potkalo. Chováš se najednou úplně odbrzděně. Nikoho nerespektuješ, vůči všem jsi arogantní. A co je nejhorší? Začneš ubližovat i lidem, kteří si to vůbec nezaslouží a třeba je máš i hodně rád… Ne že bys chtěl ublížit. Jen do určité míry přestaneš vnímat, co tvá slova a činy způsobují.

Tělo sis vytunil, ale tvoje duše ustrnula. Nikam se neposunula, musel jsem si jednoho dne říct nepříjemnou pravdu. Z toho čím dál většího nepoměru a nerovnováhy mezi tělem a duší totiž plynuly další a další problémy.  Potom je jen otázkou času, kdy se nabourá… Moje předurčení bylo jasné: být nejlepším hokejistou na světě. A navíc kdo jednou řídí ferrari, nechce zpátky do škodovky. Poslední, co chceš, je jezdit pomaleji. A tak mi z toho vyšla třetí možnost. Udělat něco se svou duší. Posílit ji, dostat ji na nový level a vyrovnat s energií těla. Stát se prostě lepším řidičem sebe sama.

A jako jediná šance pro tuhle cestu mi po nějaké době uvažování přišla právě víra. Víra, která se stane posilovnou pro moji duši. Víra v sílu, která dává všem věcem smysl a vede k nejvyššímu dobru. Bylo mi sedmadvacet let, pomalu vrcholila moje mise v Pittsburghu a já naplno uvěřil v Boha. V životě mi den co den pomáhá nejen modlitba, ale i další věci, které s vírou souvisejí. Předměty, rituály, drobnosti. A proto taky spím s Biblí pod hlavou.

Zní to zvláštně, že? Ale já to tak mám už od svých třiceti. Když jsem uvěřil, hledal jsem způsob, jak být co nejblíž Boží energii i v noci. Chtěl jsem s ní být v kontaktu, i když spím. A tak jsem si položil hlavu na Bibli. Jednoduše. Bez velkého plánu. Ale ten účinek byl znatelný. Jako když si položíš dlaň na teplý kámen, který přes den čerpal teplo ze slunečních paprsků. Po čase jsem už věděl jistě, že mi to pomáhá.

Upřímně? Ideální by bylo mít jednu Bibli pod hlavou a druhou na srdci. Na té srdeční čakře. To jsem chvíli také zkoušel, ale vydržet celou noc na zádech? Když se ale někdy cítím opravdu špatně a potřebuju rychle nabrat sílu i očistit duši, dám si místo Bible na srdce pravoslavnou ikonu. I ty pro mě mají podobnou moc a mám je proto všude kolem sebe v ložnici.

Za těch dvacet let jsem jich nasbíral už celou řadu. Bibli pod hlavou ale mám teprve druhou. Ta první už byla nakonec hodně poslepovaná, tak jsem si před časem opatřil novou. Na Bibli pak samozřejmě nejen spím, ale především si z ní často čtu. Celý Nový zákon je nádherný.“