Kapitán fotbalového nároďáku Tomáš Souček (30): Šokující přiznání!
Zněl vážně, když nad svou autobiografickou knihou »Suk« vyprávěl, že měl v kariéře problémy, které chce sdílet s lidmi. V tu chvíli málokoho napadlo, jak vážné to s Tomášem Součkem (30) bylo!
Elitní český fotbalový záložník a kapitán nároďáku se na vrchol drápal zatraceně dlouho. Pro mnohé fanoušky i experty byl těžkopádným kopytem, o které v týmu nestáli. Jenže jeho problémy, které v knížce nečekaně odkryl, jsou z období, kdy už byl hvězdou!
Jdu s tím ven
Potkaly ho při angažmá ve West Hamu – na vrcholu kariéry. „Umíte si představit ten humbuk, kdyby se provalilo, že kapitán reprezentace chodí ke cvokaři a bere prášky na depresi? Teď s tím jdu ven, aby se vědělo, že život profíka nemusí být úplná brnkačka,“ stojí v knize. V době, kdy se vše dělo, neřekl o tom ani rodičům, s nimiž má skvělý vztah. Ve stručnosti šlo o to, že noc před zápasy nemohl spát.
Zní to banálně, ale dlouhodobě to bylo zničující. „Nevím, jak to vzniklo. Měl jsem všechno. Nejlepší práci na světě. Zdravou rodinu. Peníze. V reprezentaci mi dali pásku… Snad z nemilosrdného tlaku? Snad z úzkosti? Od jara 2022 se mi začaly dít zvláštní věci,“ přemýšlí Tomáš v knize o začátku své bezesné kalvárie, která s železnou pravidelností přicházela před zápasy a vysávala z něj energii.
Vyhořelý do finále
„Když mi bylo opravdu ouvej, hráli jsme finále Konferenční ligy. Největší zápas mojí kariéry. V milovaném Edenu. A já byl nešťastný. Připadal jsem si, že jsem vyhořel. Trápilo mě to natolik, že jsem přemýšlel o konci kariéry. Fotbal se stal noční můrou, prací z donucení. Nespavost. Deprese. Strach o budoucnost…“ shrnuje Souček.
„Dobelhal jsem se po zápase domů a zvládl jsem se jen svalit na gauč. Z pomyšlení, že za čtyři dny hrajeme zase, mi bylo na zvracení,“ popsal těžké chvíle. Problém řešil na doporučení klubových lékařů prášky. „Nejdřív melatonin, bylinky na noci bez probouzení. Nepomáhaly. Pak Lexaurin na spaní, ale brát to jednou za tři dny, to už smrdí návykem, navíc mi to nepřinášelo žádnou pronikavou úlevu,“ přiznal.
Noční můra
Těžké období trvalo dva roky. „Fotbal v depresích se proměnil v noční můru, které jsem se potřeboval zbavit. Psychiatr v Londýně mi předepsal prášky na depresi. Bral jsem je rok, poslední jsem si vzal loni v lednu. Tuším, že nemám úplně vyhráno. Paulu Mortimerovi, který také hrával fotbal, já se mu svěřoval a on mě z toho všeho pomohl dostat, jsem zatím nikdy nenapsal: »V pohodě, už je to pryč. Navždy pryč.« Ale kdybych si všechno nechal pro sebe, už možná fotbal nehraju.“ Tak zní Součkovo poselství.
Tajemství helikoptéryZe Součkových problémů se zrodila jeho originální gólová oslava. „Začnu se při ní zlehka točit a užívám si pocitu, že vzlétám. Dlouho nikdo nevěděl, co to vlastně znamená,“ svěřuje se ve své autobiografii. „Stal jsem se helikoptérou, protože navzdory špatným časům můžu pořád létat. Jakmile dám gól, nastartuju vrtule a letím k nebi, abych se mohl znovu dotknout hvězd, odlepím se od země a vracím se k dětským snům,“ takřka básnicky vysvětlil své počínání ve chvílích euforie. |
Témata:
blesksport, Tomáš Souček, Londýn, deprese, kariéra, kniha, Evropská konferenční liga UEFA, Paul Mortimer
