Slavný horolezec Holeček se ozval z Pákistánu: Horor na hoře smrti!
Patří mezi nejlepší lezce na světě, dobře ale ví, že hory jsou nemilosrdné ke všem stejně. Český dobrodruh Marek Holeček popsal, jak s parťákem Tomášem Petrečkem v posledních hodinách unikali z hory Nanga Parbat, která před rokem připravila o život Kláru Kolouchovou.
České duo se v Pákistánu pokoušelo o prvovýstup novou cestou v Rupálské stěně. Jde o návrat k projektu, který museli před osmi lety kvůli nepříznivému počasí ukončit přibližně 300 výškových metrů pod vrcholem. Nyní měli jít jinou cestou, během pokusu ale zůstali uvězněni ve stanu na malé plošince, protože hora začala běsnit.
„S večerem přišla buřina, která dotáhla déšť se sněhem a výrazné oteplení. Vše co se zdálo statické, se dalo do pohybu. Sníh změnil strukturu a stalo se z něj mokré bahno. Též skála, držená mrazem puká a se zlověstným vrčením padá dolů, přičemž naráží s ohlušujícím rachotem do stěn kolem nás. Co dvacet minut též projede kuloárem lavina, buď napravo či zleva, která připomíná fotbalové míče. Žádná prachovka, ale těžký kalibr, který semele vše, co se jí postaví do cesty," popsal děsivé peklo Holeček s tím, že předpověď nic takového nehlásila.
„Máme kliku, že náš bivak je v hřebeni vysunut nad tuhle scénu. Jistě jsme v bezpečí, ale také na levačku, jelikož déle hnízdit tady, víc jak 1500 m nad ledovcem nemůžeme. Další den čekat na umoudření nebes nelze, obzvláště když jsme teprve v první třetině výstupu. Takže plán je následující. Zítra s pomocí všech svatých zdrhnout dolů, pokud možno bez ztráty květinky," vysvětlil svým osobitým stylem.
Česká horolezecká komunita tak hodiny žila ve strachu, který ještě umocňovala tragédie, která se minulý týden odehrála na Broad Peaku, kde přišla o život celá desetičlenná expedice hvězdného Nirmala Purdži.
Oddechnout si Holečkovy fanoušci mohli až v neděli pozdě večer, kdy z Pákistánu přišla ta nejlepší zpráva. „Ufff, jsme s Tomem dole a hodiny obav jsou minulostí," oznámil konečně Holeček a popsal riskantní cestu do bezpečí. „První pohyby za světla čelovky připomínaly disharmonii. Přeci jenom ležet přes třicet hodin v kozelci si vybralo svoji daň. Též plíce odmítají okamžitě naskočit. Přesto jsme si nemohli dovolit žádné zpoždění. Jakmile začne s úsvitem ozařovat stěnu slunce, probudí se démon. Nevíte, odkud přiletí, ale s jistotou číhá na svůj okamžik," vysvětlil.
Situace byla dramatická, protože v noci téměř nemrzlo ani nahoře, což je velmi neobvyklé. „Začali jsme slézat, kde strmý svah se v té tmě zdá ještě strmější a děsivější. Na vzájemné jištění není prostoru, jen lano a pohybující světlo dává tušit, že nejsem v tom prostoru sám. Přišlo na řadu slanění do tmou pohlcené díry. Nevracíme se stejnou cestou, jelikož ta je nyní v permanenci dvacetiminutových intervalů, zasypávána kamennými pozdravy shora. Takže nezbývalo než věřit, že vybraný směr nás dovede dolů. S bídnou viditelností se jen těžko odhadovalo, kam nám vystačí lano a kudy dál. Nehledě, že skála je ohoblovaná do hladka, jak sníh s kameny obrušují ve žlabu její stěny," popsal.
Sestup bohužel trval déle, než Češi očekávali, a tak se k poslednímu žlabu dostali až ve chvíli, kde se do něj už opíraly sluneční paprsky. „Jestli doteď jsme měli kliku, že nic nespadlo přímo na nás, tak teď se šance výrazně zvýšily. Když není na výběr, musíte začít věřit v dobrý konec. Posledních 400 metrů jsme prolétli jak namydlený blesk. Zákaz přemýšlení co kdyby a jen soustředění neudělat chybu v pohybu. Jelikož kotrmelce dolů mají stejný konečný efekt. Poslední úsek půl kilometru po dojezdu lavin vyskládaných z ledových hrud, připomínal procházku růžovým sadem. Jestli teď nás to smete, tak to bude pech. Nestalo se a přebíháme ledovec," ukončil napětí Holeček.
Přestože na hoře oba borci bojovali o holý život, jakmile se v základním táboře dali trochu do pořádku, začali hned kout další plány. „Je těžko uvěřitelné, že nám stačilo z pekla do ráje, jen 11hodin. A jakmile odpadla tíže, hned rarášek začne v hlavě poňoukat. Úplně zničený nejsme a paměť předchozích hrůz je ta tam. Volných dnů máme ještě dost a předpověď není zlá. Do stejného směru, za těchto podmínek nemůžeme, pokud máme v lásce své životy. Nicméně co zkusit za pár dní až se trochu oklepeme směr, který jsme s Tomem započali před osmi lety..?" šokoval Holeček. Horolezecká komunita tak bude mít nervy na pochodu ještě hodnou chvíli.
Témata:
horolezectví, výstup, lavina, Tomáš Petreček, smrt, Pákistán, Marek Holeček, horolezec, Nanga Parbat, Klára Kolouchová
