PŘÍMO Z RAKOUSKA | Před čtyřmi lety Spartě zamával, od té doby ji Ladislav Krejčí (28) sledoval pouze jako fanoušek. To se nyní změnilo, levonohý univerzál je zpátky v rudém. Vplul znovu do centra dění, navíc s velkou touhou vrátit nejslavnější tuzemský klub zpátky na vrchol. „Na vysoká očekávání jsem připravený, ve Spartě se vždycky chce uspět na všech frontách,“ říká. Ve velkém rozhovoru pro iSport Premium mimo jiné odhaluje, jak prožíval mučivé období, kdy jeho boloňskému trenérovi Sinišovi Mihajlovičovi diagnostikovali rakovinu.
Zkušenější, vyzrálejší, komplexnější. Získala Sparta v Ladislavu Krejčím lepšího fotbalistu, než který ji v létě 2016 opouštěl? Samotný hráč tomu věří. „Ale posoudit to bude muset někdo jiný,“ dodává jedním dechem. Reprezentační křídelník je jednou z několika velkých posil Pražanů, po štaci v Boloni opět zakotvil doma. A má před sebou jasný motor: postrčit milovaný klub tam, kam patří. Tedy na špici.
Do Sparty jste se vrátil po čtyřech letech. Cítil jste se hned jako doma, nebo se toho změnilo tolik, že si teprve zvykáte?
„Musím říct, že jsem se hned cítil dobře. Samozřejmě, není to jako před čtyřmi roky, lidí znám méně. Ale je to fajn, všechno v pohodě.“
Jak jste se za tu dobu změnil jako člověk?
„To by spíš měl posoudit někdo, kdo mě dobře zná. Když jsem odcházel do Itálie, byl jsem jako člověk ne úplně vyspělý. Vždycky jsem byl jenom v Praze, měl jsem tu všechno jednoduché, pokud jde o životní stránku. V Itálii jsem se musel naučit jazyk, postarat se o sebe sám. V tomhle směru mi angažmá určitě hodně pomohlo.“
Hádám správně, že začátky v Boloni byly krušné?
„Určitě byly těžké, dejme tomu první tři čtyři měsíce. Já jsem nerozuměl ani slovo a angličtina tam moc na pořadu dne nebyla. Oni chtějí, aby se cizinci naučili rychle italsky, proto ji na vás chrlí. Vy se musíte naučit, abyste zapadl do kolektivu. Hodně jsem na tom pracoval. Pamatuju si, že jsem jel za klukama rovnou na soustředění. Všem těm automatickým věcem, které vám napíšou tady, tedy rozpis, program a podobně, tam absolutně nerozumíte. Dával jsem si to do googlu, pořád jsem byl v tenzi, napjatý. Nevíte, co se bude dít, jste tam úplně sám. Máte strach, abyste někam nepřišel pozdě. V momentě, kdy jsem začal zvládat jazyk, nebo alespoň rozumět, tak se všechno začalo zlepšovat. Cítil jsem se lépe a lépe.“
Spousta lidí by v takové situaci možná přemýšlela, že se otočí na patě a vrátí se do své komfortní zóny. Vy jste to tak neměl?
„Takové myšlenky úplně ne, ale bylo to těžké. Byl jsem hodně v kontaktu s kamarády přes telefon, což je v dnešní době obrovská výhoda. Když na vás padá deka, vezmete telefon, zavoláte známým, manželce, rodičům. Můžete se s nimi i vidět, máme tím situaci ulehčenou. Tehdy mi to dost pomohlo.“
Ale první sezona vám vyšla solidně, v Serii A jste zvládl gól a osm asistencí. To vás muselo uspokojit.
„Možná to bylo právě tím, že jsem na začátku neznal řeč, takže jsem si fotbal dělal po svém. (směje se) Taktické pokyny musíte plnit, to je jasné. Ale když na vás při zápase řve trenér, tak pořádně nevíte, co má přesně má na mysli. Reagujete proto podle sebe. První rok mi sednul, byl povedený. Gólů mohlo být víc, ale na to, že to byla moje první sezona v Serii A, mohl jsem být spokojený.“
Co se potom změnilo, že jste na ni už nenavázal?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit