AKTUALIZOVÁNO - Už se to stalo průvodním jevem každého přestupového období. Jakmile nastal leden nebo červenec, začalo se spekulovat o tom, kam obránce fotbalové Sparty Michal Kadlec zamíří.
Skotsko? Anglie? Německo? Francie? Rusko? Dva, tři roky pořád to samé, ale reprezentační bek stále zůstával na Letné. Dočkal se až nyní, odešel na roční hostování do Leverkusenu.
Ještě v minulém kole vstřelil v lize za Spartu dva góly. Potom klubu pomáhal v marném boji s Panathinaikosem o postup do Champions League. Nyní se už od čtvrtka připravuje s Bayerem.
Máte za sebou první tréninky v Leverkusenu. Jak se v novém prostředí cítíte?
„Teprve si zvykám. Neznám město, neznám ještě pořádně spoluhráče, je to takové zvláštní.“
V čem zvláštní?
„Obdivuju ty kluky, který každý rok mění klub. Já nejsem ten typ, je to na mě všechno příliš hektické.“
To vypadá, jako byste neměl z odchodu do Leverkusenu ani radost?
„To ne! Já jsem moc rád, že to takhle dopadlo a můžu si zkusit zahraniční angažmá.“
Dá se nějak porovnat tým Bayeru Leverkusen se Spartou?
„Podle tréninku bych řekl, že všechno bude rychlejší, ve větším tempu.“
S kým ze spoluhráčů si nejvíc rozumíte?
„Já ty kluky ještě ani pořádně neznám. Při tréninku kolikrát netuším, jak mám na někoho volat, protože si nepamatuju všechna jména. Ale bavil jsem se hlavně s Němci, Rolfesem, Adlerem. Oni jsou navíc v mém věku.“
Všechno se seběhlo dost narychlo. V úterý v noci jste nastoupil za Spartu v Řecku proti Panathinaikosu a ve středu už podepisoval smlouvu v Leverkusenu. Byly ten přesun přes Prahu hodně náročný?
„Celkem jo. Přiletěli jsme z Atén v pět ráno, ve tři čtvrtě na šest jsem se dostal do postele. V deset jsem musel být na Spartě a doladit nějaké věci a ve dvanáct čtyřicet jsem letěl do Leverkusenu. Stačil jsem se nasnídat a pak jsem jedl až v Německu v půl devátý večer…“
Stihl jste se vůbec rozloučit se spoluhráči ze Sparty?
„Ani moc ne. Někdo mi v Aténách říkal, že jsem odehrál poslední zápas za Spartu. Já doufám, že ne. Že se jednou do Sparty a potom i do Slovácka vrátím.“
Úvod podzimní sezony vám skutečně vyšel skvěle. Zažíváte zatím nejpovedenější část kariéry?
„Já tohle hodnocení dělám nerad. To nechám na jiných.“
Netlačím na vás, abyste říkal, že hrajete výborně. Chtěl jsem jenom znát vaše dojmy…
„Vždycky se snažím, aby za mě mluvily výkony a výsledky na hřišti. Pokud o mě někdo tvrdí, že hraju dobře, samozřejmě mě to potěší.“
A ty dojmy?
„Cítím se dobře. Ale samozřejmě to vždycky může být ještě lepší.“
Se kterým vaším dosavadním utkáním v této sezoně na Spartě jste byl nejméně spokojený?
„Asi se zápasy s Tiraspolem. Tam jsem se ještě tak nějak rozdýchával.“
Kdybyste nyní byl trenérem Sparty a řešil, koho postavit na levý kraj obrany místo Kadlece, komu byste dal ze současného kádru důvěru?
„No to je dobrá otázka.“
Opravdu? Tak zkuste dobrou odpověď…
„Koho bych postavil? Kadleca.“ (směje se)
Ne, to nejde. Ten je teď pryč.
„Možností se nabízí několik. Je tam Marián Had, Honza Krob, může hrát vlevo i Jirka Kladrubský. Záleží na trenérovi, ten kluky vidí a pozná, kdo se tam momentálně hodí nejvíc. Kdybych si měl tipnout, řekl bych, že začne na levém kraji Marián Had a pak se uvidí.“
Měl jste od Sparty příslib, že vás po třetím předkole Ligy mistrů pustí?
„Ne. Spíš jsem počítal, že už nikam nepůjdu. Měli jsme sice s panem Křetínským dohodu, že kdyby se objevila dobrá nabídka, pustil by mě. Ale potom se nic nedělo a já nastoupil do předkola Ligy mistrů, takže jsem si říkal, že už asi zůstanu.“
Kdy jste začal věřit tomu, že do Leverkusenu odejdete?
„Seběhlo se to hodně rychle a nahrál mi i fakt, že se Bayer nedostal do evropských pohárů, protože v nich bych mohl na podzim nastoupit pouze za Spartu. Ale věřit jsem začal až v těch posledních dnech před odchodem.“
Věděl jste ještě o dalších zájemcích?
„Objevily se na poslední chvíli čtyři kluby. Kromě Leverkusenu ještě Newcastle, Dortmund a Hamburk. Jednání Bayeru bylo nejrychlejší. Dokonce mi volal i trenér Labbadia, připadlo mi to z jejich strany nejserióznější, měl jsem z toho dobrý pocit.“
Říkal vám trenér Labbadia, jak dlouho vás pozoroval? Byl se na vás osobně podívat?
„To nevím, jestli on. Ale mám informace, že mě lidé z Leverkusenu sledovali delší dobu. Stáli o mě už začátkem léta, ale nějak se nedohodli. Usiloval o mě už minulý trenér Leverkusenu Skibbe, který však v létě skončil.“
Bruno Labbadia nastupoval chvíli s vaším otcem za Kaiserslautern. Bavili jste se o tom teď v Leverkusenu?
„Ani moc ne. Trenér mi říkal, co ode mě čeká, jak si to představuje a tak.“
Vůbec se vás na otce neptal?
„Jo, jenom tak mezi řečí. Zajímalo ho, jak se taťka má a co dělá.“
Pamatujete si vy osobně z vašeho dětství na Labbadiu jako na otcova spoluhráče?
„Jo, samozřejmě. Vím, že za Kaiserslautern hrál, ale byl tam s taťkou jenom rok, pak odešel. On mi říkal, že si vzpomíná na ty vánoční besídky a podobné klubové akce, kam hráči brali i děti. Určitě mě tam viděl, ale už je to dávno.“
Tušíte, jestli se už nyní objevíte v sestavě sobotního zápasu Leverskusenu proti Hoffenheimu?
„Ve čtvrtek mi trenér oznámil, že budu v nominaci na utkání. Ale z tréninku jsem nic nepoznal. Když jsme hráli, byly ty týmy různě rozházené, moc jsem z toho nevyčetl.“
Skutečně ne?
„Upřímně se základní sestavou moc nepočítám. Byl bych rád, kdybych se dostal na hřiště aspoň na pár minut, víc od toho zatím nečekám. Teprve se tady rozkoukávám, potřebuju chvilku času, abych si na všechno zvykl.“
Na vašem místě nastoupil ve dvou úvodních zápasech obránce Djakpa. Jak byste ho popsal? Co je za hráče?
„Z toho tréninku není moc poznat. Někdo je v přípravě vynikající, pak přijde na zápas a nestíhá. Tím netvrdím, že je to jeho případ. Já vám o něm můžu říct, že se jedná o obránce z Pobřeží slonoviny a je rychlý.“ (směje se)
Kteří hráči kromě Djakpy podle vás ještě budou představovat na místě levého obránce největší konkurenci v boji o základní sestavu?
„Greško, ten však má nějaké zdravotní problémy. Pak Sarpei. Ale to je pravá noha, takže s ním asi počítají na druhý kraj obrany. Asi nejvíc se budu prát o místo právě s Djakpou. Já se chci především soustředit sám na sebe a uvidíme, jak se to vyvine.“
O vašem odchodu ze Sparty se spekulovalo každé přestupové období za poslední dva roky. Když to vezmete zpětně, kdy jste v těch předchozích případech měl podle vás k odchodu nejblíže? Nastala situace, kdy už jste věřil, že se budete stěhovat?
„Hned snad po roce ve Spartě, když se ozval Celtic.“
Tehdy to bylo kousek od přestupu?
„Ano, byli jsme s trenérem Strachanem na večeři. Říkal mi, že mě chce a já už se skoro viděl ve Skotsku. Ale Sparta to tehdy odmítla.“
A potom už jste bral všechny zájemce s rezervou?
„Buď to padlo, že se nedohodly kluby, nebo se jednalo o nějakou divočinu, do které se mi nechtělo.“
Vzpomínáte, jak jste reagoval, když se poprvé objevil Leverkusen se svým zájmem o vás?
„Bylo to stejné jako ve většině případech. Můj manažer pan Zíka mi to oznámil a já jsem mu řekl, že dokud to není opravdu aktuální, neřeším to.“
Byl byste hodně zklamaný, kdyby to nevyšlo i tentokrát?
„Já byl zklamaný několikrát kvůli nepovedenému přestupu. Ale teď bych to asi nesl lépe než v předchozích případech.“
Proč?
„Stačí se podívat na tabulku ligových střelců po čtvrtém kole.“ (směje se)
Je pravda, že se se třemi góly dělíte o první místo. A vy si myslíte, že byste tímhle tempem pokračoval i v dalších zápasech?
„To asi ne. To jsem řekl ze srandy.“
Dobíral jste si kvůli vaší střelecké bilance některé útočníky?
„Psal jsem si s Vencou Svěrkošem, gratuloval mi k těm dvěma gólům v zápase s Českými Budějovicemi. Tak jsem mu říkal, že mu odchází jeden konkurent v boji o korunu pro krále kanonýrů.“ (směje se)
Ozval se v podobném duchu ještě někdo?
„Jo, psal mi taky Peťa Pavlík z Jablonce. Má prý pro tuhle sezonu jediný cíl.“
Jaký?
„Dát víc gólů než já… To je takové hecování. Ale musím přiznat, že se mi ze Sparty odcházelo těžko.“
Proč? Vždyť jste vždycky mluvil o zahraničním angažmá.
„Jasně, ale když to pak přijde, těžko se opouští prostředí, které znáte. Nechtělo se mi pryč kvůli fanouškům, kvůli trenér Lavičkovi, který na mě ohromně zapůsobil, kvůli skvělé partě, která se teď ve Spartě tvoří.“
Třeba se tam ještě vrátíte. V Leverkusenu jste zatím na ročním hostování…
„Z toho si nedělám velkou hlavu. Do Sparty jsem přišel před časem také nejprve na hostování a začátky byly těžké. Ono je navíc někdy to hostování lepší.“
V čem přesně?
„Tak je to například lepší než podepsat třeba smlouvu na tři roky v Turecku a pak zjistit, že jste tam nešťastný, že chcete pryč, jenže máte smůlu. Záleží jen na klubu, jestli vás uvolní. A vy se trápíte hledáte cestu, jak se dostat zpátky.“
Na druhou stranu, ale zase hostujícímu hráči se párkrát nezadaří, trenér ho odepíše, už s ním nepočítá, protože ví, že ho může po sezoně vrátit do mateřského klubu. V tom je jistá nevýhoda hostování, souhlasíte?
„Jak jsem říkal, s tím si hlavu nedělám. Začínal jsem ve Spartě jako hostující hráč a tehdy mi hodně lidí nevěřilo. Přesto jsem se dokázal prosadit. Proto mi vůbec nevadí, že v Leverkusenu také jenom hostuju. Budu se snažit předvádět ty nejlepší výkony a porvu se o to, abych sem přestoupil.“
Budete hodně zklamaný, když se to nepodaří?
„Nezlomilo by mě to. Pokud to nevyjde, nedá se nic dělat. Vrátím se do Sparty a budu na sobě makat dál.“
Vidíte výrazně velkou výhodu v tom, že odcházíte do Německa, kde jste osm let vyrůstal, když vás otec hrával v Kaiserslauternu?
„Já jsem bundesligu preferoval, to přiznávám. Znám to v Německu, umím řeč.“
Sledoval jste ji pravidelně i po vašem návratu z Kaisersluternu?
„Dívám se skoro každé kolo na ty sestřihy, sledoval jsem sestavy, střelce gólů. Teď tady procházíme po stadionu a já potkávám lidi, na které jsem koukal jako na hráče. Nejedná se jen o trenéra Labbadiu.“
S kým z těch bývalých hráčů jste už měl možnost se pozdravit?
„Představovali mi Ulfa Kirstena (nyní trenér amatérského týmu Leverkusenu, v minulosti vynikající střelec – pozn. red.). A já jsem říkal: ´Toho mi nemusíte představovat, já ho přece znám jako hráče. Ten nastupoval proti taťkovi. Přijdu do kabiny a vidím Labbadiu, Vollborna nebo Lehnhoffa. Na ty jsem se jako kluk díval v televizi.“
Vy jste v Německu chodil na základní školu…
(skočí do řeči) „Já jsem tu dokonce chodil i rok do školky. Pak čtyři roky na základku, tady je jiný systém. Potom vás učitel doporučí, kde byste měl pokračovat a já jsem pak stihl ještě dva roky na gymnáziu v Kaiserslauternu.“
Ptal jsem se proto, jestli jste teď při odchodu do Leverkusenu musel němčinu oprašovat nebo to pořád máte v hlavě?
„Já jsem sám ze sebe překvapený, myslel jsem, že to bude o trošku horší. Ale snažil jsem se v Čechách v tomhle směru udržovat.“
Jakým způsobem?
„Třeba hodně jsem se díval na německou televizi. Tady mi lidi říkají, jak mluvím dobře, že mám falcký přízvuk. V tomhle směru je to v pohodě.“
