Adauto: Do nového Edenu mě nepustili!

Zítra se proti svým bývalým spoluhráčům postaví jako elitní snajpr Žiliny v Poháru UEFA. „Odchod ze Slavie mě bolel,“ přiznává brazilský útočník v rozhovoru pro deník Sport.

Adauto chytil v Žilině druhý dech >>>

Ve Slavii jste toho hodně zažil. Tento zápas pro vás musí být mimořádně prestižní, že?
„Určitě. A nejen pro mě jako bývalého hráče Slavie Praha. Je to důležité utkání pro celý slovenský fotbal. Chceme ukázat, že obě ligy mají srovnatelnou kvalitu. A já? Slavia je klub, díky němuž jsem se dostal do evropského fotbalu. Ale nesmím chtít předvádět něco navíc. Musím hrát jako jindy. Není prostor na to, abych si dokazoval, že jsem lepší než hráči Slavie. Anebo, že jsem zklamaný z odchodu z Prahy. To by nebylo správné. Jsme jeden tým. Budu pracovat pro něj.“

Jak to bude na trávníku vypadat?
„Čekáme ještě těžší zápas než proti Hamburku. Slavia hraje podobným stylem jako slovenské týmy. Česká liga je hodně bojovná, ale Slavia je jiná než ostatní. Hraje technicky a kombinačně jako my. Navíc nás bude respektovat. Hráči Hamburku ani nevěděli, kde nějaká Žilina leží. Vůbec nás neznali. Přijeli jako velký klub. A ten respekt neměli.“

Je Slavia lepší než Žilina?
„To nemůžu říct. Pravda leží na hřišti. Povíme si to po zápase. Do novin můžete prohlásit cokoliv. Klidně můžu tvrdit, že je Žilina nejlepší. Ale na trávníku slova neplatí. Slavia je zkušenější, má větší jméno v Evropě. My jsme hráli proti Hamburku a Ajaxu. A neměl jsem pocit, že bychom zaostávali. Oni mají jméno, slavný dres. Ale my jsme nebyli horší. Chybělo nám jen štěstí, abychom bodovali. Žilina bude bojovat proti komukoliv jako rovný s rovným.“

Nyní je pro vás i bod málo…
„Hrajeme doma. A tam se prostě musí vyhrávat. Pokaždé. (důrazně) To je moje jediná odpověď. Můj reálný odhad je, že můžeme z posledních dvou utkání získat čtyři body. Ale je otázka, koho porazíme. Jestli doma Slavii nebo vyhrajeme na Aston Ville. Žilina hraje pořád svůj fotbal, kombinační, po zemi. Český fotbal je víc bojovný. Je úplně o něčem jiném.“

Viděl jste na podzim hrát Slavii?
„Slavii vůbec nesleduju. Nemám důvod. Nerad se dívám na své příští soupeře. Nechci spekulovat, jakého má druhý tým stopera, pravého beka. To by mi zbytečně zatížilo mozek. Tohle není dobré. Taktiku nechávám na trenérovi. Ten bude nejlíp vědět, kudy vede cesta k vítězství. Já se připravuju vyloženě na zápas. Kouč mi přesně řekne, co ode mě čeká. Věřím mu.“

Jak se cítíte v Žilině?
„Jsem tady šťastný. Zase můžu hrát evropské poháry proti velkým klubům. Nikdo nevěřil, že se Adauto ještě vrátí do evropského fotbalu. A já jsem to dokázal. Jsem spokojený a zdravý.“

Máte ve Slavii ještě nějakého kamaráda?
„Blízko mám k Mateji Krajčíkovi, Martinovi Latkovi. V přípravě jsem chvíli zažil i Dušana Šventa. A z dorostu si pamatuju Tomáše Necida.“

To je zajímavé. Rozpoznal jste už tehdy jeho talent?
„Samozřejmě. Vždyť byl v každé sezoně nejlepším střelcem dorostenecké ligy. Necid je nepříjemný útočník. A je dobře, že i v mladém věku dostává šanci. Tak to má být. Já jsem tehdy bydlel ve Vršovicích a viděl jsem každý domácí zápas dorostu, žáků. Sledoval jsem Necida, Pekharta, Milana Černého, Gecova… (zarazí se) Koho ještě? Jako se jmenoval ten pravý záložník?“

Myslíte Bořka Dočkala?
„Jo, to je on…Vzpomínám si taky na Eliáše, který pak šel do Jablonce. Všechny ty kluky znám. Byl jsem v Edenu každý víkend. A díval jsem se na ty talenty. Nepřekvapuje mě, kam to dotáhli.“

Byl jste zklamaný, že jste v zimě 2006 odešel ze Slavie?
„Hej.(reaguje slovensky) Nechtěl jsem odejít takovým způsobem. Fotbal není jen o tom, jestli jste hvězda nebo ne. Lidé by se měli respektovat. A já jsem cítil, že ve Slavii nemám po zranění potřebnou prestiž. Nikoho z vedení nezajímalo, že jsem sám v cizí zemi. Řekli si: Kašlem na Adauta. Musel jsem odejít.“

Takže jste poslal výpověď ze smlouvy, že?
„Řešil jsem to přes právníka FIFA. Dvakrát poslal na Slavii dopis. Ale klub nereagoval. Tak jsem to nechal být. Sundali mi sádru a začal jsem trénovat. Pak jsem si našel v Česku právníka Kramariče, což byl ten nejlepší nápad. Domluvili jsme se na ukončení smlouvy. Klub byl spokojený a já zklamaný. Ale už je to pryč, historie. Konec. Mám jiný život. V Žilině se starám jen o fotbal. Spousta hráčů tady chce hrát. I ze zahraničí. Je to výborný rodinný klub. Všichni drží při sobě, starají se. A zdejší život není tak stresující jako v Praze. Tam je to moc uspěchané.“

Zatrpkl jste na Slavii?
„Vůbec ne. (rozhodně) Byly to dobré časy, měl jsem úspěch. Vyhlásili mě nejlepším cizincem v české lize. Vedení se pak ve Slavii vyměnilo. Pana Rosena, který to teď vede, znám. On se zajímá o to, jak se hráči mají a co jim chybí. Kdykoliv mu můžete zavolat. To je fajn. Ale musím říct, že v Žilině jsem spokojenější.“

Navštívil jste nový stadion v Edenu?
„Šel jsem se tam podívat. Ale byla tam nějaká ochranka a nepustila mě dovnitř. Asi nevěděli, kdo je Adauto. (směje se) Přišel jsem jako normální člověk. Ale dál jsem jít nemohl. Nedá se nic dělat. Jsou tam noví lidé. Zvenku vypadá stadion krásně. Když jsem přišel do Slavie, měl jsem dva sny. Vyhrát titul a zahrát si na novém stadionu. To byla má první slova po příchodu. Bohužel jsem se toho nedočkal. Mám jen dvě druhá místa. Ještě jsem v kariéře nic nevyhrál. Se Žilinou jsme v lize teď taky druzí. Ale věřím, že to jednou přijde.“

Letíte na Vánoce do Brazílie?
„Hej. Šestého prosince letím domů. Mám tam přítelkyni. Člověk si musí odpočinout, vyčistit hlavu. Ale vrátím se. (směje se) O den později přiletí i Jindra Skácel. (bývalý brankář Slavie či Olomouce – pozn. aut.) To je můj kamarád. Když letím na dovolenou, on jede taky. Bude tam až do pětadvacátého. Týden bydlí u mě. Pak si pronajme auto a jezdí na výlety. Třeba do Rio de Janeira. On už to v Brazílii zná. Vezme auto a sám vyrazí. Mluví portugalsky, nemá žádný problém.“

Mluvíte výborně česky. Jaká slovenská slovíčka jste si oblíbil?
(chvíli přemýšlí) „Naozaj, hej, tiež. Slovenština má jiný zvuk než čeština. Je měkčí. Moc se mi líbí. Fakt krásný jazyk.“