Velké finále je tady. Už dnes večer bude jasné, kdo převezme po Barceloně vládu nad fotbalovou Evropou. Bayern Mnichov? Nebo Inter Milán? Mírným favoritem je italský klub. Jeho trenér José Mourinho prahne po triumfu. Včera už jednu královskou korunu dostal, ale odmítl si ji nasadit...
Bude to souboj mistrovské taktiky, proti nikdy se nevzdávající mašině. José Mourinho vs. Louis van Gaal. Podvečerní tisková konference Josého Mourinha už se chýlí ke konci. K otázce se dostává jeden ruský novinář a říká: „My v našich novinách si opravdu myslíme, že jste Special One, proto pro vás máme dárek. Dovolte mi, abych vám ho předal.“ Vytáhl královskou korunu a položil ji před překvapeného kouče.
„Ok. Já vám ale taky dám dárek,“ zareagoval, svlékl si klubovou bundu, předal ji novináři a podali si ruce. Sálem zazněl potlesk. Z pověrčivosti si Mourinho korunu nenasadil. „Až po zápase,“ prohodil a odsunul ji stranou.
Tahle scéna je jednou z mnoha předzvěstí velkého divadla, které se očekává. Přesně takové, jaké má Portugalec rád. Se stovkami milionů diváků. Dnešní zápas poběží na obrazovkách ve 236 zemích světa. O vítězi bude z místa dění referovat přes tisíc žurnalistů.
Přímo v hledišti stadionu Santiago Bernabeu bude sedět 75 tisíc diváků. Téměř stejný počet přijde na dálku fandit Bayernu do Allianz Areny. Pro Mourinha nemůže být dějiště finále symboličtější. Ať už dnes zvítězí, nebo prohraje, téměř jisté se stane novým koučem Realu Madrid, i když o tom nechtěl včera mluvit.
„Finále Ligy mistrů je příliš krásné na to, abych se teď zabýval svou budoucností. Ale do čtyř pěti dnů bude jasno. Znám historii Realu, potřebuji ale také znát jeho filozofii.“ Včera však už částečně poznal zázemí klubu. Jako místo pro poslední předzápasový trénink nezvolil trávník slavného stánku, ale tréninkové centrum Realu ve čtvrti Valdebebas na okraji metropole. Tam se „bílý balet“ přestěhoval před pár lety poté, co šéfové prodali centrum ve středu města.
Stadionek nese jméno po Alfredu di Stefanovi, jednomu z nejlepších fotbalistů všech dob. Jeho socha stojí hned za bránou. Před půl čtvrtou odpoledne kolem ní procházejí desítky novinářů zvědavých na trénink Interu. Ten začíná přesně v 15.27, kdy se boss v bílé mikině, ukrytý pod stříškou lavičky, zvedne. Hráči jej poslušně následují.
Už není čas na blbiny, které do té doby předváděl neidentifi kovatelnými skřeky Samuel Eto‘o. A Wesley Sneijder už se nepošťuchuje s ostatními. Po rozcvičce je na programu hra – modří proti žlutým na zhuštěném prostoru. První hráč hází ke druhému, ten musí kopnout nebo hlavičkovat, a další už může zase rukou. A tak pořád dokola. Když hra ztratí na chvíli tempo, Mourinho hodí na druhou stranu hřiště míč a všichni se přesouvají.
Kouč se většinou pohybuje uprostřed hřiště mezi hráči. S vyhrnutými rukávy hlídá hodinky. Za necelou hodinku trénink končí. Borci Interu míří do šaten, někteří se objímají s Luisem Figem. Bývalý parťák přišel povzbudit kamarády. Ale dnes už půjdou žerty stranou. Mourinho má plán.
Chce se rozloučit s Interem a italským fotbalem, který mu nepřirostl k srdci, tak, aby na něj nostalgicky vzpomínali. Chce vidět prezidenta Massima Morattiho plakat štěstím. A chce Interu vydělat 120 milionů eur (přes 3 miliardy korun).
Tolik si podle společnosti MasterCard může celkově vydělat vítěz Ligy mistrů. Jenže v cestě stojí Bayern. Tým, který díky obrovské vůli unikl v této sezoně třikrát vyřazení. A jeho borci neprahnou po trůnu o nic méně. Svátek fotbalu může začít.
