Stadion Pod Dubňom mu aplaudoval vstoje. Pak vykouřil vítězný doutník a ťuknul si moravskou slivovicí. Pavel Hapal, jednačtyřicetiletý kouč, měl co slavit. MŠK Žilina dovedl poprvé v historii klubu do základní skupiny Ligy mistrů. A položil přitom na lopatky českého mistra pražskou Spartu!
Na stole v jeho kanceláři stály ještě včera ráno skleničky s nedopitou slivovicí, na talíři ležel nedokouřený doutník. „To je zásluha strejdy. Vždycky mi doutník po podobných zápasech vozí,“ usmívá se Pavel Hapal. Hodiny ukazují půl deváté ráno.
Kolik jste toho naspal?
„Moc toho nebylo. Spát jsem šel kolem půl třetí ráno. Měl jsem tu rodinu a společně s kluky z realizačního týmu jsme si dali nějakou tu skleničku.“
Historický úspěch jste zapili slivovicí. Je to tak?
„První přípitek byl slivovicí. Máme jí dost. Jen se podívejte. (ukazuje na velký demižon v chodbě) Vozím ji z Moravy. Ale není to tak, že bychom to všechno vypili my tady. Je to pro kamarády, kteří si to rozeberou.“
Kolik jste měl v hledišti členů rodiny?
„Hodně. My jsme jako hujerovci.“ (směje se)
Kdo vám roztrhl košili, v níž jste po utkání přišel na tiskovou konferenci?
„Stalo se to po oslavě prvního gólu. Asistent Miro Nemec mi za košili nechtěně potáhl, ta praskla ve švu a roztrhla se.“
Necháte si ji zarámovat?
„To bych musel nechat zarámovat boty, oblek, který nosím už celý rok. Ale možná si ji schovám, abych si po čase mohl říct: Tahle košile nás dovedla do Ligy mistrů. Mám však i košile, v nichž jsem prohrál a dávám jim novou šanci.“
Radoval jste se z postupu stejně jako v dobách, kdy jste sám hrál?
„Ano. Já jsem tím proslulý. Snažím se všechno dělat naplno. Tak jak mi to vždycky říkal tatínek. Takže když jsme se Žilinou získali titul, stál jsem v čele oslav. Stejně tomu bylo i kdykoli předtím. V tomhle jsem spontánní.“
Stalo se vám někdy, že byste to se spontánností přehnal a pak toho litoval?
„Právě při oslavách titulu v Žilině jsem udělal trošku hloupost. Přijeli jsme z Banské Bystrice sem na náměstí, vystoupil jsem na pódium, zrovna pršelo, a tak jsem se zeptal lidí, jestli vědí, co to padá z nebe. No a odpověděl jsem, že to jsou slovanistické slzy. Spousta fanoušků ze Slovanu Bratislava mě za to odsoudila. Asi jsem to neměl dělat, ale v tu chvíli jsem si myslel, že to tam padne.“
Viděl jste na majiteli MŠK Žilina Jozefu Antošíkovi dojetí?
„Už jsem ho viděl na Spartě. Po výhře 2:0 měl slzy v očích. Byl hodně dojatý. Jen málokdo čekal, že bychom tam mohli dát dva góly a sami neinkasovat.“
Tým to však dokázal. V čem hlavně celkově předčil Spartu?
„My jsme jeli na Spartu s pokorou a s tím, že chceme přesvědčit lidi i sami sebe, že na to máme. Kdežto sparťanský fanoušek určitě počítal s tím, že přes Žilinu postoupí.“
Myslíte si, že se Letenským vymstila jistá nadřazenost?
„Je to možné takhle brát. Ale hráči nás nepodcenili. Hráli naplno a na to, na co momentálně mají. Už v prvním zápase bylo vidět, že v současnosti mužstvo není kompaktní.“
To doložilo i několik prohřešků. Ať už na hřišti nebo mimo ně. Právě po úvodním utkání se provinil vůči životosprávě Tomáš Řepka. Bral byste ho do týmu?
„Jako hráče určitě, ale bez těch jeho excesů. Je to vynikající fotbalista, jenže na profesionální úrovni je tohle chování, pokud se tak skutečně choval, nepřípustné. Nemůžu to ale hodnotit, protože Tomáše nevidím každý den.“
Mužstvo Žiliny naopak zdobí soudržnost. Jak ji pěstujete?
„Každý den, každý trénink hráčům vštěpujeme, že ve fotbale nikdo nic sám nedokáže. Oni to vzali za své. Parta je dobrá, kluci při sobě neskutečně drží. Nejen na hřišti, ale i mimo ně. Před čtrnácti dny jsme pořádali takovou menší opékačku. Přišli na ni hráči s manželkami, s dětmi a byla tam velice dobrá přátelská nálada. Každý si měl s každým co říct. Je to o charakteru. I hráči jsou lidi. Proto my už při výběru dáváme hodně na charakter.“
Od léta máte v kádru i muslima Momodoua Ceesaye. Kde jste na něj narazili?
„Měli jsme zájem o jednoho útočníka z Trnavy. Ale toho jsme získat nemohli. A tak nám manažer, který ho zastupuje, nabídl Ceesaye. Řekli jsme, ať k nám přijede na zkoušku a hned jsme ho brali. Viděli jsme okamžitě, že tenhle hráč je úplně jiný než ti naši. I když to, že drží ramadán, jsme netušili.“
Jak s ním v období půstu pracujete?
„Trénuje normálně. Ale je vidět, že už toho začíná mít plné zuby. V odvetě se Spartou dal gól a zápas rozhodl. Po fyzické stránce to však nebylo ono. Takže s přibývajícím časem to problém je, protože přes den nejí a nepije a ramadán bude trvat až do 9. září. Budeme se snažit, aby to vydržel.“
Berete postup do Champions League také jako satisfakci pro vás? Před rokem a čtvrt jste musel předčasně skončit v Mladé Boleslavi…
„Víte, moje trenérská kariéra byla vždycky vzestupná. V Opavě se mi podařilo zachránit ligu. S Baníkem jsem byl v lize pátý, hráli jsme finále domácího poháru. V Boleslavi jsme byli kousíček od pohárové příčky. Nepodařilo se na ni dosáhnout a já jsem skončil.“
Neříkáte si teď, že si vás v Čechách nevážili?
„Ne. I když je pravda, že jsem nikde nevydržel déle než rok.“
Proč?
„Já jsem prostě chtěl dělat fotbal tak, jak ho cítím já a neshodli jsme se s jinými lidmi.“
V Čechách vám tedy do práce chtěli mluvit.
„A já jsem si stál za svým. Chci jít totiž cestou, které věřím. A kdybych měl dělat chyby v tréninku, ve vedení mužstva, tak je budu dělat já a nebude je dělat někdo za mě.“
Jak vypadá ta cesta?
„Jsem přesvědčený, že fotbal je o soudržnosti a kolektivní práci. Na tomhle jsme to měli kdysi postavené v Olomouci a málem jsme doma porazili Real Madrid.“
Tenkrát jste měli i výborného trenéra Karla Brücknera. Vzal jste si od něj toho hodně?
„Samozřejmě. Jsem jeden z té brücknerovské školy, zanechal toho ve mně hrozně moc. Po trenérské stránce na něj nedám dopustit. Svými myšlenkami předběhl dobu. V tom byl velký.“
Co chcete teď dokázat v Lize mistrů vy?
„Chceme všem ukázat, že jsme se do ní nedostali náhodou. Nechceme udělat ostudu!“
