Galásek: Norimberk? Kudla do zad

Sám ale říká, že prioritou je pro něj angažmá v zahraničí. Přestože to poslední pro něj neskončilo dobře – s Norimberkem sestoupil z bundesligy a klub s ním přestal počítat.

Co znamená skutečnost, že se připravujete s ostravským týmem?
„Zatím jsem jen s radostí využil možnosti, že si po šampionátu můžu s Baníkem zatrénovat a zase obout kopačky. A možná si teď taky někdo vzpomene, že nějaký Tomáš Galásek ještě hraje fotbal.“

Je možné, že byste se vrátil do Baníku Ostrava?
„Bylo by možná zajímavé, že bych kariéru ukončil tam, kde jsem začínal... Mám teď šanci se rozkoukat. Zatím klub nemám, ale jsou to stále jen spekulace. Vždycky jsem si stál za tím názorem, že pokud by to šlo, tak bych kariéru neukončil v Česku. Ale všechno je možné, nechci o tom teď spekulovat.“

Co přesně zvažujete?
„Hodně věcí. Rodina... Jít do toho, nejít do toho? Dám něco mužstvu? Můžou mě potřebovat? Může je to rozladit? Nevím. Je hodně věcí, o kterých budu přemýšlet. Mám na to asi víc než týden.“

Co jste si ve středu ráno před tréninkem řekli s šéfy klubu?
„Nic. Jen jsem se telefonicky ptal, jestli si můžu s týmem zatrénovat. Říkali, že není problém, můžu využít celé Bazaly. Trénink mi chyběl. Jsem rád, že jsem si mohl s mužstvem zatrénovat. Aspoň jsem viděl, že je v Baníku velice dobrá úroveň.“

Co by vás na Bazaly lákalo?
„Nevím, jak to říct. Možná to, že jsem tady začínal a mohl bych tady kariéru i ukončit… Kde to začalo, tam by to i skončilo.“

A vaše priority při hledání angažmá?
„Zůstat v zahraničí a být co nejblíž domova. A ještě alespoň rok hrát fotbal.“

Domovem myslíte Ostravu?
„To je těžko říct. Děti chodí do školy v zahraničí, takže domovem je Norimberk. Ale já jsem přelétavý pták. Kousek domova je Norimberk, kousek Tilburg, kousek Ostrava. Mám to rozděleno takhle a všechno beru jako domov. Rozhoduje rodina. Z rodinných důvodů už jsem odmítl nabídku Tilburgu, kde jsem taky dlouho hrál. Trenér chtěl, abych se přestěhoval i s rodinou. Jenže to bylo strašně narychlo, ztratil jsem moc času. Neměl bych čas se přesunout, děti přehlásit na školy, takže jsem to odmítl. Rodina má přednost.“

Byl jste hodně zklamaný, že v Norimberku nepokračujete?
„Byla to taková kudla do zad. Báli se, že bych nechtěl hrát druhou ligu. Já bych s tím neměl problém, ale oni už pak nechtěli. To bylo velké zklamání. Hodně jsem doufal, že v Norimberku ještě rok vydržím a pak tam budu třeba zastávat nějakou tu funkci v klubu. Kdekoliv budu hrát, tak se chci dívat i do budoucnosti. Chci si udělat trenérský diplom, zkusit pak třeba alespoň roli asistenta. Nebo něco kolem fotbalu.“

Na Bazaly jste se vrátil po dvanácti letech. Jaký je to pocit, být zase zpátky?
„Skoro jsem nestihl trénink, protože toho bylo na povídání hodně. S každým jsem si měl co říct.“

Nezabloudil jste?
„Ne. Jen zevnitř se to trochu změnilo. Taky se změnili lidi a kluci v týmu. Kromě Bolfíka a Svěrkyho je tu hodně neznámých tváří. Ale vím, o koho jde.“

Neodcházel jste v nejlepším, přestup do Tilburgu jste si doslova vytrucoval. Vybavilo se vám to?
„Nebylo to jednoduché období. Jako odchovanci mi chyběla nějaká ta rozlučka, byla to taková zvláštní cesta… Ale nedalo se nic dělat. Kariéra se mi rozvíjela jinak, nemusel jsem toho litovat. Dokázal nebo zažil jsem toho v kariéře hodně, takže jsem nikdy nelitoval, že jsem utíkal. Na druhou stranu jsem rád, že jsem zase tady, mám otevřené dveře a jsem opět doma.“

Říkáte, že vám chyběla rozlučka. Taková jedna sezona v Baníku by byla ideální příležitostí, ne?
„Byla, určitě byla. (usmívá se) Ale těžko říct. Jsou plusy i minusy. Ty si musíme napsat na papír a co bude převažovat... Uvidíme, co bude možné.“

Ještě jste si nic takového nepsal?
„Ne, ne. Ani v hlavě to nemám. Zatím jsem tady s tím, abych se zapotil, dobře potrénoval a měl příjemný pocit, že mám nazuté kopačky a můžu trénovat.“

Baník bude hrát Pohár UEFA, bude to velké plus na vašem seznamu?
„Já po reprezentaci říkal, že motivace není tak velká jako v mladších letech. Ale určitě by to hrálo roli. Pokud má klub šanci hrát v pohárech, znamená to, že je na určité úrovni, takže to je plus.“

Rozhodnutí o konci v národním týmu je definitivní?
„To je definitivní.“

Nový trenér Petr Rada vám kvůli tomu nevolal?
„Nevím, jestli mám říct naštěstí, ale nevolal. Je to defi nitivní. I kdyby se ozval.“

Co jste říkal na jeho volbu? Zaskočila vás?
„K volbě se nebudu vyjadřovat, už to jde mimo mě. Budu to jen sledovat a fandit.“

Právě že to jde mimo vás. Můžete říct, co si opravdu myslíte.
„No, však jo. Raději neřeknu nic. Měli na to dost času, tak si to asi rozmysleli, jak nejlépe mohli. Věřím, že český fotbal bude tak známý jako po dobu trenéra Brücknera.“

Překvapilo vás, že je nový koučem Rakouska?
„Když jsem se s ním osobně loučil, tak říkal, že toho má dost a končí. Takže i pro mě to bylo veliké překvapení. Fandím mu. A doufám, že potvrdí roli dobrého trenéra a dosáhne dobrých výsledků.“