Zeher: Trenér mě k bojovnosti donutil
Vstřelil gól, který výrazně posunul Baník k vítězství. Vzápětí vymyslel gólovou šanci spoluhráči Krautovi. Oddřel celý zápas a po dlouhé době se dočkal ovací tribun, když byl těsně před koncem střídán.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Poprávu. Ostravský útočník Róbert Zeher dal fandům Baníku najevo, že mu možná budou moci znovu začít věřit.
S takovým nasazením, jakým jste bojoval v utkání s Příbramí, už vás dlouho nikdo hrát neviděl. Kde se ve vás to odhodlání dát do zápasu všechno zase vzalo?
„Asi to do mě dostal trenér Koubek. Hrajeme teď takovým stylem, který je na bojovnosti založený, jinou možnost nemáme, pokud chceme uspět.“
Bojovnost od vás vyžadovali i Koubkovi předchůdci v Baníku. Čím to je, že ji z vás nevydolovali, zatímco současný ostravský trenér ano?
„Při každém tréninku mi to zvlášť zdůrazňuje. Pořád na mě křičí, že musím hrát naplno. Pořád, v jednom kuse to slyším.“
Není to nepříjemné?
„Musím říct, že je. Ale asi to potřebuju. Snad už jsem pochopil, že bez toho, abych hrál naplno, na hřišti být nemůžu.“
Díky vašemu zásahu jste skoro až do konce vedli. Co vám běželo hlavou, když Dos Santos v 89. minutě vyrovnal?
„Říkal jsem si, že to snad není možné. A že už je to tu zase. Tohle se nám v minulé sezoně stalo čtyřikrát možná pětkrát, že jsme gólem na samém konci zápasu přišli o body. Věřil jsem, že už je to za námi a už se to dít nebude. A najednou tohle. To bylo najednou hrozné zklamání.“
Trvalo to ale jen pár vteřin. Pak přišel Lukešův centr, který nikdo netečoval, a míč dolétl až do branky. Proč se vlastně letícího balonu vůbec nikdo nedotkl?
„Já ani nevím. Někdo tam na to naskakoval, ale nedoskočil. A pak už na ten letící míč nikdo nezareagoval. Pak ten balon spadl na zem, a to už jsem viděl, že to má daleko i brankář a že na to nemůže doskočit. A rozběhl jsem se slavit.“
Jak se vám hrálo v prvním dějiství, kdy jste útočili na polovinu, která byla doslova zatopená?
„Už při rozcvičce jsme viděli, co ta průtrž s hřištěm udělala. Věděli jsme, že nic jiného než maximální bojovnost nepomůže. Balon se ve vodě úplně zastavoval, jindy zase naopak chytil rychlý odskok, s tím se nedalo nic dělat. Ale hřiště bylo pro oba týmy stejné. I když ta druhá půlka, na kterou jsme hráli po přestávce, byla v trochu lepším stavu. Dokázali jsme toho naštěstí využít.“
