Ve fotbalovém klubu to většinou chodí tak, že během pěti let vymění hned několik trenérů, zatímco v bráně se spoléhá na stále stejného borce. V pražské Slavii to však mají opačně – kouč zůstává, zato brankáři se střídají jako barvy na semaforu.
Když dává člověk dohromady seznam gólmanů, které Karel Jarolím od svého příchodu do Edenu spotřeboval, musí se hodně snažit, aby na někoho nezapomněl. Taky tedy bez záruky: Radek Černý, Matúš Kozáčik, Aleksander Šeliga, Michal Vorel, Martin Vaniak, Jakub Diviš, Deniss Romanovs, Jan Hanuš, Štefan Senecký a Anssi Jaakkola...
Jarolím popisuje své trenérské know-how jako metodu biče a biče. V případě posledních instancí ovšem razí spíš metodu omyl – omyl. Gólmany angažuje do svého týmu většinou za podivných okolností: narychlo, bez dostatku informací, až na konci přestupového termínu. Třeba Vorla našel na úřadu práce, Romanovse kdoví kde. A po půl roce pak těsně před vstupem do Ligy mistrů zjistil, že Lotyš má z předchozího působiště na evropské scéně distanc.
Romanovs byl zklamáním po lidské i sportovní stránce, Jarolím se však mýlil i v opačném gardu. Jelikož má s brankáři trpělivost asi jako Jindřich VIII. se svými manželkami, zahlušil i několik potenciálních opor.
Aleksandra Šeligu zapudil po pouhých třech startech, přitom Slovinec se pak prosadil v holandské lize a podíval se s národním týmem i na letošní mistrovství světa v Jihoafrické republice. Kozáčik raději utekl před holohlavým despotou do konkurenční Sparty a rovněž veterán Vaniak, kterého už by nemělo jen tak něco vykolejit, je ze svého šéfa kolikrát během sezony na prášky.
Jarolímova práce s brankáři je zkrátka učebnicový příklad. Toho, jak by se to nemělo dělat. Viz Jaakkola. Fina si kouč vyhlédl na základě doporučení svého syna Lukáše v italské Sieně – a odepsal ho hned po prvním zaváhání.
Galerie "sežraných" - Kdo už ve Slavii chytal a neuspěl:
Ano, čahoun z účesem à la Top Gun proti Olomouci chyboval, ale pouze z přemíry snahy řešit ošemetnou situaci za jiné. Nebyl to kiks z kategorie těch, kdy se jeho autorovi dá vyčítat liknavost, nesoustředěnost nebo podcenění. Jarolím však okamžitě vrátil do brány Vaniaka a přivádí na hostování z Udine bývalého juniorského reprezentanta Zdeňka Zlámala. Opět umanutě a zbrkle řeší brankářský post, aniž by posílil třeba naprosto jalový útok, který byl zkázou Slavie už v minulé sezoně.
Zlámal je přitom opět krokem do neznáma. Jistě, kdysi se o něj sice málem porvaly Sparta s Libercem, jenže na Letné se pak z vyhrané bitvy dlouho neradovali. Zjistili, že Zlámal má zásadní technické nedostatky, a tak se se zpožděním přece jen stěhoval pod Ještěd.
Ani v Liberci syn bohatého moravského podnikatele pověst velkého talentu nenaplnil – naopak loni v létě měl jít dokonce za trest na hostování do třetiligové České Lípy. Od potupy sebevědomého brankáře zachránil jeho agent, který mu na poslední chvíli sehnal hostování v druholigovém španělském Cádizu s mezipřistáním na severu Itálie. V Cádizu však Zlámal za celou sezonu chytal pouze dvakrát...
Kolikrát asi nastoupí v dresu Slavie?
