Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, říkal už Hérakleitos. Zjednodušeně řečeno, všechno se mění a nic nejde vrátit. Také Karel Jarolím se přesvědčil, že nevrátí dobu, kdy Slavia válcovala ligu ofenzivním fotbalem a dvakrát po sobě získala titul.
Byla to právě Jarolímova obrovská chyba, že přistoupil na to, že se do „svého“ klubu vrátí. Ať už to byla jeho ambice, nebo se nechal přemluvit vedením.
Kouč tvrdil, že bude jiný. Že se uklidnil a zmírnil své despotické metody. Jenže možná nezaregistroval, že se změnila i Slavia. Sebevědomý a bohatý celek se transformoval na roztřesenou a zadluženou trosku s neznámým majitelem a naprosto nevyváženým kádrem, který způsobuje, že záložníci hrají i v obraně a leckdy také v útoku. A teď už je jasné, že budou bojovat o záchranu.
Na spoustě z těchto problémů má podíl sám Jarolím, na jiných se podepsalo mizerné vedení, které projedlo peníze z Ligy mistrů a nemá jak uhradit dluhy ani posílit kádr.
Trenér, který Slavii do prestižní soutěže dovedl, měl tohle všechno pochopit – a nevracet se na sebevražednou misi. Když před derby prohlásil, že byl na konci minulé sezony „na dovolené“, jen nasadil korunu červenobílé tragikomedii omylů posledních několika měsíců.
