Jarolím touží ve Slavii po pohárech. Člověk musí mít motivaci, říká

Je pro vás Evropská liga velkou motivací?
Rozhodně. Bylo by fajn si ji ještě jednou zahrát. Jen nevím, jestli se tam dokážeme dostat ještě tuhle sezonu. Mám ale smlouvu ještě na rok a půl, takže kdyby se to podařilo aspoň za rok, bylo by to fantastické.

Letos tomu už moc nevěříte?
Na třetí místo ztrácíme deset bodů a všichni víme, že to bude hodně těžké. Ale člověk musí mít nějakou motivaci, i když je to třeba nesplnitelný cíl. Doufejme, že slušně doplníme kádr, a pak uvidíme, na co to bude stačit.

Straší vás, že už moc šancí mít nemusíte?
To je fakt. Bude mi šestatřicet a fotbal už moc dlouho hrát nebudu. No, kdybych si ještě Evropskou ligu zahrál, bylo by to příjemné.

Letošní sezony jako poslední šanci neberete?
S motivací problém není, tu mám pořád. Hodně ale záleží na zdravotním stavu. Neupínám se k tomu, že bych měl letos na jaře poslední šanci. Ale bylo by to moc příjemný.

Prý to zodpovědně berou i vaši spoluhráči, tradiční povánoční vážení dopadlo dobře. Měl jste jako kapitán radost?
Ono je někdy lepší mít před přípravou něco navíc, aby měl člověk z čeho brát. (směje se) Ale ne, každý ví, co si může dovolit, takže si to všichni pohlídali.

Snažil jste se také?
V mých letech toho už moc zlepšit nejde, spíš se tak nějak snažím udržovat. Stejně nemám rád odpočívání, pořád jsem něco dělal. Takže jsem běhal, zahrál jsem si fotbálek. Snažil jsem se, aby ta příprava bolela o to méně.

Na co se v ní těšíte nejméně?
Běžky mi nevadí, ale nejhorší je běhání ve sněhu. Zvlášť, když je trochu zmrzlý. Z toho trochu obavy mám. Minulý rok to bylo docela nepříjemné, terén nebyl dobrý a nebyli jsme daleko od zranění. A to je úplně zbytečné.

Takže radši byste vyrazil na běžky?
Rozhodně. Člověk přitom zapojí celé tělo, hýbe se jinak, než v průběhu celého roku. Je to fajn. Takže doufám, že bude na horách sněhu dost, aby se dalo lyžovat a nemuseli jsme v tom moc běhat.