Reprezentace v Černé Hoře: Hašek musí vyhrát, jeho pozice není stabilní, zní ze zákulisí
PŘÍMO Z PODGORICI | Okolnosti jsou proti němu. A Ivan Hašek to moc dobře ví. Jedině dnešní vítězství na půdě Černé Hory mu s jistotou zajistí další práci u národního týmu. V opačném případě se bude složitě obhajovat u generálního manažera Pavla Nedvěda a nových svazových bossů. Třeba by to zvládl, ale spíš ne. Tak zní některé zákulisní hlasy. Česko však na rivala umí. Ještě nikdy v historii s ním neztratilo. Snad bude – nejen pro trenérovo dobro – série pokračovat.
Na začátku minulého roku se Ivan Hašek vrhl do práce. Energicky, srdcem. Být trenérem národního mužstva toužil dlouhé roky. Když se dočkal, popisoval to jako životní poslání, jehož vyzněním má být postup na mistrovství světa. Jenže pozice sparťanské ikony je momentálně nestabilní kvůli souboru událostí z letních měsíců.
Za prvé: Na konci května neobhájil předsednické křeslo na svazu Petr Fousek, rozhodně Haškův člověk. Prvním mužem českého fotbalu se stal David Trunda v zádech se zákulisními siláky Adolfem Šádkem a Jaroslavem Tvrdíkem. Měřeno politickou optikou, kouč určitě oslabil.
Za druhé: Zkraje června dostalo Česko ošklivě na budku v Chorvatsku. Padlo 1:5. Hašek zápas z pozice hlavního trenéra nezvládl, byť se na něj s kolegy dlouho a pečlivě připravoval, aby dokumentoval rozvoj týmu. Jenže nesprávně určil základní sestavu, nepřesvědčivě reagoval na vývoj utkání. Dopadlo to ostudou výsledkovou i herní.
Za třetí: Pár týdnů poté přivedl Trunda na svaz Pavla Nedvěda. Co se nepovedlo v prosinci 2023 Fouskovi, zvládl nový šéf za chvíli. Legendu obsadil do role generálního manažera reprezentací. Jeden ze dvou českých držitelů Zlatého míče se do práce pustil s vervou, zároveň nešetřil kritikou. A to i na osobních schůzkách s Haškem.
„Ze tří hodin jsme spolu dvě a půl hodiny nesouhlasili,“ vyřkl během jednoho setkání s médii větu, která si ihned klestila cestu fotbalovým prostředím.
Článek pokračuje pod infografikou.
Má se za to, že situace se posléze trochu uklidnila. Nedvěd měl o něco ubrat, udělat krok vzad. Odložit palcát a vplout víc do konzultační role, ovšem s nezměněnými pravomocemi. Je to právě on, kdo v případě výrazné nespokojenosti s výsledky a herním přednesem má v gesci výkonnému výboru navrhnout změny v realizačním týmu.
„Nemyslím si, že bychom spolu nesouhlasili. Museli jsme věci prodiskutovat, předkládali jsme si fakta. Na druhou stranu by nebylo dobré, kdybychom si jen přikyvovali. To by asi nebylo dobré pro nikoho. Na něco máme jiné názory, ale celkově se snažíme, aby byl výstup jednotný. Neberu to nijak špatně, tohle je naprosto normální,“ vypravoval Hašek na mediálním mítinku v Podgorici.
Jestli by Nedvěd předstoupil s návrhem na trenérovo odvolání v případě neúspěchu v Černé Hoře, je samozřejmě nezodpovězenou otázkou. Nicméně zdroje deníku Sport se shodují, že to možné rozhodně je. „Hašek musí vyhrát,“ jednohlasně praví zákulisní insideři.
Ostřílený trenér je však bojovník. Člověk, co je na pres zvyklý. „Nemohu tomu utéct, tlak je normální,“ ledabyle mávne rukou pokaždé, když je dotázán. Na barikády vylezl coby hráč, stejně tak i funkcionář a trenér. Misi chce dokončit za každou cenu. Po dvaceti letech Česko znovu vytáhnout na světové mistrovství do Ameriky. I přes strasti, výsledkové kolapsy a opakovanou kritiku fanoušků i médií, touží nesnadný úkol zvládnout. Moc dobře ví, že jedině tak by přesvědčil nedůvěřivé a početné davy, že trenérsky opravdu umí.
V éře samostatného Česka národní tým neztratil s Černou Horou ani bod. Šest setkání, šest triumfů při celkovém skóre 15:1. Od Haška se tak očekává jediné: prodloužení série. Na včerejší tiskové konferenci působil klidně, což není žádná senzace. Emoce umí mistrně skrývat. Nenechá se rozhodit. Pečlivě střeženou masku člověka nad věcí odkládá jen v soukromí.
„V případě vítězství se můžeme od Černé Hory odpoutat. Co se týče baráže, jsme na rozhraní druhého a třetího koše. Jedná se o nesmírně důležité utkání,“ pronesl v útrobách Podgorica City Stadium.
Krátce nato už stál v modré teplákové soupravě na trávníku, který rozhodně nebyl nakrátko střižený. Prohodil pár slov s Nedvědem, pozdravil svazovou honoraci a vydal se vstříc dalšímu kvalifikačnímu dobrodružství.
Poslednímu? Snad ne! To by totiž znamenalo, že Česko v Podgorici zklamalo.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 4 | 17:1 | 12 |
| 2 |  | 5 | 11:6 | 12 |
| 3 |  | 5 | 4:5 | 6 |
| 4 |  | 5 | 4:9 | 6 |
| 5 |  | 5 | 2:17 | 0 |
