Nechci být ani předseda, řekl Hašek

„Ne, jsem trenér. Nepředpokládám, že bych kandidoval na předsedu ČMFS,“ řekl Sportu.

Jednoduchá otázka, asi složitější odpověď: Proč jste odmítl možnost vést českou reprezentaci?
„Tou nabídkou jsem byl velmi poctěn a potěšen, vážím si jí. Jsem rád, že jsem se po delší době mohl potkat i s panem místopředsedou Košťálem, mohli jsme probrat řadu otázek spojených s českým fotbalem. Zjistili jsme, že v něčem se shodneme, v něčem ne. Nicméně svůj názor jsem nezměnil. V současné době tu nabídku přijmout nemůžu, protože reprezentace, byť sama o sobě fungovala docela dobře, je jenom vrcholem fotbalové pyramidy. A ta u nás nestojí na pevných základech. Věřte mi, že to z mojí strany není jen nějaká laciná póza.“

Kdekdo se v posledních dnech předháněl v tom, aby vám vyjádřil podporu. Někteří členové výkonného výboru volali, že pro vás by zvedli klidně dvě ruce nad hlavu... Asi jste musel cítit velký tlak na to, abyste funkci reprezentačního kouče přijal...
„Věci se zvrtly trochu jinak, než jsem plánoval. Na jednu stranu jsem velmi rád, že jsme se s panem Košťálem sešli, na druhou stranu se to celé mediálně neúměrně zveličilo. Já jsem svoje stanovisko neměnil, jen jsem ho nechtěl panu Košťálovi sdělovat přes média. Dávám přednost osobnímu kontaktu.“

Co se v budoucnu bude muset stát, aby Ivan Hašek souhlasil s nabídkou trénovat českou reprezentaci?
„Já si v první řadě uvědomuju, že ta nabídka už nikdy přijít nemusí. Ale doufám, že přijde. A hlavně doufám, že do českého fotbalu co nejdřív přijde nový vítr. Že dojde k řadě personálních změn a že se na pozice, z nichž lze rozhodovat, dostanou lidé, kteří mají elán a chuť pro český fotbal něco udělat. Vím, že jich je tu spousta.“

Místopředseda Kubíček vás vyzval, abyste na nejbližší valné hromadě kandidoval na funkci předsedy. Vyslyšíte ho?
„Já jsem trenér. A nejraději bych někdy v budoucnosti kandidoval na funkci reprezentačního trenéra. Na šéfa našeho fotbalu ne. Myslím, že je tu řada schopných lidí, kteří by se na tu funkci hodili.“

Takže, řekněme, v nejbližších dvou letech další kandidaturu zcela vylučujete?
„Tak úplně nevylučuju, protože ve fotbale vždycky platí nikdy neříkej nikdy, ale rozhodně tu kandidaturu nepředpokládám.“

Konzultovali jste s panem Košťálem, kdo by nyní, po vašem odmítnutí, byl tím nejvhodnějším kandidátem na kouče českého týmu?
„Já si pořád myslím, že by to měl být někdo z Česka. Bylo by to nejlepší řešení a je tu celá řada trenérů, kteří by měli odpovídající schopnosti: Petr Rada, Pepa Chovanec... Pak jsou tu Cipro, Uličný, Zdeněk Ščasný, Petržela – každý by určitě měl nějakou svoji koncepci. Ale je to jen můj osobní názor, úloha navrhnout výkonnému výboru nového kouče připadá panu místopředsedovi. Já jsem ani původně nechtěl zmiňovat žádná jména... Je to jen můj osobní názor. Je tady k dispozici spousta výborných trenérů, i pánové Komňacký, Večeřa a určitě ještě nejmíň pět šest dalších jmen, která jsem nezmínil.“

Počítáte s tím, že vám vaše odmítnutí mnozí budou vyčítat? Že to budou vykládat jako zradu na českém fotbalu, kterou jste v jejich očích spáchal kvůli špatným osobním vztahům s některými lidmi?
„Mohu jen zopakovat, že kvůli tomu to není. Je to kvůli fotbalu. Ale počítám s tím, že si to bude někdo vykládat tak, jak jste popsal a že za to od někoho dostanu za uši. Ale nemohl jsem jinak, mé rozhodnutí bylo pevné. O svaz v jeho současné podobě bych se jako trenér nemohl opřít. A pevné zázemí já ke své práci nutně potřebuju.“