To, co se děje kolem hledání nového trenéra české fotbalové reprezentace, mě velmi znepokojuje. Věci se podle mě vyvíjejí tak, že ať už to nakonec dopadne jakkoli, nedopadne to dobře...
Veškerá Košťálova strategie po mém soudu spočívala v tom, že se EURO odehraje s nějakým slušným výsledkem – a u týmu pak buď zůstane Karel Brückner, nebo ho převezme Petr Rada. Jenže ono to na EURO dobře nedopadlo – a svaz se ocitl v situaci, na kterou se prostě vůbec nepřipravil. A je to znát.
V nouzi nejvyšší si tak Košťál a spol. vzpomněli i na svého úhlavního nepřítele Ivana Haška. Měli v úmyslu angažovat ho jako trenéra a dostat ho tak do svého područí. Ivan Hašek zvolil variantu, kterou bych sice označil za egoistickou – ovšem v dobrém slova smyslu.
Každý má totiž právo dělat to, co ho baví, a sám si určovat, jak a s kým to bude dělat. A naopak nikdo nemá povinnost přizpůsobovat se zájmům někoho jiného. Ivana Haška naprosto neodsuzuji a považuji naopak za správné, že se nenechal zatlačit do kouta, aby tam vytahoval trn z paty někomu, kdo se do potíží dostal vlastní vinou.
A o něčem podobném se dá mluvit i v licitacích mezi svazem a Slavií o Karla Jarolíma. Košťálovo vyjádření, že by Slavia měla ustoupit, protože zájem národní reprezentace je podle něj vyšší než ten klubový, je naprosto scestné. Fotbalové kluby jsou totiž v podstatě soukromé firmy, které se musejí řídit v první řadě vlastními zájmy, jinak by brzy přišly na buben.
Takže co nám tu zbylo? Pánové Chovanec s Radou a nově otevíraná možnost zahraniční varianty. Mluví se o Klausi Toppmöllerovi. Ten svých největších úspěchů dosáhl s Leverkusenem v roce 2002, od té doby již nezazářil a opravdu nevím, zda je dobrým doporučením fakt, že vzal i takovou nabídku, jakou bylo trénování Gruzie. Na rozdíl od pana Zemana mu ovšem Vlastimil Košťál zatím nevzkázal, že už je za zenitem. Každopádně těžko říct, jak by se v českém fotbalu aklimatizoval.
A teď zbývající česká nabídka: Petr Rada je po mém soudu kouč odpovídající úrovni klubů typu Teplic či Jablonce. Byť ze své prchlivosti trochu ubral, i tohle by byl nadále handicap pro jeho působení v tak reprezentativní funkci. Po neúspěchu na EURO navíc nevěřím, že by ho hráči působící v zahraničních velkoklubech nějak zvlášť respektovali.
Jednak se podílel na neúspěchu, jednak z něj velká autorita příliš nevyzařuje. A to i vinou nižší postavy. Tím se nijak nechci dotknout lidí menšího vzrůstu, ale přeci jen nemají takové vstupní předpoklady k tomu, aby si vybudovali přirozený respekt u druhých jako ti vyšší. Musejí k tomu přidat i vnitřní vyzařování síly své osobnosti. A to mi u Petra schází.
Jozef Chovanec sice fyzické atributy charismatika nepostrádá, ani jeho osoba by mi však světlé zítřky u reprezentace negarantovala. Národní tým už vedl v minulosti – a pamatujeme si jak. Herní projev byl nepřesvědčivý, na EURO 2000 se navzdory dobré kvalifikaci neuspělo, v té další se pak mužstvu nevyplatila totálně rozklížená disciplína.
A co dělal Jozef Chovanec od té doby? Trénoval Příbram a Krasnodar. A funkcionařil na Spartě. Ať se na mě nezlobí, ale tahle bilance zrovna nenahrává tezi, že by se od té doby měl po trenérské stránce nějak zlepšit či vyzrát. Působí to na mě dojmem, že dost dobře neví, co vlastně chce. Jestli se prosazovat v téhle pozici, nebo spíš v tamté.
Domnívám se, že pokud má někdo v hlavě vizi, že chce být reprezentačním trenérem, měl by trénovat, trénovat a zase jenom trénovat a ke svému snu se snažit znovu dopracovat. A ne přeskakovat z jedné fotbalové profese do druhé, podle toho, co se zrovna namane.
Ani fakt, že by se Teplice se Spartou vůbec nezdráhaly Radu, resp. Chovance okamžitě uvolnit, nesvědčí o tom, že by je tyto kluby považovaly za nepostradatelné jedince...
Jak už jsem zmínil, ať se na proces hledání nového reprezentačního kouče dívám z kterékoli strany, pořád mi vychází, že to nemůže dopadnout dobře...
Autor je bývalým fotbalovým reprezentantem
Více o hledání nového trenéra fotbalové reprezentace se dočtete v dnešním deníku Sport.
