Fotbalový brankář Tomáš Vaclík podruhé tráví vánoční svátky ve Španělsku, kde rok a půl chytá za Sevillu. Život v prosluněné Andalusii si třicetiletý reprezentační gólman tak oblíbil, že si momentálně dovede představit možnost, že by v zahraničí zůstal i po kariéře. Na přelomu ledna a února Vaclík očekává narození druhé dcery, fotbalovým vrcholem roku pro něj bude červnový evropský šampionát.
„Na Vánoce jsme se těšili, stromeček máme nastrojený už od 1. prosince. Samozřejmě máme umělý, protože živé jsem tady nikde prodávat neviděl. Dárky tu nosí Papá Noel a Španělé si část z nich rozbalují 25. prosince a zbytek na Tři krále, takže tradice je tady jiná. My si to ale zase uděláme podle sebe. Máme tu kamarády z Česka, bude klasický bramborový salát a já si trochu odpočinu. I když už 3. ledna hrajeme,“ řekl Tomáš Vaclík.
Do Sevilly zamířil loni v létě ze švýcarské Basileje a život v Andalusii si nemůže vynachválit. „Baví mě tady sluníčko. Když s vámi teď mluvím, máme tady 17 stupňů, to se mi tady fakt líbí. Je prosinec a můžu si vzít jen mikinu,“ těší se Vaclík.
„Když se vám něco nepovede, říká se, že zítra stejně zase vyjde slunce. A to ve Španělsku platí stoprocentně. Taky jsme se naučili jíst španělskou šunku. Španělské víno sice během sezony moc nemůžu, ale mimo sezonu si ho taky užiju,“ dodal bývalý gólman Sparty, Žižkova a Vítkovic.
V zahraničí působí od léta 2014 a umí si představit, že by v cizině zůstal i po kariéře. „Myslím si, že bych s tím neměl problém. A ani manželka. Třeba Pavel Nedvěd nebo Čechíno (Petr Čech) to také udělali, hlavně kvůli dětem to není špatné. Ale třeba za pár let změníme názor, třeba nám rodina a kamarádi budou chybět tak, že bychom dál žít v zahraničí nemohli. Když odletím někam na zápas, manželka tady zůstane sama. Není snadné si tady mimo manželek hráčů najít nějaké kamarádky. Ale zase nás ten rok a půl tady hodně sblížil,“ uvedl otec dcery Nicole.
Brzy by se mu měl narodit druhý potomek - dcera Melissa. „Moc se těšíme. I díky tomu, jak reaguje dcera Nikča, která nám pořád vypráví, jak nám bude pomáhat. Teď říkala, že jsme psali Santovi a zapomněli jsme na dárky pro Melissu. Má takový ochranářský pud, i když se její sestřička ještě nenarodila,“ podotkl gólman třetího týmu španělské ligy.
Věří, že se porod jeho ženy nebude krýt se zápasem. „Doktor to pořád posouvá, zatím nám říká konec ledna a začátek února. Nikča se narodila v březnu, to se už hrála Liga mistrů, takže to samozřejmě na zápas vyšlo. Ale Evropská liga se na přelomu ledna a února ještě nehraje, tak pokud to vyjde na prostředek týdne, nemělo by to s ničím kolidovat,“ uvedl Vaclík, jehož celek čeká jarní část Evropské ligy.
Stále se zlepšuje ve španělštině. „Kdybych si mohl vybrat, pořád radši mluvím anglicky. Když zabrousím mimo fotbal, je to těžší, ale abych se nepodceňoval, asi můžu říct, že už se domluvím a postupně se zlepšuju. Se španělskými novináři si anglicky moc nepopovídám, takže mi ani nic jiného nezbývá. Jinak je ale španělština fakt těžká,“ uvedl Vaclík na facebooku.
Dcera mluví líp
„Největší křest ohněm jsem zažil na začátku listopadu po zápase s Atlétikem, kdy si mě vybrali na live rozhovor do televize hned po zápase. Musel jsem před kameru ještě na hřišti, byl jsem plný emocí ze zápasu, takže to byl trochu stres. Měl jsem tam okno, zapomněl jsem nervozitou i slovíčka, která normálně znám, ale jinak to dopadlo dobře,“ dodal.
Paradoxně lépe španělsky mluví jeho čtyřletá dcera. „Ale zase se na rozdíl ode mě trochu stydí mluvit. Kouká běžně na pohádky ve španělštině, a když doma mluví, přijde mi, že je dál než já. To je asi dané tím, že děti obecně jazyky vstřebávají rychleji. Já měl zpočátku učitele, teď se už učím sám. Výhoda je, že se musím španělsky denně bavit s klukama v kabině. Poslouchám, dávám pozor a při tom se učím. A víc a víc španělsky už mluvím i s Josém, naším trenérem gólmanů,“ řekl Vaclík.
S reprezentací na podzim postoupil na Euro, kde by si měl coby jednička poprvé zachytat. Na ME 2016 kryl záda Čechovi. „Cítím, že ta šance hrát na závěrečném turnaji je pro mě osobně v tenhle moment velká. Ale samozřejmě zbývá ještě moře času a zápasů. Nebudu se těšit víc než do Francie, tam jsem jel poprvé. Ale mám před sebou obrovskou motivaci a doufám, že si na závěrečném turnaji zachytám,“ řekl Vaclík.
Reprezentanti mají v základní skupině semifinalisty posledního světového šampionátu Angličany s Chorvaty a vítěze play off Ligy národů. „Favorit turnaje asi nejsme, takže do toho budeme moct jít v klidu a bez nějakého velkého stresu. To by pro nás mohlo být dobré. Největší zbraní bude týmovost, na tom jsme to celé v kvalifikaci postavili,“ dodal.
