V úterý se ve strašnickém krematoriu uskutečnil pohřeb Jarmily Bicanové, ženy legendy českého fotbalu Josefa Bicana, který zemřel na den přesně před deseti lety. Smuteční události se zúčastnila celá řada osobností včetně syna slavného páru Ivana Bicana.
Rakev zakrytá do červenobílých barev, okolo květiny a slávistické symboly, úvodní píseň „Červenobílý, to se mi líbí“. Mezi pozůstalými a smutečními hosty se slovo fotbal nese snad v každé větě.
Zdálo by se, že jde o pohřeb slavného hráče, legendy klubu. Do nadpozemského světa odchází ovšem žena, která nikdy do míče nekopla. Český fotbal se loučil s Jarmilou Bicanovou, vdovou po nedostižném kanonýrovi Josefu Bicanovi.
„Byla to první dáma Slavie, manželka největší legendy,“ vystihl velice stručně, avšak nejlépe postavení Jarmily Bicanové, vdově po Josefu Bicanovi, ve slávistické historii generální ředitel klubu Miroslav Platil.
„Ani na okamžik jsme nezapochybovali, že jí musíme vypravit slávistický pohřeb. Byla to naše povinnost,“ odůvodnil, proč se jí dostalo takové pocty. „Bylo to krásné, pro mě až nečekané,“ přiznal její syn Ivan.
Společně s maminkou před několika týdny požadoval sundání obřího portrétu Josefa Bicana z průčelí stadionu v Edenu na protest proti morálně pokleslému vedení a praktikám, které se v klubu v poslední době udály. Teď, jak se zdá, jsou třecí plochy hodně obroušeny.„Někdy musí přijít i taková událost, aby si všichni uvědomili vyšší hodnoty,“ naznačil Ivan Bican, že rozepře odvál čas.
Paní Bicanová Slavii milovala a chodila na její zápasy i v době, kdy klub nezářil. „Mnohokrát jsem ji pozoroval, jak upřímně fandila. Radovala se, když Slavia vyhrála, byla smutná, když prohrála,“ připomenul František Veselý mladší.
Jeho otec, další slávistická legenda, který odešla do nebeských kronik minulý rok, měl k nedostižnému kanonýrovi velmi úzký vztah. Často ho navštěvoval.
„Víte, že si nevzpomínám, že bych ho k Bicanům někdy doprovázel?“ lovil v paměti syn. „Možná, když jsem byl ještě hodně malý. Ale pak jsem raději šel hrát fotbal, než abych chodil někam poslouchat staré vzpomínky,“ přiznal.
S manželkou bývalého spoluhráče se přišli rozloučit členové nejstarší žijící slávistické generace: Ján Andrejkovič, Ladislav Hubálek, Miloslav Krucký, kteří ho zažili v roce 1954 i jako nadřízeného, když plnil roli hrajícího trenéra. I pro ně byla Jarmila Bicanová první dáma Slavie, přestože se jejich oblíbený klub v těch šedivých letech jmenoval potupně Dynamo Praha.
Na rozloučenou jí měl přijít zazpívat jeden z nejvěrnějších fandů červenobílých dvaadevadesátiletý zpěvák Stanislav Procházka. Jeho hymna „Naše věčná Slavie“se nese Edenem při každém střetnutí už mnoho desetiletí. „Moc se omlouvá, ale pořád se ještě vzpamatovává ze smrti syna a třásl by se mu hlas,“ tlumočila tisková mluvčí Soňa Nouzáková.
Jarmila Bicanová zemřela letos přesně na den po deseti letech jako její muž Josef Bican: 12. prosince. Přesně na den po deseti letech měla pohřeb. A smuteční řeč pronášel stejný muž – kněz Oldřich Prachař z baziliky sv. Jakuba v Praze.
A ani služebník boží fotbalu neutekl. „Když jsem minulý týden nahlédl do přílohy deníku Sport, uviděl jsem tam pořadí kanonýrů. Kraluje jim, už asi na věky, náš Pepi Bican. Pak jsem se ze stejného zdroje dozvěděl, že zemřela jeho manželka. Jsem poctěn, že jsem mohl oba vyprovodit k posmrtnému životu. Teď už jsou opět spolu a jsou šťastni.“
