Odsouzeni k betonáži?

KRONIKA DNE poznámka Účast v semifinále MS "20" je historickým úspěchem českého fotbalu a nemíním ho ani v nejmenším snižovat. Byť v osmifinále proti Japonsku pomohla arbitrova slepota a o kolo dál neskutečné štěstí, když Španělé rozehráli Petrovy tyče jako xylofon... Hněv Hispánců však probudil jejich oprávněný dojem, že jenom jeden tým chtěl hrát fotbal - ten jejich. A jenom o pár hodin později vyčítali Argentinci po finále Copa América totéž, považte, Brazílii! Inu, fotbal není atletika, kde někdo prostě skočí výš či dál nebo je na stovce o sekundu rychlejší. Ve fotbale totiž může mužstvo individuálně slabších jedinců favorita utaktizovat. Ale není defenziva jako defenziva. Zatímco Brazilci zahustili střed hřiště a po zisku míče vysílali vpřed jedovaté šípy protiútoků, mladí čeští betonáři zoufale odpalovali míče na tribunu. Myšlenky se vracely k docentu Venglošovi a jeho nesledovatelné herní strategii s osmi stopery v sestavě... Je tuzemský fotbal, pokud chce slavit úspěch, opravdu odkázaný na "zanďoura", z něhož se mj. ukulo i Uhrinovo stříbro z anglického EURO 1996? Byl opravdu superfotbal předváděný Brücknerovými hochy o osm let později v Portugalsku výjimkou potvrzující historické pravidlo? Podle mě Čechům naznačili cestu právě Brazilci. Řekli si: chybí nám tu Kaká, Ronaldinho, soupeř je herně lepší. Tak vsadíme na defenzivu - ale konstruktivní! Tahle taktika možná rozladí Argentince, ale určitě nejde proti fotbalu samotnému. A naštěstí ji, jak ukázali před čtvrtfinále, ovládají i svěřenci trenéra Soukupa. A to je dobře. Věřme, že nejsme navěky odsouzeni k betonáži.