Chování Karla Brücknera v případě nominace Matějovského už asi málokoho překvapilo ANALÝZA PRAHA - Spor mezi Mladou Boleslaví a reprezentačním koučem ohledně dodatečné nominace Marka Matějovského pro přípravné utkání s Rakouskem působí na první pohled malicherně. Jenže při pohledu do nedávné minulosti se dá poznat, že se rozhodně nejedná o první špatný krok Karla Brücknera. Jeho přehmatů i zaváhání se nabízí hned několik. Brücknerovu reprezentační éru lze rozdělit na dvě etapy. Zatímco té první, která končila účastí v semifinále mistrovství Evropy v roce 2004, tleskali s nadšením odborníci i fanoušci, následující období tak slavné není. Před třemi roky na šampionátu v Portugalsku předvedl český fotbal po herní stránce možná svou nejúchvatnější podobu v celé historii. Národní tým ničil soupeře nápaditou ofenzivní silou, které málokdo odolal. Hra pohlcovala diváky, kteří s úžasem sledovali, jakým způsobem Brückner připravil výběr na mistrovství Evropy. I když tehdy český tým skončil v semifinále po smolné porážce s Řeckem, odborníci se shodovali na tom, že nikdo na turnaji nepředváděl pohlednější fotbal. Zdálo se, že po Brücknerovi zůstane v dějinách českého fotbalu hluboká stopa. Období chyb Ale tím vrcholná éra končí. Střídá ji etapa tápání, omylů a mlžení. Poprvé Brückner selhal krátce po evropském šampionátu, kdy se podílel na nejasném konci reprezentačního kapitána Pavla Nedvěda. On spolu s manažerem národního týmu Vlastimilem Košťálem postupně měnili vyjádření k celé kauze. Na jejich částečnou obhajobu se dá říct, že situaci patrně komplikoval svým váhavým postojem i sám Nedvěd. Záložník Juventusu se po roce do reprezentace vrátil, ovšem Brücknerovy nejisté kroky pokračovaly. Sice postoupil s národním týmem na světový šampionát, jenže na něm český výběr propadl. Ale na vysvětlení, proč se tak stalo, čekala česká veřejnost marně. Brückner předložil analýzu neúspěchu na MS výkonnému výboru ČMFS s velkým odstupem a důvodem nevýrazného vystoupení na šampionátu podle něj byl velký počet zranění. Tečka. Navíc reprezentační trenér obětoval svého dlouholetého asistenta Miroslava Beránka. Tomu nemohl manažer Košťál odpustit, že na volební valné hromadě podporoval protikandidáta Ivana Haška. A tak Beránek po mistrovství světa u reprezentace musel za tichého souhlasu hlavního trenéra skončit. Následně prohlásil, že jej Brückner v tomto případě lidsky zklamal. Vláda hráčů To, jak kouč nerad řeší nepříjemné mimofotbalové věci, předvedl na konci března letošního roku. Jeho svěřenci si po utkání kvalifikačního utkání s Německem protáhli večerku až do ranních hodin. Dokonce údajně na hotelový pokoj české reprezentace dorazila dámská společnost, což však hráči popírali. Bez ohledu na to, zda nějaké slečny skutečně nad ránem za fotbalisty přišly, se čekal rázný zásah trenéra. Místo toho však na tiskové konferenci vystoupil evidentně zlomený a nejistý muž. Přiznal, že ho mrzí, že hráči zklamali jeho důvěru, ale neprozradil, zda a jak hříšníky potrestá. Když ale o dva dny později národní tým vydřel těsnou výhru nad Kyprem (1:0), na všechno se zapomnělo. Brückner už neměl tendenci vracet se k aféře v hotelu Praha. Místo toho se zeptal svých svěřenců, zda by měl odstoupit. Hráči mu řekli, ať zůstane, a to zkušenému trenérovi stačilo... Ovšem dal tím najevo, že rozhodují hráči a on se pomalu dostává do jejich vleku. Případ dodatečné nominace Matějovského zase ukazuje na trenérovu ješitnost. Před rokem totiž zástupci Mladé Boleslavi kritizovali Brücknera za to, že opomíjí v nominacích hráče z české ligy. Kouč zřejmě na tuhle výtku nezapomněl a jejím autorům to dává při každé příležitosti poznat. Stopa po Karlu Brücknerovi, která měla před třemi lety nesmazatelnou trvanlivost srovnatelnou s obtiskem prvohorního trilobita, se tak pomalu mění ve šlápotu ve sněhu, kterou jednou pro vždy odnese do zapomnění první větší obleva.
Témata:
