Je jediným záložníkem v prestižní společnosti Klubu ligových kanonýrů. Zatím… Někdejšího kapitána Bohemians Přemysla Bičovského, který mezi elitní snajpry vstoupil v roce 1981, teď může doplnit Pavel Nedvěd.
Jak obtížné je pro záložníka pokořit metu sta ligových gólů?
„Pro hrotové hráče je to samozřejmě o něco jednodušší, záložník má v popisu práce i bránění, pracuje na velkém prostoru. Výhodou naopak je, že se do koncovky dostává ze zadních pozic, útočníci jsou určitě víc hlídaní. Ovšem dát sto gólů ze zálohy je neskutečně těžké.“
Považujete to za mimořádnou věc?
„Myslím, že za hodně mimořádnou. Ať se podíváme kamkoliv, sto branek v jakékoli soutěži příliš záložníků nedalo. U Pavla Nedvěda je to o to cennější, že většinu z nich nastřílel v italské lize, kde dlouhé roky vládne propracovaná taktika, branky se tam střílí hůř. Pavlova bilance jen dokazuje, že je opravdu vynikajícím fotbalistou.“
Nedvědův útok na metu 100!
Jaké parametry musí středopolař mít, aby dosáhl na sto branek?
„U každého je to něco jiného. U Pavla to jsou střely z dálky, a to pravou i levou nohou, což je obrovské plus. Dále pak odvaha a vynikající fyzický fond, díky němuž se dostává při rychlých protiútocích až do velkého vápna soupeře. A v neposlední řadě štěstí na spoluhráče. Bez nich by tuto hranici nikdo nepřekonal. A Pavel hrál vždycky ve špičkových týmech.“
Jaký z parametrů jste měl s Nedvědem společný?
„Střelu z dálky i fyzický fond. Jak Pavel, tak i já jsme toho hodně oběhali.“
Bylo lehčí vstoupit do klubu kanonýrů ve vaší éře, nebo v současné?
„Těžké je to v každé době. Myslím však, že za nás se přece jen hrál ofenzivnější fotbal, takže to bylo asi trochu, v uvozovkách, snadnější. V zápasech bylo mnohem víc šancí než dnes.“
Jak dlouho jste čekal na poslední trefu?
„Ne moc dlouho, v závěru šly góly docela rychle. Určitě to ale byla úleva pro mě i pro všechny kolem. Přece jen, ať člověk chce nebo ne, dotýká se ho tlak, který vytvářejí novináři. Když se dostanete těsně pod vrchol, čeká se každý zápas, až tam spadne ten stý gól. Pak se to uklidní a je to hned lepší.“
Vybavujete si i po letech moment, kterým jste vstoupil mezi kanonýry?
„Určitě, bylo to proti Banské Bystrici. Už za rozhodnutého stavu jsem šel z pozice stopera dopředu, udělal jsem si penaltu a sám ji také proměnil.“
Takže jste si to zařídil úplně sám…
(směje se) „Jo, to sedí. Trenér Pospíchal mě za podobného stavu skóre posílal dopředu, tak jsem toho využil a bylo hotovo.“
