Syna jsem dodnes nepochválil, říká Václav Kadlec starší
Je nejblíž ze všech drahokamu, který ve Spartě vystavuje na odiv český fotbal. Věnoval mu doslova vše, co mohl – příjmení i křestní jméno. Václav Kadlec starší vypráví o tom, jak vyrůstá nevšední 17letý fotbalista.
Byl jste od začátku přesvědčen, že se váš syn taky bude věnovat fotbalu?
„Samozřejmě jsem v něm zájem o fotbal probouzel, ale kdyby ho nebavil, vůbec bych ho do něho nenutil. Podporoval jsem ho, denně jsme spolu byli na hřišti, pořád jsme kopali do míče. Vaškovi jsem věnoval hodně času, hrozně mě to bavilo. Byly to krásné chvíle… Ale to asi zná každý.“
Uhlídal jste si, abyste podobně jako hodně jiných rodičů nebyl ke svému synovi nekritický?
„Přirozeně jsem všechno prožíval, ale bral jsem to s rezervou. Jen jsem si říkal, že by bylo hezké, kdyby se dostal do ligy. To byl, proboha, velký sen. Byl jsem na něj naopak přísný, doteď jsem ho nepochválil. Ví, že když jsem spokojený, mlčím. Co si myslím, pozná na mém výrazu. Kolikrát jsme spolu jeli ze zápasu a v autě bylo ticho.“
Poslyšte, nepřeháníte to?
„Možná ano. I když se mu nějaký zápas extrémně vydařil, pokaždé jsem našel nějaké chyby. Držel jsem Vaška na zemi. Taky jsem to od něj slyšel, ale jsem přesvědčený, že to tak mělo být a že to bylo dobře. Teď už mu nemůžu pomoct a dát víc, už mě dávno fotbalově přerostl. Můžu ho jen podpořit psychicky. Už se mu do fotbalu nepletu, nechávám to na jiných, hlavně na Ivu Táborském (skaut agentury ISM). Spíš se ti dva shodnou proti mně.“ (usmívá se)
Kdy jste zjistil, že vás syn fotbalově přerostl?
„Hodně brzy. Když jsem hráli jeden na jednoho a Vaškovi bylo čtrnáct, už jsem ho neporazil.“
Václav vždy hrával se staršími spoluhráči, měl s tím někdy problém?
„Venda byl vždycky napřed, v osmi letech hrál proti jedenáctiletým. Detailně jsem to sledoval, od šesti do dvanácti, od přípravky do mladších žáků, jsem ho měl pod rukama jako asistent trenéra. Odmala ostatní převyšoval tím, že něco uměl, takoví hráči se dávají dopředu. Ale nikdy jsem ho neprotežoval, byl jsem na něj spíš ras. Tím, že hraje proti starším, Vašek taky někdy argumentoval, když se mu třeba tolik nedařilo. Ale o to větší radost jsem měl, když nikomu nepůjčil míč.“
Co vás jeho výchova stála?
„Na peníze jsem nehleděl, raději jsem si sám něco odpustil. Rád jsem mu dopřál hezké kopačky, které nikdo neměl, třeba bílé. To byly obstrukce. (směje se) Obíhali jsme celou Prahu, abychom koupili ty pravé. Jezdil jsem kvůli tomu i do Německa. Těšil jsem se na to.“
Který nejpovedenější kousek z těchhle dob se vám u Václava vybaví?
„To budu muset přemýšlet… Asi jeden gólový dloubák á la Karel Poborský, který předvedl proti Slavii. Nevím, kde se v něm ta drzost vzala. (směje se)“
Od které doby se o vašeho syna zajímaly jiné kluby?
„Sparta o něj stála od osmi let. Já jsem si ale říkal: Proč bychom tam měli přestoupit? Bohemka měla kvalitní týmy, proti Spartě jsme hráli, poráželi jsme ji. Nebyl důvod měnit klub, na Vaškovi stála hra, navíc jsme byli zarytí Bohemáci. Takže se to táhlo od osmi let. Ze zahraničí jsme nic neregistrovali, ale každý týden jsem měl rozhovory s trenéry Sparty i Slavie, skautů tehdy ještě tolik nebylo. Mysleli si, že si před nimi sedneme na zadek, nedokázali pochopit, že nechceme jít pryč. Počkali jsme si – a udělali jsme dobře.“
V patnácti letech váš syn absolvoval stáž v Liverpoolu. Vrátil se s očima navrch hlavy?
„On se zas tolik nesvěřuje. (usmívá se) Za tu stáž jsem hrozně rád. Dopředu jsme řekli: Vůbec nemáme zájem chodit ven. Šlo jen o to, aby Vašek získal nové zkušenosti. A vrátil se jimi nabitý.“
Proč jste se loni rozhodli opustit Bohemians 1905 a vzít nabídku Sparty?
„Po sportovní stránce už to nebylo ono. Nebylo co řešit, nebyla jiná cesta. Pokud jsme chtěli, aby šel Vašek výkonnostně nahoru, mohl jít jen do Sparty nebo Slavie. O peníze tu vůbec nešlo.“
Přestup provázely dramatické okolnosti, dokonce byla ve hře varianta, že aby se z Bohemians dostal, vzal by to do Sparty oklikou přes zahraniční klub. Zvažovali jste to?
„Ta možnost existovala, ale vůbec jsme nepřemýšleli o tom, že bychom ji využili. Všechno jsme nechali na agentuře pana Pasky a věřili, že to dopadne ke spokojenosti všech.“
Na Bohemians dodnes berou odchod jako zradu. Jak jste to pocítil na sobě?
„Hrozně mě to mrzelo, protože od toho nešlo Vaška izolovat. Spousta lidí neví, jak se všechno seběhlo ve skutečnosti, neznají podrobnosti přestupu. Ale nemělo smysl jim to vysvětlovat a ani teď se do toho nebudu pouštět. Vždycky jsem Bohemce fandil a dál jí budu mít svým způsobem rád. Vašek pro ni dělal, co mohl, hrál klidně za tři mužstva. Když šlo jednomu o postup, nastoupil, jakmile druhé hrálo o záchranu, šel tam. Měl i tři zápasy za víkend. Nevadí mi, když se zloba někdy obrací vůči mně, spíš se bojím o mladého.“
Když začal nastupovat za béčko Sparty ve druhé lize, rázem se ocitl v dospělém fotbale. V zápase s Duklou si ho protihráči hned vzali do parády. Bojíte se o něho?
„Ani ne. Ale já jsem tenkrát na Duklu ani nešel, byl jsem psychicky vyřízený. Asi bych se zhroutil. Dali ho v prvním druholigovém utkání do základní sestavy, a ještě do středu pole. To přitom není vyloženě jeho post. Ostrých zákroků bylo víc později v první lize od střížkovských Bohemians. Fotbal Vašek umí, teď je důležité, aby byl zdravý.“
Je pravda, že jste byli po přestupu do Sparty zprvu nespokojení, že nepatřil úplně do prvního týmu?
„Svou pozici si musel vybojovat sám, já jsem do toho nemluvil. Trénoval s áčkem, chodil hrát za béčko, nastupoval ve druhé lize a v poháru. To bylo v pořádku, věděli jsme, že jeho čas přijde. Hrát v šestnácti druhou ligu, to mu Bohemka nemohla nabídnout.“
Obstojí už podle vás v nejvyšší soutěži?
„Když dal vítězný gól Mladé Boleslavi, objímal jsem ho. Ale pořád v jeho hře najdu spoustu chyb, v mnoha ohledech se musí zlepšit. Góly jsou hezká věc, jenže taky by mohl na dva nahrát. Na druhé straně je mu teprve sedmnáct, jde to správným směrem.“
Má nějaké mimořádné pojištění vůči zranění?
„Uzavřeli jsme dobrou pojistku, životní pojištění s úrazovým. Vašek na něj posílá zhruba šestinu měsíční výplaty. Pokud je nemocný, dostává určitou částku. Pomáhal nám s tím člověk, který se začal specializovat na fotbalisty. Na těchhle věcech se nemá šetřit.“
Ve Spartě už si na sebe Václav začal vydělávat sám, staráte se mu o peníze?
„Jednoznačně. A držím ho hodně zkrátka. Hodně. Dávám mu kapesné. Až bude za rok plnoletý, postará se o to sám.“
Po odchodu do Sparty se objevily zprávy o zájmu Liverpoolu či Chelsea, i odhady, že by zaněho Sparta chtěla 200 milionů korun. Co to s vámi dělá?
„Vůbec nic. Tedy – to víte, že si to přečtu, mám radost. Na druhé straně nechci říct, že se tomu směju, ale neřeším to. Opravdu. Starám se jen o to, aby byl Vašek připravený na víkend na zápas. Aby hrál dobře. Nechci říkat ty fráze, že má nejdřív něco dokázat tady. Kdyby na to měl, ať hraje tam, kde mu to fotbalově pomůže. Když můžete dělat lepší práci, sám se zlepšíte. Až ta chvíle přijde, mám lidi na to, aby řekli, jestli je ten správný čas na změnu.“
