Šmicer: Rosický? Chybí mi tam nějaký vrchol
Váleli spolu v národním týmu, teď se v něm potkávají zase.
Jako manažer a kapitán. „Ale jinak je Rosa pořád stejný,“ říká Vladimír Šmicer.
Když poprvé vstoupil Tomáš Rosický do reprezentační kabiny, bylo mu necelých dvacet. Nyní je ze šikovného kluka s desítkou na zádech zkušený třicátník. „To bych do něj neřekl. Vypadá pořád mladě,“ usmívá se Vladimír Šmicer, někdejší parťák Rosického a dnes jeho nadřízený.
Neříkejte, že se Tomáš vůbec nezměnil.
„Ale jo. Nejvíc ho změnilo zranění.“
V jakém směru?
„Začal zjišťovat, že už všechno není sranda. Že na sebe musí dávat víc pozor. Celkově ho ty zdravotní trable poznamenaly hodně. Není divu. Rok a půl je dlouhá doba. Navíc pořád žil v nejistotě: bude to dobrý, nebude to dobrý, můžu jít naplno, nemůžu jít naplno. To ho ovlivnilo. Teď jsem zvědavý, jak na to v dalších letech zareaguje. Talent v něm totiž zůstal, ale jde o to, aby ho mohl prodat. Už prostě není mladej kluk, ale hráč, který v sobě musí mít odpovědnost a musí dbát o své tělo.“
Vzpomněl jste Tomášův mimořádný talent. Naplnil ho?
„Svůj talent od boha stoprocentně naplnil, když byl mladý. Dostal se za obrovské peníze ze Sparty do Dortmundu, tam se hned prosadil. Pomohl klubu k mistrovskému titulu a výkony si řekl o další přestup do Arsenalu. Jeho křivka měla jednoznačně vzestupnou tendenci. Rád bych ho viděl za poslední dva tři roky ještě výš, než momentálně je, ale limitovalo ho zdraví. V nejlepších fotbalových letech, tedy mezi osmadvaceti a třiceti, přišlo to nešťastné zranění, které ho samozřejmě přibrzdilo. Ale pořád to ještě může dohnat. Je mu teprve třicet. Já jsem se fotbalově nejlépe na hřišti cítil až po třicítce.“
Věříte tedy, že bude ještě stoupat vzhůru?
„Čekal jsem v jeho kariéře nějaký vrchol a ten mi tam zatím chybí. Doufám, že se na něj ještě vyšplhá. Minimálně čtyři roky ve vrcholovém profesionálním kolotoči by měl ještě mít před sebou. Takže čas na to má.“
Motivace mu neschází? Cítíte, že se chce ještě vydrápat na pomyslný Olymp? Ať už v dresu Arsenalu nebo v národních barvách.
„Takovou vůli, jakou měl Pavel Nedvěd, který za svým cílem šel urputně, tu nemá. Ale tu měl málokdo. Potřeboval by však něčím nakopnout.“
Třeba postupem na mistrovství Evropy 2012.
„Ano. To je motivace, kterou má teď před sebou. Proto byl Tomáš po zápase s Litvou hodně zlomený. On jako kapitán si tu porážku hodně bral. Byl z ní smutný, zklamaný. Prostě vyřízený. Uvědomuje si, že jde o špatný začátek, kterým jsme se my všichni dostali ve skupině pod tlak.“
Nakopnout by potřeboval i v Arsenalu. V jeho základní sestavě zatím nemá pevné místo. Patří do skupiny „točících se“ hráčů. Co s tím?
„Chtělo by to, aby začal dávat víc gólů. Skvělé přihrávky rozděluje pořád, o tom není pochyb. Ale chtělo by to, aby se tlačil ještě víc i sám do koncovky. To by ho zvedlo. Začal by si ještě víc věřit.“
V národním týmu by měl být jasným lídrem. Na hřišti, i v kabině. Je jím?
„Myslím si, že je. Na hřišti to platí jednoznačně. Hrát s Tomášem a bez něj, to je pro tým velký rozdíl. I s Litvou si pořád chodil pro balony a bylo na něm patrné, že chce nepříznivý vývoj zvrátit. Ostatní kluci se vedle něj cítí mnohem líp. To je pro mě znamení dobrého lídra. I já sám jsem s Tomášem rád hrál. Byl sice mladší než moje generace, ale všichni jsme věděli, že má schopnosti mužstvu pomoct.“
Tenkrát však byl jedním z řadových členů týmu, o vůdcovství se starali mazáci v čele s Nedvědem. Nyní ale tahle role padá na něj.
„Nejen na něj. Taky na Čechína, Honzu Poláka, Jardu Plašila. Kabinu si musí uřídit sami.“
Jak se do tohoto řízení zapojuje Rosický?
„Je typem klidnějšího lídra. Než aby řval v kabině, radši si kluky obejde. S kým potřebuje, s ním si promluví v klidu vedle, než aby si to s ním vyříkal přede všemi. Mužstvo ho bere jako velkou osobnost. Je přirozeným vůdcem.“
Jak se změnil jako člověk?
„Věk ho moc nezměnil. I v osobním životě to má pořád stejné, je stále svobodný. Kdybych nevěděl, že mu je třicet, tak bych to do něj ani neřekl. Vypadá stále mladě.“ (směje se)
Ani povahově se nezměnil?
„Ne, je to pořád kliďas, pohodář a trošku flegmouš. Všechno řeší tak nějak v pohodě. Ani při legráckách nechce být v první linii. Šoumena ze sebe nedělá. Žádnou legraci ale nezkazí.“
