Liberecký trenér Petr Rada obsazením útočníka Jana Nezmara do role stopera při sobotním utkání v Plzni dokonale překvapil – a uspěl. Portál iSport.cz našel dalších pět příkladů českých fotbalistů, kteří museli na hřišti vyměnit svou původní profesi za úplně jinou. Někteří sklidili aplaus, jiní se raději vytratili zadním vchodem...
1. JAN KOLLER
Borussia Dortmund
O prvním místě nebylo pochyb, i když v případě populárního Dina šlo jen o zkrácený vedlejší úvazek. Nicméně se vší parádou. Vyhecovaný mač na hřišti Bayernu Mnichov zahájil Jan Koller v září roku 2003 na svém obvyklém postu útočníka a dokonce vstřelil gól, závěr zápasu však strávil jako brankář!
Gólman Jens Lehmann se totiž nechal vyloučit a jelikož už hosté měli vystřídáno, musel mezi tyče od 65. minuty český obr. Počínal si náramně, dokonce tak, že ho prestižní magazín Kicker zařadil jako poslední instanci do sestavy kola! „Jan Koller dnes obstál v brankářské zkoušce,“ prohlásil uznale kouč Bayernu Ottmar Hitzfeld.
Vysoký útočník Česka byl hlídán zuby nehty. • Foto Michal Beránek - Sport
2. KAREL POBORSKÝ
česká reprezentace
Že má slabost pro netradiční řešení, prokázal Jozef Chovanec v červnu roku 2001. Tehdy vedl českou reprezentaci a sveřepou obranu Severního Irska se rozhodl rozvrátit totální ofenzivou. Proto na post pravého obránce nominoval Karla Poborského.
„Čekám od něj, že bude výrazně podporovat útok,“ vysvětlil svůj záměr. Přesto to bylo v nervózním utkání ještě v 88. minutě 1:1, teprve pak Češi soka překonali podruhé a nakonec slavili výhru 3:1. Poborského v roli pravého beka pak několikrát využil i Chovancův nástupce Karel Brückner.
Karel Poborský dává svůj nejslavnější gól • Foto Jaroslav Legner, Sport
¨3. MARTIN KOTŮLEK
Stavo Artikel Brno
Putování sestavou nemusí být dílem geniálního nápadu trenéra ani rozsáhlou marodkou. Své o tom ví Martin Kotůlek, ortodoxní stoper ve všech reprezentačních věkových kategoriích i Sigmě Olomouc, kde strávil nejlepší roky své kariéry.
Jenže světe div, po přestupu do Brna se musel přeorientovat na krajního záložníka v systému 3-5-2 a na stará kolena pilovat lajnu po celé délce hřiště. „Pro mě ta změna byla překvapením,“ přiznal s úsměvem majitel stříbrné medaile z EURO 1996. „Brno mě koupilo, ale stopery přitom měli, takže asi nevěděli co se mnou.“
4. JIŘÍ JAROŠÍK
Sparta Praha
Málokdo si dnes vzpomene, že nynější stoper Realu Zaragoza vstupoval před lety na českou ligovou scénu jako klasický útočník. Když pak Sparta válela pod vedením Jaroslava Hřebíka v Lize mistrů, držel už urostlý fotbalista pevně part ofenzivního záložníka.
Jenže před utkáním na hřišti Panathinaikosu kvůli karetnímu trestu vypadl ze hry Tomáš Hübschman, a tak Hřebík stáhl Jarošíka do stoperské dvojice k Jiřímu Novotnému. Ale jen na padesát minut, pak se Jarošík vrátil do středu zálohy a jeho místo zaujal tehdy sedmnáctiletý Martin Klein.
„Jsem na sebe pořádně naštvaný, dobře vím, že to nebylo ono,“ komentoval Jarošík svůj výkon, který se podepsal pod prohru 1:2. Dnes už se však ve středu obrany cítí jako ryba ve vodě.
5. ALEŠ ŠKERLE
Sigma Olomouc
Sotva se před třemi lety hanácký tým pod svérázným koučem Martinem Pulpitem konečně rozjel, musel řešit nepříjemný problém – ocitl se bez útočníků. Lukáše Hartiga vyřadilo těžké zranění, Michal Hubník měl disciplinární trest, na marodce trčeli i další forvardi.
A tak musel na Žižkově nastoupit na hrotu útoku stoper Aleš Škerle. Dopadlo to špatně, neprosadil se a Sigma prohrála 0:2. „Byl to nezvyk. Po každé šanci mě to podvědomě táhlo rychle zpátky do obrany,“ uvedl hráč, který dal dodnes v lize všehovšudy jeden gól.
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
