Vrba a Horváth o Plzni: Přežili jsme smrt

„Před čtyřmi měsíci jsme přežili smrt a po dvou měsících byste po mně chtěli, ať říkám, že hrajeme o titul,“ vysvětluje trenér Plzně Pavel Vrba svůj vyhýbavý postoj k otázkám týkajícím se boje o mistrovskou korunu. V dvojrozhovoru pro deník Sport ale nepopřel, že po něm touží.

Jak dlouho jste vydýchávali porážku na hřišti Bohemians 1905, po které se váš náskok znovu snížil?
Vrba: „Když se budu bavit o tom utkání, vždycky řeknu, že jsme si to zapinkali sami. Měli jsme tři čtyři situace, kdy jsme gól měli dát, potom by bylo úplně jedno, co Bohemka hrála. Zavinili jsme si to sami. Musíme se na jaro připravit co nejlépe a odstartovat ho lépe než ,jaro‘ na podzim. Nechceme se schovávat. Věřím tomu, že je v našich silách, abychom to dokázali. Fotbalově. Pokud bude podporovaný ofenzivní fotbal ze všech stran, věřím, že to zvládneme. Pokud bude chráněný defenzivní fotbal, tak teprve uvidíme, jestli to dokážeme. V takovém případě to bude samozřejmě horší.“

15

Tolik kuřat objednává Pavel Horváth do kabiny k obědu.

Tím míříte na tvrdost Bohemians, kterou se prezentovali nejen proti vám?
Vrba: „Nechci do toho rýt, aby to nevypadalo, že nám nikdo nepřeje. Proti Liberci máme kopat jasnou penaltu za stavu 1:1. Po Bohemians nikdo neukáže, že se ten borec, co vzal Radovi míč, rozběhl a drbnul do něho. Pak z toho byla brejková situace a gól.“

Z tribuny to vypadalo, že si Rada nepohlídal záda a ztratil balon.
Vrba: „V zápase jsem na něj byl taky naštvaný, ale díval jsem se na záznam. Rozhodčí je pět metrů od toho a nepískne faul. Situace byla úplně jasná.“
Horváth: „Mně vadí ještě jedna věc, neberu jen Bohemku. Chápu, že každý hraje to, na co má. Ale teď mi řekněte, proč se všichni diví, že lidi nechodí na fotbal. Prvních pět faulů na nás mělo být potrestáno žlutou kartou.“

Vrba: „Byly likvidační. Když se podíváte na záznam, čas 9.30. Co předvedl pravý bek na Radu, to je likvidační zákrok. Dostal žlutou, ale když Rada stojí a borec mu takhle rýpne do kolena (ukazuje zákrok), to je podle mě červená.“
Horváth: „Abych to dokončil. Oni (trenéři) nám dělají přípravu, že na nás bude Bohemka hrát tvrdě. Já chápu tvrdost, na to se dokážete připravit. Ale když vidíte pět zákroků do desáté minuty, ze kterých dostanou jednu kartu, ostatní tři sudí jen odpíská a jeden pustí, pak v hlavě máte, že sice chcete hrát, ovšem může se stát, že dostanete ránu, která nebude potrestaná. A když budu na té noze stát, tak mi ji můžou i zlomit. Jsem připravený, že po mně půjdou, jenže ne na to, že mě někdo přepůlí zezadu. Pak se divíme, že lidi na fotbal nechodí, protože koho to zajímá? Chápu, že nás porazili, je to fotbal, ovšem ten zápas by se vyvíjel jinak. Nebudu se srovnávat s Barcelonou nebo Realem, ale když vezmu španělskou ligu, jak chrání hráče, jako je Messi, Iniesta nebo Xavi. Kdyby takhle někdo sestřelil Messiho, jde ven. Je jedno, jestli v první nebo které minutě. To mi vadí. Chápu, že každý chce vyhrát a má svůj styl boje, ale je to i důvod, proč na to lidi nechodí.“

Znalci českého prostředí říkají, že s prvním „jarním“ kolem se vždy výrazně navýší počet chyb rozhodčích.
Vrba: „Já se k sudím nechci vyjadřovat, není to v mojí kompetenci. To si musí hlídat na svazu. Jen řeknu, že už udělali spoustu chyb a že nevidím nikoho, kdo by byl přeřazen do divize. Nic se neděje, je to pořád stejné. Samozřejmě chyby může udělat kdokoliv, jak rozhodčí, tak hráč nebo trenér. Na druhou stranu, pokud jich kouč udělá několik, je vyhozený, nikdo se s ním nepárá. Někteří rozhodčí nasekali už tolik chyb, ovšem pískají dál. Nevím, jestli o tom mám mluvit. Napíšete to a nás budou zvát někam na disciplinárku.“
Horváth: „A říkat, že brečíme.“

Vrba: „Nechci pokračovat.“
Horváth: „Jen bych dodal, že přesto, že někdy můžeme cítit křivdu, doufám, že jsme tak silní, že jsme schopni vytvořit šance, které pokud bychom využili, jsme schopní tyto zápasy vyhrát.“



Souhlasíte, trenére?
Vrba: „Myslím, že náš tým má momentálně nějakou tvář, a je jedno jestli hrajeme doma, nebo venku. I v zápasech, v nichž jsme nevyhráli nebo nebodovali, jsme předvedli způsob hry, který je nám vlastní. Někdy se nepodaří vstřelit gól, jindy se to povede a zvládneme to suverénně. Pozitivní podle mě je to, že se do českého fotbalu vrací více ofenzivy. Myslím, že jsme jeden z týmů, který k tomu přispěl. Jsem přesvědčený, že se ligový fotbal mění, a doufám, že trend bude pokračovat.“

Vrátím se ještě obecně k sudím. Myslíte si, že v Česku nejsou techničtí hráči chránění?
Horváth: „Podle mě ne, náš poslední zápas mluví jasnou řečí.“
Vrba: „Řeknu to jinak: jestliže jsou dva kluci po utkání šití, tak to ukazuje na nějakou zvláštnost.“

Horváth: „Na nohách.“ (směje se)
Vrba: „Už to vypovídá o způsobu hry. Někdy může dojít ke zranění kotníku, ale jestliže jste šití od kolena nahoru, pak je to zvláštní.“

Horváth: „Já jsem nechtěl, aby to vyznělo jako ohlas na Bohemku. Dám příklad. Vím, že třeba takový Hradec chce hrát fotbal. Někdy vyhraje, někdy dostane trojku, ale co si pamatuju náš vzájemný souboj, nevzpomínám si, že by se uchyloval k takovým zákrokům. Prohrával 0:1, chtěl hrát fotbal, prohrával 0:3, chtěl hrát pořád. Mají tam kluky, třeba Pilař, na které lidi mohou chodit. A jsou tam i další, které jsem vůbec neznal.“



Sparta snížila váš náskok na čtyři body. Nemůže to mít pro Plzeň i menší pozitivní efekt? Při české povaze by se možná už někteří hráči viděli jako mistři, takhle bude pro jaro v očích mnoha favorizován právě obhájce titulu.
Vrba: „Ono je to o něčem jiném. Kdybychom prohráli na Slavii (Plzeň v říjnu nezaslouženě zvítězila 1:0 – pozn. red.) a teď se vyhrálo, psalo by se, jak Plzeň udržela náskok a jak to zvládla. Vzhledem k tomu, že před pěti koly to bylo nějakých dvanáct bodů, asi to pro nás trošku zklamání je. Na druhou stranu, když to budete brát s chladnou hlavou, existovaly zápasy, kdy jsme byli slabší, a přesto jsme uhráli tři body...“
Horváth: „Ale moc jich nebylo.“ (směje se)

Vrba: „To já vím. Někdy se k nám přiklonilo štěstí, ať už to bylo na Slavii nebo na Spartě. Tam jsme z jedné akce dali gól a vyhráli 1:0. Pak máte zápasy, kdy do někoho bušíte, ale gól vstřelí soupeř. Já tvrdím, že fotbal je vždycky spravedlivý. Jednou máte štěstí, jednou smůlu. Ovšem musíte jít štěstí naproti, pak můžete mít výhodu, že zápasů, které zvládnete fotbalově, je víc, a to je možná rozhodující.“

Během podzimu jste se vyhýbal slovu „titul“, častěji jste mluvil o tom, že jste zachráněni. Proč jste se tak bránil?
Vrba: „Kdybych trénoval Spartu a měl náskok, řeknu, že hrajeme o titul, a to vzhledem k historii, všem podmínkám, zázemí a rozpočtu. Když jsem přišel do Žiliny, řekl jsem: Ano, musím hrát o titul nebo poháry, nic jiného nemůže být. Ale Plzeň se vyvíjí. Dnes tvrdím, že chceme hrát o evropské poháry, ovšem kdybyste to tady prohlásil před dvěma lety, devadesát procent lidí si poklepe na čelo. Buďme při zemi. Já netvrdím, že někdy za dva roky nebudeme už před sezonou říkat, že hrajeme o titul, ale musíme respektovat vývoj. Chceme jít nahoru, chceme se dostat na takovou úroveň, že s námi bude každý před ligou počítat. To je smyslem práce, kterou tady dělám. Pokud budeme konkurovat špičkovým týmům ve všem, pak musím před ligou říct, že jdeme do boje o titul. My jsme před půl rokem byli v situaci, kdy jsme ani nevěděli, jestli ten klub vůbec bude fungovat.“

Myslíte vinou finančních problémů?
Vrba: „Ani se neví, jak ta situace byla vážná. Možná se podobala té ve Slavii. Naštěstí se poměry změnily. Před čtyřmi měsíci jsme přežili smrt a po dvou měsících byste po mně chtěli, ať říkám, že hrajeme o titul. Bavme se o cestě, která se vytváří. Podle mě je správná, věci se rapidně změnily, a chceme poháry. Kdybychom je po takovém rozjezdu nehráli, tak je to zklamání. Ale nebudeme po klinické smrti hlásit, že hrajeme o titul. To je netrpělivost veřejnosti a novinářů. Navíc, kdybychom řekli před pár týdny, že bojujeme o titul, dnes by se po těch dvou výsledcích psalo, že na to nemáme. Říct něco přímo, setnete mě se vším všudy.“

Vystupuje trenér stejně diplomaticky i v kabině?
Horváth: „Určitě. Do konce sezony je hrozná spousta zápasů. Pamatuju si, když jsme se před sezonou bavili s vedením o prémiích, říkal jsem svůj názor, že když skončíme do první pětky, bude to pro nás úspěch. Počítal jsem mužstva, která budou hrát o poháry: Sparta, Slavia, Boleslav, Liberec, Ostrava. Celkem asi osm nebo devět. Takže já jsem v tomhle ještě skromnější než trenér. Samozřejmě teď chci hrát o poháry, ale nepřemýšlím, co bude za pět měsíců. Za kabinu můžu říct, že jsme si každý zápas užívali a neřešili, jestli máme náskok.“
Vrba: „My netvrdíme, že bychom nechtěli ten titul uhrát.“

Horváth: „To jsem taky vždycky říkal, že chci pokaždé vyhrávat.“
Vrba: „Nejsme alibisti, nebudeme se za nic schovávat, abychom říkali, že je nám to jedno. Všichni víme, že nás naše postavení tlačí do nějaké role favorita, ale útočí na nás spousta mužstev, která nám to chtějí zkazit. Uděláme všechno pro to, abychom uspěli. To je vše. Opatrnost vychází i z toho, aby se to nesvezlo do roviny, že jsme něco nesplnili a vytvoří se tím na nás ještě větší tlak.“

Pojďme teď od fotbalu stranou. Před pár měsíci jste s nadsázkou prohlásil, že byste Pavla Horvátha někdy zabil. Už můžete prozradit něco konkrétního?
Vrba: „To se neříká, jsou to interní věci.“
Horváth: „Já to vím.“

Vrba: „Někdy mi ve sprše nepůjčí šampon (směje se). Neříkám, že si některé věci nepotřebujeme probrat mezi čtyřma očima, ale tak to chodí ve všech týmech. Vše je v normě. Věřím, že i Pavel ví, že jsou určité hranice, které se musí dodržovat. Pokud to jde, řeší se to domluvou, pokud ne, přijdou nějaké sankce.“



Kolik už jste platil?
Horváth: „Jenom za váhu.“
Vrba: „Sem tam objedná nějakou pizzu.“
Horváth: „Jo, platím za váhu a někdy za to objednávám jídlo.“

Tradiční sekanou?
Vrba: „Naštěstí už teď přešli na kuřata.“
Horváth: „Nedaleko otevřeli stánek s grilovanými kuřaty, tak tam vždycky někdo dojede.“

To se jim staráte o kšeft.
Horváth: „No, už mi paní kolikrát volá sama. Ony se tam střídají dvě, ale ta druhá je taková nepružná. Té první vždycky volám okolo půl deváté, že budou kuřata. A ona je schopná je do půl dvanácté udělat, což ta druhá nestíhá. Takže ta šikovnější mi zavolá a říká: Já tam budu ve středu a ve čtvrtek, v pátek je kolegyně, to je zbytečný...“
Vrba: „Asi z toho má procenta.“
Horváth: „Je to možné, nebo je to její.“

Kolik kuřat berete?
Horváth: „Je nás tam třicet, tak objednáváme patnáct, aby měl každý půlku. A okurky, že jo. Bez pečiva.“
Vrba: „Zase lže.“
Horváth: „Já ho k tomu nejím. Musím ho koupit, ale nejím ho.“

V kabině je vyvěšený ceník pokut, několik položek bylo dopsáno ručně. To znamená, že rozšiřujete seznam zakázaných věcí?
Vrba: „Ceník je orientační, aby hráči věděli. Někdy říkají, že tam něco nebylo napsané, proto to musím připsat.“
Horváth: „Jo, až po prohřešku.“
Vrba: „Jasně vždycky... Ale to jsou věci, které fungují všude. Špinavé kopačky a podobně. Není to tak, že by kvůli tomu hráči nedonesli domů výplaty.“

Vy se umíte postarat o zábavu, jak trenér snáší legraci?
Horváth: „Myslím, že postupem času... Nechci říct, že by si zvyknul – zrovna v neděli tam Franta Ševinský hodil vtip, jenže v tu chvíli se to moc nehodilo, tak na to byl upozorněný. Ale vtipy nejsou proti trenérovi, spíše je to pro odlehčení. Dělat si z něj srandu si ani nikdo nemůže dovolit. To myslím vážně. Ale jinak je to v klidu. Myslím.“



Co řekl Ševinský?
Horváth: „Trenér mluvil k Rajtymu a řekl mu Fando. A Franta Ševinský reagoval: Ano? Jenže zrovna probíhalo hodnocení Bohemky.“
Vrba: „On byl na lavičce a říkal: Já jsem tam trenére nebyl. To je podobné, jako jsem kdysi slyšel o Petru Uličném. To jsem ti popisoval?“
Horváth: „Jo, jo.“

Co se stalo?
Vrba: „Oni tehdy hráli na Spartě, trenér měl hodnocení utkání, nějaké standardky, chodil po hráčích a ptal se: Kdes byl ty, a kde ty? (napodobuje naštvaný tón). No a pak přišel k Uličnému a zeptal se ho stejnou otázkou. Ten si vzal magnet, přišel k tabuli a říká: Já jsem byl... na lavičce.“

Jakou hranici nesmí hráč z hlediska chování vůči vám překročit?
Vrba: „Já bych neřekl něco překročit. Každý ví, že trenér je trenér a hráči jsou hráči. Nemyslím, že by se stávaly situace, kdy to někdo přepískne. Někdy na tréninku zareaguju, když to začne jiskřit, a je mi jedno, jestli je to mladší nebo starší. Pravidla jsou daná.“
Horváth: „Mladí jsou teď hrozně chránění. Dřív jsme na tréninku lítali vzduchem a trenér Uhrin v klidu koukal, co se děje nad Letenskou plání. Pamatuju si, že Pavel Nedvěd byl hrozně bit. Ale dotáhl to tam, kam to dotáhl. Dneska jsou všichni moc chránění.“



Trenére, zastáváte se mladších?
Vrba: „Staří budou říkat, že jo. Ale já chráním všechny, jestli někdo začne na tréninku hrát jako Bohemka, myslím v uvozovkách, tak říkám, že to nechci. Aby se něco zbytečně nestalo. Pak z toho vznikají vyhrocené situace, kdy se hráči drží pod krkem nebo se pobijou. Proto jsou momenty, kdy i ten mladý musí být chráněný.“
Horváth: „V neděli jsme prohráli s mladýma, pískal Jirka Skála (bývalý hráč Slavie a současný Vrbův asistent – pozn. red.). Je o dva roky starší než já a nadržuje mladším, to je neskutečné. Měl by si vzpomenout, jak tady v Plzni začínal.“

Vrba: „To musíš říct Jirkovi.“
Horváth: „Já mu to povídal ve sprše...“

A jsou tedy mladší hráči příliš chránění?
Vrba: „Stane se, že mladí vedou a staří to těžce nesou. Potom mladé musíte chránit. I ti zkušenější musí unést, že jsou mladí lepší, když je porazí.“
Horváth: „Ale málokdy. Jinak vím, co má trenér na mysli. Měli jsme hrát asi čtyřikrát minutu a půl. První jsme prohráli, před druhou jsem musel obejít mužstvo, že je potřeba přitvrdit. Na tohle je dobrý hlavně Limba (David Limberský – pozn. red.). Přitvrdil a měl bouli na holeni. Ale nakonec jsme tři následující pasáže vyhráli. Tady jsou kluci v pohodě, až na Honzu Matase, který má zkušenosti s nějakým bojovým uměním, kolikrát jsem ho chtěl nakopnout, ale málem jsem si zlomil nohu..“

Kapitán před chvílí mluvil o tom, že jediné pokuty, které dostává, jsou za váhu. Začíná delší přestávka a blíží se Vánoce. Nebojíte se, s jakou hmotností nastoupí začátkem ledna do přípravy?
Vrba: „Je výhoda, že Pavel před čtrnácti dny jasně napsal, že v lednu přijde do kabiny a nikdo ho nepoznáme, jak bude chudý. Těším se na to.“
Horváth: „No chudý, česky řečeno hubený.“

Vrba: „Věřím, že když přijdu do kabiny a uvidím ho, řeknu: Tady není potřeba nikoho vážit, jdeme trénovat.“
Horváth: „Já tomu taky věřím.“ (směje se)

Vrba: „A doufám, že Sport začne dávat Pavlovy autentické fotky, ne ty čtyři roky staré. Vždycky se pak na ně dívám a říkám si, kdo to je.“
Horváth: „Já vám vysvětloval, že mi doktor říkal, že čím víc se stárne, tím se přibírá. To nejde zastavit.“

PAVEL HORVÁTH

Narozen: 22. dubna 1975 Fotbalová profese: ofenzivní záložník Hráčská kariéra: TJ Břevnov (1980–1981), Sparta (1981–1993), FK Jablonec (1993–1996), Slavia (1996–2000), Sporting Lisabon (2000–2001), Galatasaray Istanbul (2002), FK Teplice (2002–2004), Vissel Kóbe (2004–2006), Sparta Praha (2006–2008), Plzeň (2008–?) Ligová bilance: 327 zápasů /66 gólů Reprezentační bilance: 19 zápasů/0 gólů Reprezentační debut: 9. února 1999 při výhře 1:0 v přátelském duelu v Belgii Reprezentační derniéra: (zatím) 17. dubna 2002 při remíze 0:0 v přátelském utkání v Řecku Největší úspěchy: mistr ligy 2007, účast na EURO 2000, pětinásobný vítěz Poháru ČMFS (1997, 1999, 2007, 2008, 2010)

PAVEL VRBA

Narozen: 6. prosince 1963 Hráčská kariéra: Přerov (1973–1979), Baník Ostrava (1979–1981), Žel. Prostějov (1981–1982), RH Cheb (1982–1984, hostování Sušice, Nýrsko), Baník Ostrava (1984–1985), Havířov (1985–1993), Přerov (1993–1994) Trenérská kariéra: Přerov (1994–1996), Baník Ostrava (1996–2004, mládež, asistent trenéra, pět zápasů hlavní kouč), Púchov (2004–2006), MŠK Žilina (2006–2008), Viktoria Plzeň (2008–?) Ligová bilance: 73 zápasů, 37 výher, 21 remíz, 15 porážek