Straka: Nejhorší bylo vidět plačící manželky...
Do očí se mu draly slzy, sotva mohl chodit. Josef Straka, útočník Čerepovce, se včera přímo v Jaroslavli se svým týmem zúčastnil tryzny za oběti letecké havárie. Byl to pro něj nejtěžší den v životě. „Ale moc dobře vím, že je to nic proti tomu, co prožívají příbuzní,“ pomalu vykládal do telefonu. Je jasné, že smutek jen tak nevyprchá.
Rodinní příslušníci, tisíce fanoušků, funkcionáři, bývalí spoluhráči. Nekonečné zástupy lidí se osobně přišly rozloučit se zesnulými hokejisty. „Podobných tragédií je víc, ale když to zasáhne někoho, koho osobně dobře znáte, je to vždycky mnohem horší,“ popisoval Josef Straka, ostřílený harcovník z KHL.
Jaký byl během celého obřadu ten nejemotivnější okamžik?
„Když jsme procházeli kolem těch rakví a viděli jsme, jak u nich stojí a brečí všichni ti příbuzní. Jak manželky a rodiče pláčou... To je... (odmlčí se) To je prostě strašné. Jenom jsem tam pomalu šel, byl jsem z toho hotovej, měl jsem slzy v očích. A vůbec si nedokážu představit, jaké to je právě pro ty nejbližší...“
Byli tam i další čeští hráči, měli jste vůbec náladu prohodit aspoň pár slov?
„To jo, chvíli jsme spolu mluvili, nebyla to ale žádná veselá řeč. Probírali jsme, jak se to vůbec mohlo stát... Nejhorší je, že už to, bohužel, nikdo nevrátí. To je takové co by kdyby. Samozřejmě není příjemné, když víte, že se něco takového mohlo stát komukoliv z nás.“
Na jak dlouho jste s Čerepovcem zastavili v hale?
„Asi tak na dvě hodiny. Nějakou dobu jsme stáli před zimákem, kde i v dešti bylo hrozně moc lidí. Takže chvíli trvalo, než jsme se dostali dovnitř. No a po té tryzně jsme se zase vraceli domů.“
Jeli jste autobusem. Je dobře, že jste nemuseli přistávat na tom samém letišti, na němž došlo k té strašné tragédii?
„Určitě by to nebyl dobrý pocit. Pochopitelně to my všichni hráči ještě dlouho budeme mít v sobě a je smutné, že až po tom, co se něco takového stalo, se tady všichni v Rusku chytili za nos, aby se to zlepšilo. Musím zaklepat, že já osobně jsem během létání až na jednu výjimku nic strašidelného nezažil, ale různých zkazek, k čemu docházelo, jsem slyšel spoustu... Snad se už konečně začne něco dělat pro to, aby se to zlepšilo.“
Budete do letadla až do konce sezony usedat se strachem?
„Nebude to nic příjemného, to je jasné. V podvědomí to zůstane ještě hodně, hodně dlouho. Hlavně při startech...“
Měli jste v den tryzny vůbec trénink?
„Jo. I když nálada na to nebyla, trenér nás po tom, co jsme se z Jaroslavle vrátili, vyhnal na led. Protože už v pondělí hrajeme, takže jsme museli. Ale je jasné, že nálada na hokej není, tu tragédii pořád všichni vnímáme.“
Je vůbec reálné, aby ten smutek během sezony vyprchal?
„Říká se, že čas všechno zahojí, ale tady v tom případě to půjde hodně těžko. Nejde jen tak zapomenout, navíc když člověk bude pořád v prostředí KHL. Zrovna tady sedíme s Ondrou Němcem (spoluhráčem z Čerepovce) a pořád se o tom bavíme. Nemůžeme uvěřit. Já jsem ty kluky výborně znal z KHL, Ondra zase z mistrovství světa. Hrůza...“
