Chtěli jsme to jako s Hlinkou, vysvětloval rakve šéf svazu Král

Okolnosti nedělního, smutkem protknutého dějství byly během včerejška hojně propírány. Čtenáři různých médií žádali, ať se uctění památky reprezentantů obejde bez jejich těl na Staroměstském náměstí. To samé žádal i prezident Václav Klaus.

Souhlasíte s tím, že nedělní pietní akt v Praze bude příhodnější bez přítomnosti ostatků reprezentantů?
„Nevím, jestli je na místě to takhle posuzovat. My jsme se o organizaci a dalších věcech okolo bavili s lidmi z blízkosti rodin hráčů a asi nikdo nám nevyvrátí fakt, že pro pozůstalé je nynější období velmi složité a obtížné. Řešili jsme několik variant. A jestli je to takhle pietnější? Vezměte si, že podobnou režii mělo rozloučení veřejnosti s Ivanem Hlinkou, proto jsme to takhle zahrnuli do jedné z možností.“

Staroměstské náměstí bylo jasnou volbou?
„Ano. Na svazu nám to přišlo symbolické. Nejen pro český hokej, ale přímo i pro ty kluky. A začali jsme o tom vyjednávat. První variantou byl zmíněný akt na „Staromáku“ za přítomnosti ostatků kluků, posléze se začaly řešit organizační záležitosti a věci vyloženě choulostivé a intimní jako identifi -kace hráčů. Nejen to. Samostatnou kapitolou bylo vyjednávání o převozu těl do naší republiky. Řešilo se to s vládou, s armádou. V pátek jsme se nakonec shodli na finální verzi s tím, že tu akci uděláme bez hráčů. To vše samozřejmě při plném respektování přání rodin, nejbližších. Myslím, že jsme na svazu udělali maximum.“

To nikdo nezpochybňuje. Měl jste čas postřehnout reakce lidí, kteří spíš byli proti rakvím na náměstí?
„Ne, nečetl jsem žádné ankety a názory fanoušků. Znovu musím připomenout, že nám všem jako první vytanulo na mysl uspořádat podobnou rozlučku jako s Ivanem Hlinkou. Všichni tehdy kvitovali, že měli možnost poklonit se tomuto hokejovému velikánovi. Mně to přijde v pořádku. Pokud by rodiny řekly, že si nepřejí žádnou akci, nic bychom pochopitelně neorganizovali. Tohle je tak osobní věc, že... Já si vůbec nedokážu představit být, na místě pozůstalých. Ten, kdo v životě nepřišel o dítě, tak snad vůbec nemá právo soudit, co by mělo být či nemělo. Ono třeba volat tátovi, který ztratil syna nebo manželce, která přišla o muže, není jednoduché. Pro nikoho. Abych řekl pravdu, jsou to příšerné věci, které řešíme s blízkými od rodin, já osobně jsem už dost vyčerpaný a mám dojem, že se mi brzy rozskočí hlava. Nedá se ale nic dělat, to je život.“

Převzetí těl reprezentantů v republice a zařizování jejich transportu je věcí hokejového svazu, anebo i státních orgánů?
„Veškeré zařizování běží spontánně, za podpory například ministra školství, náčelníka generálního štábu. Celou dobu jsme ve spojení s naší ambasádou v Rusku.“

Proč nebylo dlouho jasné, kdo a jakým způsobem dopraví ostatky hokejistů do Česka?
„Stále se to měnilo. Nejdříve jsme měli zprávu, že převoz těl zajistí ruská strana speciálem. Tak by to mělo být. Načež jsem ve čtvrtek poděkoval našim státním orgánům za návrh pomoci, kterou zřejmě nebudeme potřebovat. Jenže v pátek ráno se situace změnila, Rusové údajně chtěli přepravit naše kluky linkovými spoji. S tím, že není možné dostat je k nám najednou. To jsme samozřejmě odmítli, hned jsem se spojil s ministry Dobešem, Vondrou a náčelníkem panem Pickem s tím, že bych jejich pomoc přece jen využil. Za hodinu zase změna, Rusové začali znovu uvažovat, že speciál vypraví. My už jsme ale řekli, že ne a že si pro kluky poletíme sami. To jsou ty věci okolo. Nejdůležitější je to těm rodinám co nejvíc ulehčit. A jestliže tak citlivá záležitost se stává předmětem nějaké ankety, řešící, zda s rakvemi, nebo bez nich, tak já říkám, že mě to absolutně nezajímá.“

Nedělní program je celý v režii svazu?
„Spolupracujeme s magistrátem, jsou zajištěna bezpečnostní opatření, policie, hasiči... Před necelým rokem a půl jsme organizovali příjezd mistrů světa z Německa, takže s tím máme zkušenosti. Bohužel nyní je využijeme jen velmi neradi.“