Jan Marek: Začínal na Vajgaru a říkali mu Pinďa
U zrodu mimořádně úspěšné kariéry hokejového útočníka z Vajgaru stál dnes už bývalý trenér Jan Hanzálek. Jana Marka (†31), kterému kdysi kvůli jeho drobné postavě říkali spoluhráči i trenéři Pinďa, vzal pod ochranná křídla. Ukázalo se, že vsadil na správnou kartu. Z malého klučiny se stal hokejový velmistr. Jeho nečekaná smrt vzala přátelům a blízkým dech.
„Mám malého vnoučka, stejně starého, jako je Honzíkův syn. Když mě Honza naposledy potkal, volal na mě, že to dáme dohromady. Prý abych sehnal ještě jednoho do trojky. Že to kluci ukážou světu,“ posteskl si se slzami v očích bývalý trenér mládežnického týmu. Dvacet let mu visí v garáži snímek jedenáctiletých hokejistů, které tenkrát trénoval. Prý, aby je měl pořád na očích. Uprostřed je Jan Marek, se kterým strávil Hanzálek na ledě 7 let. Právě s ním sbíral nadějný hokejista první zkušenosti, těšil se z prvních výher a rostl v hokejovou hvězdu.
„Hokej nade vše miloval a žil jen tím. Byl snaživý, mimořádně citlivý, s velkou chutí vyhrávat. Doma ho podporovali ze všech sil. Bruslit se naučil už v pěti letech na rybníce Vajgar,“ poznamenal Hanzálek.
Podle jindřichohradeckého juniorského trenéra Jaroslava Holoubka dokázal Marek už jako kluk na ledě zúročit svůj cit pro přihrávku, dobré hokejové vidění, technickou zdatnost a předvídavost. Ze spoluhráčů byl nejlepší a dával nejvíc gólů.
„Když šel do dorostu, budějovický Motor o něj neměl zájem. Byl malý a drobný, a oni koukali jen na urostlé kluky. V duchu jsem se smál, že nám tu nechali nejlepší klenot. Když jsme pak hráli s Budějovicemi, tak jim to pořádně nandal,“ řekl Holoubek s tím, že trenér juniorského národního týmu Žáček okamžitě poznal jeho kvality. Vzal si ho k sobě, odtud už to byl jen krok do Třince a dál do světa.
Při vzpomínce na svého svěřence jen stěží zakrývali oba trenéři dojetí. S jeho smrtí se stále nesmířili, stejně jako mnozí obyvatelé Jindřichova Hradce. Jan Marek byl totiž mezi lidmi mimořádně oblíbený.
„Nezpychl. Nepovyšoval se. Zůstal obyčejným, skromným klukem a všichni to viděli. Kdykoliv přijel, hned šel mezi kamarády i na zimní stadion. Věděl, odkud vzešel a že sem patří. Byl to největší hráč v Hradci, jak hokejově, tak povahově. Co je to za spravedlnost, že už není mezi námi,“ zoufal si Holoubek.
