Poprvé v kariéře zažil porážku 0:4 na zápasy v play off. Ani ťuk... Popravou skončilo pro Dominika Haška ruské dobrodružství v dresu Spartaku. Ale skončilo definitivně?
„Jestli budu chytat dál, tak v KHL. Jinde ne,“ řekl Sportu s tím, že návrat do reprezentace vidí spíš skepticky.
Zrovna se s kamarády chystal na večeři. Zahnat žal pořádnou porcí masa. A lehce ho i zapít. Byla neděle po desáté večer, když 46letý Dominátor přemítal o chvatném vypadnutí svého týmu z play off.
Petrohrad včera vyhrál 4:3 a duel, v němž zazářil dvěma góly Petr Průcha, slavný gólman nedochytal. „V hlavě se mi mísí plno zvláštních pocitů,“ povídal Dominik Hašek do telefonu.
Jaký pocit je nejintenzivnější?
„Hlavně se ty pocity každou chvílí mění. Jinak jsem se cítil při zápase, bezprostředně po něm a jiné je to i teď. Teď ze všeho nejvíc vnímám zklamání. Pořád nechápu, že to skončilo tak brzy. Beru, že nás vyřadili, oni byli favoritem, ale nemám radost ze svých výkonů. Spíš bych řekl, že jsem rozčarovanej. Nerozumím tomu. Prohrát čtyřikrát v řadě není pro nás dobrá vizitka.“
Co teď podniknete? Těžko pamatujete doby, kdy vám sezona končila v únoru…
„Pár dnů tu ještě zůstanu na vyřízení různých věcí a poletím domů. Co bude dál, se rozhodnu v příštích týdnech. Něco v hlavě mám, něco si myslím, ale oficiálně to zatím nemíním rozebírat. Bylo by to zbytečné, nic není definitivní.“
Máte v hlavě pro a proti, zda pokračovat?
„Je tam toho víc k přemýšlení a hledisek, která budou hrát roli. Ale faktem je, že v sezoně jsem se necítil špatně. Momentálně jsem přesvědčenej, že když budu pokračovat, tak jedině v KHL. Jinde ne. Ruská liga je bez debat nejlepší v Evropě. Buď se sem vrátím, nebo přestanu hrát hokej úplně. Nebyl bych spokojenej, kdybych měl hrát jinde. Se Spartakem ale žádná další jednání neproběhla.“
Chuť do pokračování vám ovšem nechybí.
(směje se) „Počkejte, jsou dvě hodiny po zápase a vy už chcete znát odpověď, jestli jo, nebo ne… Ruští novináři mi dali otázku, jestli bych rád trénoval Spartak. To jsem hned odmítl, odpověděl jsem jim, že nejsem trenér, ale brankář.“
Abyste si zachytal na mistrovství světa na Slovensku, musel byste zůstat další dva měsíce v zápřahu. Je reálné, abyste to podstoupil?
„Nevím, nevím… Abych pravdu řekl, neznám plány trenérů. Sice jsem měl dobrou druhou půlku sezony, teď ale moje výkony nebyly ideální. K tomu připočítejte naše gólmany z NHL a Kubu Štěpánka, který s reprezentací objíždí celou sezonu. Jsem k tomu spíš skeptickej. A ještě jedna věc. Já s nároďákem nežil pět let, to se musí brát v potaz, tohle nejde podceňovat. A víc bych to teď nerozebíral, je sotva pár hodin po play off … Pořád ho mám plnou hlavu.“
To se není čemu divit…
„Napadá mě, že jsem hrál play off snad dvacetkrát, všude možně po světě, ale v životě jsem neprohrál sérii 0:4. A nejhorší na tom je, že jsem se, a teď to malinko přeženu, ani v jednom zápase nezpotil. Ani po jednom utkání jsem nebyl unavenej. Strašně jsem chtěl, ale nemohl jsem se vůbec dostat do tempa. Najednou jsem dostal gól, pak druhý, prohrálo se poprvé, podruhé a najednou byl konec. Konec… Divná série.“
V neděli vás kouč Jakovenko vystřídal po druhém gólu už v první třetině, to jste jistě nečekal. Pochopil jste jeho tah, aby nabudil vaše parťáky?
„Jo, chápal jsem to. První gól jsem dostal z přesilovky, druhou akci jsem pořádně nepostřehl, pozdě jsem po puku skočil. Nevím, nemám pro to vysvětlení, mám z toho vážně divný pocity. Ale to střídání trenérovi nezazlívám. A když to ještě znovu shrnu, Petrohrad jde dál zaslouženě. Má lepší jména v týmu, lepší kádr, hrál o něco lepší hokej. Nedá se nic dělat, musím to přijmout.“
