Ondřej Kuchař
Premium
31. května 2020 • 04:50

Jandačův parťák Kalous o dvou letech v KHL: Tlak, peníze i vyčerpání

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na rozdíl od svého parťáka Josefa Jandače přežil na lavičce Magnitogorsku celé dva roky. „Byl o mě zájem i dál, ale vedení všechny vyhodilo a udělalo čistku,“ popisuje trenér Jiří Kalous svůj konec v Metallurgu. Pokračování v KHL by ho lákalo, zatím však další angažmá vyhlíží. V rozhovoru pro iSport Premium mluví o náročnosti práce v Rusku, tlaku nejvyšších bossů i jiné dimenzi platů pro hráče i trenéry.



Na prestižní štaci v Magnitogorsku, top klubu KHL, si ho vybral Josef Jandač. Zatímco ten byl již po třech kolech uplynulé sezony odvolán, Jiří Kalous v trenérském štábu zůstal. „Myslel jsem, že mě taky vyhodí. Pak jsem chtěl funkci složit sám, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat. Byl to dobrý krok,“ říká muž, který pak dělal asistenta trenéra Iljovi Vorobjovovi. Bývalý kouč ruské sborné o jeho služby stál, šéfové však rozhodli jinak.

Už víte, kam povedou vaše další trenérské kroky?
„Zatím netuším. Měl jsem domluvenou KHL, pak se to však zkomplikovalo. Zatím to zůstává otevřené. Když to nedopadne, uvažuji o variantě, že si dám pauzu. Odpočinu si. Přes třicet let jsem v podstatě bez pauzy v tomhle kole. Tímto se mi otevírá možnost absolvovat nějaké stáže, rád bych se podíval například do Skandinávie nebo i NHL.“

To zní zajímavě. Je těžké si v zámoří dohodnout nahlédnutí do jejich hokejové kuchyně?
„Je to hodně o kontaktech, známostech. V nějakém kontaktu už s určitými lidmi jsem, uvidíme, jestli to klapne. Šance tam je, věřím, že ji zrealizuju.“

JIŘÍ KALOUS
Narozen: 6. prosince 1964 (55 let) v Chomutově
Pozice: trenér
Hráčská kariéra: Chomutov (1982-84), Sušice (1984-86), 1. ČLTK Praha (1986-89), EC Ehrwald/ Rakousko (1990-1992)
Trenérská kariéra: Ehrwald (1993/94), Beroun (1994/95), junioři Slavia (1995-2002), asistent Slavia (1996/97, 1999-2000 a 2002-09), reprezentace „18“ (1998-2000), asistent reprezentace „20“ (2002-03), Liberec (2009-12), Lev Praha (2012/13), Třinec (2013-2015), asistent reprezentace (2015-18), Sparta (2016-17), Magnitogorsk (2018-20)
Trenérské úspěchy: mistr rakouské ligy 1993, 2x mistr extraligy (2003 a 2008 jako asistent u Slavie), stříbro v extralize (2015 jako hlavní trenér Třince), stříbro v Lize mistrů (2017)

Zároveň z vás cítím, že by vás lákalo i pokračování v KHL. Je to tak?
„Musím říct, že ano. Soutěž jako taková je strašně náročná. Rychlý sled zápasů, cestování, tlak. Opravdu mě to ale bavilo. Pokud by byla šance na další angažmá právě tam, hodně bych o tom uvažoval.“

V zákulisí se mluvilo o tom, že vás také lanařil extraligový Litvínov. Je to pravda?
„Ano, klub mě oslovil ještě v době, kdy jsem byl v Magnitogorsku. Když jsem se vrátil, jednání pokračovala. Na rozhodnutí byl ale vyvíjen časový tlak, čemuž samozřejmě rozumím. Chtěli místo trenéra obsadit co nejrychleji, aby mohla začít práce na budování týmu a přípravě na novou sezonu. V hlavě jsem však v té době měl hlavně KHL, takže jsem je s díky odmítnul. Teď odpočívám a nic moc neřeším, ty dva roky v Rusku byly hodně náročné.“

Pokračování v Magnitogorsku ve hře nebylo?
„Bylo, bavili jsme se o tom. Hlavní kouč Ilja Vorobjov o mě stál, chtěl, abych pokračoval. Majitel klubu ale rozhodl, že vymění kompletně celý realizační tým s výjimkou Vorobjova. Proběhla tam velká čistka.“

Když jste do klubu v létě 2018 nastupoval, říkal jste, že pokud tam vydržíte celé dva roky, bude to velký úspěch. Výsledkově to ale žádná hitparáda nebyla. Jak tedy své angažmá hodnotíte?
„Z pohledu toho, že jsem tam vydržel, to pro mě úspěch asi je. Fluktuace trenérů je obrovská, je jich tam přetlak. Hodně kvalitních koučů je tam bez angažmá a čekají, až se někde uvolní místo. Z tohoto pohledu to byly úspěšné dva roky.“

Určitě jste tam nešel jen přežít. Ambice vedení jste nesplnili.
„Je to tak. Sportovní cíle jsou v Magnitce nejvyšší a my jsme jich nedosáhli. Měli jsme v prvním roce vybudovat tým, vyhrát konferenci, dostat se do finále a v dalším roce získat Gagarinův pohár. Stejný plán má ale několik dalších klubů.“

V první sezoně jste vypadli v osmifinále s Ufou. V uplynulém ročníku jste se sotva dostali do play off a pak v téže fázi vyletěli s Barysem. Nespokojenost šéfů se dá chápat.
„Byl to hodně turbulentní rok. Potkávaly nás velké výsledkové i herní výpadky. Ze začátku na to mělo obrovský vliv, že jsme museli pracovat se skoro kompletně novým týmem. Každý rok se budoval od nuly. V první sezoně přišla nová téměř půlka týmu, ve druhé čtrnáct nových hráčů, což je opravdu velké množství. Například CSKA nebo i jiné týmy takovou radikální obměnu neměly. Každý hráč má jiné návyky, vezme vám to jistotu stabilních výkonů. Můžete se k nim dopracovat, ale sebere to logicky určitý čas. Ten bohužel Pepa Jandač nedostal a po třech kolech byl odvolaný.“

Prý jste chtěl skončit spolu s ním, podat rezignaci. Nakonec jste si to rozmyslel. Jak to bylo?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud