Spolu absolvovali premiéru, spolu odehrají i jubilejní stý duel v národním týmu. Jan Marek s Tomášem Rolinkem dnes v zápase s Finy (17.30, ČT4) načnou druhou reprezentační stovku. „Není to špatná meta,“ tvrdí Marek, který v CSKA sice osobně válí, ale jinak jeho tým hraje prachbídně... Proto se v něm mísí rozporuplné pocity.
Až se ho za pár let zeptáte, kdy odehrál stý zápas v tom nejcennějším dresu, útočník Jan Marek vám opáčí: „V rámci Channel One Cupu proti Finům.“ Na řadě je právě dnes.
Přesně si svoje utkání evidujete?
„To zase ne. Po minulém srazu mi někdo připomněl, že jestli se zúčastním i další akce, odehraju sto zápasů. A teď jste mi to znovu připomněl. Není to špatná meta, určitě jsem za to moc rád.“
Premiéru jste si odbyl s Tomášem Rolinkem, oba oslavíte i společné zápasové jubileum. Spoustu jste toho spolu odehráli i na týmové úrovni, jako by jste si byli souzeni...
„Na ledě si rozumíme, je docela zajímavý, že to takhle vyšlo.“
Na Karjale jste s Finy prohráli 0:5, jistě jim máte co vracet.
„To jo. Musíme napravit celý turnaj, moc se nám to nepodařilo, třikrát jsme prohráli. A musíme se všichni probrat, abychom dostali ještě nějakou šanci potom.“
Takže i když kostra týmu vyhrála poslední šampionát, neznamená to, že mají hráči místo v mužstvu předplacené?
„To v žádném případě. Všichni si to uvědomujeme, že když budeme hrát jako naposledy, nemáme nic jistého. Musíme se zlepšit, to je jasné.“
100 |
Tolikátý zápas v národním týmu dnes odehrají Jan Marek a Tomáš Rolinek |
V Rusku se vám osobně daří, ve 33 zápasech jste získal 27 bodů, ale z týmového hlediska je to bída, CSKA je až na devatenáctém místě KHL. Takže co se vám honí hlavou?
„Hraje se mi dobře, mám dost velký prostor na ledě. Druhá věc ale je, že vlastně pořád prohráváme...“ (posmutněle)
Na to se těžko zvyká, že?
„Není to nic příjemného. Hlavně ze začátku mě to hrozně štvalo, pořád jsme to se spoluhráčem Petrem Čáslavou řešili. Jasně, i teď to máme v hlavě, ale je jasné, že jeden, dva nebo pět hráčů tým neovlivní. Musí hrát všechny čtyři pětky. A když se opakují stále stejné chyby pořád do kola, je to... (nedořekne) Člověk už se potom musí soustředit hlavně sám na sebe. Jak už jsem říkal – jeden člověk, tedy pokud to není Jarda Jágr nebo Martin Straka, nic neovlivní.“
Neříkáte si někdy: Že jsem do CSKA vůbec chodil?
(přemýšlí) „Měl jsem samozřejmě hokejově lepší nabídky, ale chtěl jsem být v Moskvě, aby to bylo blíž domů, nám se tam s manželkou líbí. A že mužstvo není tak silné, to už je druhá věc. Ale ne, nemrzí mě to.“
Připravujete se i na to, že nebudete hrát play off? Na šestnáctou pozici klub ztrácí deset bodů.
„Samozřejmě na to myslím. Pořád doufám, že bychom to mohli hrát, ale to bychom museli zvládnout nějakou vítěznou šňůru sedmi osmi zápasů v řadě. Pořád člověk musí věřit. Ale jsou možné i jiné varianty.“
Že byste přestoupil jinam?
(jen se pousměje a nechá to bez odpovědi)
Aspoň že vám individuálně se daří...
„Ze zezačátku jsem to ale hrozně řešil, užíralo mě to, že prohráváme. Ale pak se člověk musí soustředit hlavně na sebe. Abych si mohl říct, že jsem tomu dal všechno a mohl se s klidným svědomím podívat sám sobě do očí. Ostatní už neovlivním, když se dělají chyby jako někde u žáků. Je to hrozně frustrující, to jo... Ale moc si to nepřipouštím. To bych se z toho musel zbláznit.“
Do vedení slavného klubu se vrátily sovětské legendy v čele s Kasatonovem nebo Makarovem. Jak tu bídu prožívají?
„Nevím, v poslední době jsem s nikým z nich nemluvil, ale určitě jim to není lhostejné. Měli jiné plány, zvlášť když se nám skvěle vydařil přípravný turnaj před sezonou.“
Postihla vás ještě jedna nepříjemná událost. List Sovětskij Sport otiskl, jak údajně nadáváte na spoluhráče Yana Stastneho, ale vy jste nic takového neudělal. Jak to celé dopadlo?
„Ten novinář se mi pak v novinách omluvil, od té doby jsem ho na stadionu neviděl. Ale věřím, že ho někdy potkám, abych si to s ním mohl vyříkat. Protože se mi to vůbec nelíbilo, měl jsem z toho zbytečný problém. Určitě to na mě vrhlo špatné světlo. Můžu si něco myslet, ale nejsem natolik hloupý, abych něco takového řekl do mikrofonu. To se prostě nedělá. Ale v Rusku se to někdy stane... Třeba Lukáš Kašpar dělal rozhovor o šampionátu a ten redaktor si úplně vymyslel tu pasáž o tom, co měl Jarda Jágr říkat při proslovu po Norech. To mě jen utvrdilo v tom, že ruští novináři nejsou moc seriózní a píšou si, co chtějí.“
Takže on si ten redaktor vaši kritiku syna Petera Šťastného úplně vymyslel?
„Po tom utkání jsem žádný rozhovor nedělal, jenom jsem se v kabině bavil s naším kapitánem. Ale že bych mu říkal něco o někom, kdo navíc sedí hned vedle mě? To je úplná blbost. Ten novinář jenom chtěl, aby vznikl nějaký skandál. Já nic neřekl. Jsem rád, že se za mě postavilo vedení klubu, už v minulé sezoně s tím reportérem měl špatnou zkušenost náš trenér Němčinov.“
Jste teď s ruskými médii obezřetnější?
„Už jo, dávám si pozor. Rozhovory moc nedávám. A když jo, tak předtím, než vyjde, se na to chci podívat. Kolikrát jsem se přesvědčil, že si píšou, co chtějí.“
Jiří Holík 319 Oldřich Machač 293 Vladimír Martinec 292 František Pospíšil 262 Ivan Hlinka 259 |