Do NHL vlétl útočník Devin Setoguchi jako uragán. Pak ale začala jeho kariéra skomírat. A on to neunesl. Alkohol, deprese, závislost na kokainu a lécích. „Pil jsem whisky od rána do večera. Až jsem začal kašlat krev, uvědomil jsem si, že můžu umřít, a šel jsem se léčit,“ řekl v rozhovoru pro deník Sport 30letý forvard, který aktuálně působí v dresu německého Mannheimu. Včera za něj nastoupil v Lize mistrů proti Třinci.
San Jose si Devina Setoguchiho vzalo na draftu v roce 2005 jako celkově osmého. Skvěle se mu povedla premiérová kompletní sezona (31 gólů+34 asistencí). Pak ale následovaly bodově bídnější ročníky. Přišly výměny, sešup na farmu a velké osobní trable. Forvard s japonskými kořeny se však ze svých závislostí dokázal dostat. „Teď už jsem dva a půl roku bez kapky alkoholu,“ směje se.
Ještě před pár lety jste měl velké problémy s alkoholem, drogami, nadváhou a nadměrným užíváním prášků na spaní. Jak těžké bylo dostat se z toho?
„Kupodivu to zase tak těžké nebylo. NHL má skvělý léčebný program. Byla to 40 dnů dlouhá terapie. Byl jsem si vědom, že musím svůj život změnit, jinak bych umřel.“
Byl jste jedním z mála, kdo se o svých potížích rozhodl otevřeně mluvit. Proč?
„Protože v NHL je to mnohem hlubší problém. Hráči se ale bojí své problémy přiznat. Bojí se, myslí si, že jsou looseři. Proto jsem se rozhodl o tom promluvit. Mnoha lidem to může pomoct. Když člověk potřebuje pomoc, měl by si to přiznat a nemít strach o ni požádat.“
Kdy přesně vaše problémy začaly?
„Před čtyřmi lety, ještě když jsem hrál NHL za Winnipeg. Nebylo snadné tam žít. Trejdem do Calgary, které mě rychle poslalo na farmu, se to pak fatálně zhoršilo. Během angažmá v Glens Falls si v podstatě ani nepamatuju den, kdy bych nepožil nějaký alkohol. Pil jsem whisky od rána do večera. Pil jsem i pivo, ale whisky mě dokázala zničit rychleji. A to jsem potřeboval.“
Mluvil jste o svých problémech se spoluhráči nebo blízkými?
„Ne. Někteří kluci o tom věděli. Říkali mi, že to není dobré, ale stejně ten hlavní krok musíte udělat sami.“
Co vás přimělo ten krok udělat a jít se léčit?
„Byl jsem na dně. Měl jsem velkou nadváhu. Žaludek mi začal hořet, kašlal jsem krev, měl jsem vředy a problémy s játry. To vše bylo způsobeno alkoholem, léky a kokainem.“
Říkáte, že jste dokonce nastupoval opilý k zápasům. Přesto jste dokázal dávat góly, sbírat body. Jak je to možné?
(smích) „Taky to nechápu! Bylo to těžké. Být do rána v baru, pak odehrát zápas a jít zase pít. Byl jsem schopný si dát třeba čtyři pět piv, jít hrát a dávat góly. Někdy mě překvapuje, že jsem nedostal infarkt.“
Nyní jste dva a půl roku po odvykací terapii. Měl jste od té doby nějaký alkohol?
„Ani kapku.“
Proč jste po minulé sezoně v NHL skončil? Už o vás nebyl zájem?
„Nějaké nabídky byly, ale nic, co by mě zaujalo. V lize hrají stále mladší a mladší hráči. Já se loni probojoval přes kemp do týmu Los Angeles, pak jsem se ale zranil, šel jsem na farmu a už to bylo těžké. AHL není soutěž pro mě, proto jsem se rozhodl odejít do Evropy.“
Loni jste právě před kempem Kings říkal, že je to vaše poslední šance, jak se dostat do ligy. Jak to vidíte teď? Máte před sebou ještě vidinu NHL?
„Nemám. Vůbec. Jsem realista, vím, že je to konec.“
Vždyť je vám ale stále teprve 30 let…
„To jo, ale znám sebe a současný svět sportu. Když se podívám jen na děti, jak od pěti let dřou a podstupují šílený každodenní dril… je to šílené. Já jsem hrál do svých patnácti fotbal a baseball. Hokej jsem si pak zkusil, chytnul mě, a nakonec jsem se stal profíkem. Teď je to všechno jiné. Někdy skončit musím.“
Uvažujete nad koncem kariéry?
„Zatím ne, ale určitě nebudu hrát do padesáti jako třeba váš Jágr. Ten je jiný živočišný druh.“
