Bojovali, co to šlo. Hradecký brankář Marek Mazanec nebyl po prohraném finále Ligy mistrů ani příliš zklamaný. Věděl, že on i jeho spoluhráči udělali na ledě vše, co mohli. Na suverénní Frölundu to bohužel nestačilo, švédský hegemon slavil v CHL čtvrtý triumf za posledních pět let. Před vyprodaným hradeckým publikem vyhrál 3:1. „Myslím, že si to fanoušci užili s námi a my s nimi taky. Patří jim velký dík,“ těšila 28letého gólmana obrovská podpora diváků.
Je to velké zklamání?
„Ani nejsem moc zklamanej. To je hokej, soupeř byl lepší. Musím poděkovat klukům, protože nechali na ledě všechno. Každý do toho dal maximum, bylo poznat, že Frölunda je trošku někde jinde. Vyhráli o dva góly no.“
V čem vás Frölunda předčila?
„Řekl bych, že asi tak ve všem. Byli rychleji na puku, skvěle napadali u nás v pásmu. Nenechali nás pořádně rozehrát, nedovolili nám vytvořit si nějaký konstantní tlak u nich ve třetině. Dá se říct, že v každém aspektu hry byli o kousíček lepší. Měli i malinko víc štěstí, že se jim odrazily puky do prázdné brány. Gratulujeme vítězi a přejeme jim hodně štěstí do zbytku sezony.“
Na konci první třetiny dala Frölunda tři góly během necelých třech minut. Bylo to rozhodující?
„Asi jo. Rozhodl jejich důraz do brány a detailní provedení, co oni uměli předvést v útočném i obranném pásmu. My jsme si nějaké dorážky, dá se říct, nevytvořili. Oni je měli každou chvíli. Tohle prostě umí. Napadali jim tam góly. Kdyby jim nenapadali v první třetině, tak by to byla možná jen otázka času, že by jim tam napadali později. Na druhou stranu nám chybělo trochu štěstíčka, že se k nám nic neodrazilo. Prostě to tak dopadlo, ale jsem za kluky šťastnej.“
Dalo se s těmi góly vůbec něco dělat?
„Moc ne. (usměje se) Udělal jsem maximum, bohužel se jim to odrazilo do prázdné brány. A umí si s tím poradit, když tu prázdnou bránu vidí.“
Hrálo se ve velkém tempu, Frölunda napadala i ve vlastním oslabení hodně vysoko. Byl to velký rozdíl oproti extralize?
„Byl to cvrkot. Ale nic, s čím bychom nepočítali, akorát jsme si s tím neuměli poradit. Oni to dělali dobře, takticky vyspěle. Mají zkušenost, to taky hodně rozhodlo. Prostě nás přehráli.“
Není náhoda, že Ligu mistrů vyhráli počtvrté za posledních pět ročníků…
„Asi tak no." (usměje se)
Utkání provázela úžasná atmosféra, fanoušci vás hnali, na konci vás vytleskali. Potěšilo to?
„To bylo neskutečný! Musím poděkovat divákům za celou Ligu mistrů, že to s námi prošli. Jak venku, tak doma. Neuvěřitelný, že obětovali svůj čas a peníze. Jezdili nás podpořit i daleko. Všude, kam jsme jezdili. I tady doma byla vždy neskutečná kulisa, hnali nás dopředu, věřili nám celej zápas. Patří jim za to obrovský dík.“

Mrzí prohra o to víc, že jste hráli právě před fantastickým domácím publikem?
„Je pravda, že by si to fanoušci zasloužili. Bylo by to úžasné. Kdybychom vyhráli, tak by se město úplně zbláznilo. Ale i tak myslím, že si to fanoušci užili s námi a my s nimi taky, takže určitě velký dík fanouškům.“
Asi to bylo lepší, než jako skoro každé úterý sedět doma, že?
(usměje se) „Určitě. Lepší než se doma škrábat na zadku. Dostat se do finále Ligy mistrů něco znamená. Skvělá reprezentace města, České republiky, takže je to paráda.“
Když se ohlédnete za celou sezonou v Lize mistrů, tak určitě bude na co vzpomínat. Je to tak?
„Rozhodně. Na začátku asi nikdo nečekal, že se dostaneme takhle daleko. Navíc si myslím, že finále jsme odehráli obstojně. Užili jsme si to, bylo to krásný, akorát ta třešňička tomu chybí. Za tým ale musím říct, že jsme tam nechali všechno. Za kluky jsem šťastnej.“
Věříte, že se vám z tohoto parádního tažení konečně něco podaří převést i do extraligy, kde to pořád drhne?
„Můžeme jen doufat.“