Sparta má nového pokladníka, ceník zůstal: Furt musím někoho prudit, aby peníze poslal
Poděkoval za nádhernou akci parťákům Michaelu Špačkovi a čerstvému kapitánovi Filipu Chlapíkovi. V oslavném kolečku pak možná zadák Jakub Krejčík rovnou vypočítal, jak asistenty u svého sparťanského gólu v Lize mistrů zkasíruje. Mistr světa dělá v Praze nově pokladníka. „Není to funkce, která vás baví,“ pověděl po cenném vítězství nad švédským mistrem Luleå 2:1 po nájezdech. Jak se ke specifické úloze dostal?
Je pravdou, že nově držíte dohled nad týmovou kasou?
„Ano. Zavolal mi Míra Forman (bývalý kapitán i pokladník) a řekl mi, že jsem pokladník. Ceník jsem přebral, ten je standardní několik let, zůstává stejný.“
Za kolik to tedy bude mít Filip Chlapík, autor rozhodujícího nájezdu a premiérově kapitán?
„Určitě nějakému příspěvku do kabiny neunikne. Nechci říkat pokutě… (směje se) Ale není to funkce, která vás baví, člověk si to neužívá. Spíš otrava, protože furt musíte někoho prudit, aby už konečně poslal peníze.“
Poprvé jste zažil specifikum Ligy mistrů, kdy tým v prodloužení nesmí dobrovolně opustit útočné pásmo, jakmile do něj jednou vstoupí. Jak jste s ním pracoval?
„Museli jsme si to připomenout na střídačce. Já bych na toto pravidlo asi zapomněl. S kluky jsme si o něm říkali, ale ve hře to pak problém nebyl.“
Švédskému mistrovi jste ve čtvrtek nedovolili za posledních 25 minut jedinou střelu. Cenný skalp?
„Začátek nebyl ideální, ale v průběhu zápasu jsme se trošku adaptovali na tempo. Ve třetí třetině i v prodloužení jsme měli navrch, posbírali víc šancí než soupeř. Možná jsme zápas mohli ukončit v základní hrací době. Měli jsme momentum, hlavně ke konci třetí třetiny, to jsme je mleli. Dobrý výkon. Je to ale jeden zápas, nebudeme z toho dělat divočinu. Jsme rádi, že jsme se po prohře dostali na vítěznou vlnu.“
Nohy nám jezdily víc
V čem jste Luleå předčili?
„Vyhrávali jsme osobní souboje, byli jsme rychlejší u odražených puků. Tím jsme si udrželi tempo v ofenzivní zóně, Švédům nezbývalo nic jiného než vyhazovat puky ven a střídat. Docela jsme je zatlačili. V sobotu máme další zápas, který chceme vyhrát, ale je třeba samozřejmě začít, jak jsme končili.“
Motivuje se hráč proti týmu s takovou vizitkou snáz než proti soupeřům z Norska, Rakouska a obdobně velkých hokejových zemí?
„Máte trochu pravdu, i když chcete vyhrát pokaždé. Bylo ale vidět, že nám nohy jezdí o trošku víc. Měli jsme před zápasem lehce stažený zadek, jak se říká. O dost lepší utkání i výkon než naposledy.“
Překvapila vás solidně zaplněná hala v chomutovském azylu?
„Je to super, musíme divákům poděkovat, že přijeli až do Chomutova. Určitě přišli i místní. Je to, jak to je. V O2 areně se hrát nedalo (kvůli obsazené hale), v Holešovicích probíhá rekonstrukce. Nic jiného nám nezbývá. Viděl jsem dresy i šály.“
Takže změna prostředí nebyla v šatně tématem?
„Spíš se člověk směje, že jede na domácí zápas hodinu a půl. Jinak je to ale součástí práce. Jeli jsme v den zápasu, hned po něm jsme se vraceli, zase dorazíme v sobotu na další utkání.“
