Dvanáct sezon zůstával v NHL věrný jednomu klubu, teď si po pěti měsících bude zase zvykat na jinou adresu. Tomáš Ka berle po únorovém přestupu z Toronta do Bostonu vyhrál Stanley Cup.
V úterý však podepsal jako volný hráč s Carolina Hurricanes tříletou smlovu za 12,75 milionu dolarů (zhruba 214 milionů korun). A zase jede nanovo… Navíc ve stopách svého staršího bratra Františka, který v tomto týmu čtyři roky působil a slavil zisk slavného poháru.
Takže nakonec žádný Boston, Montreal nebo třeba New Jersey. Jak už to bývá, o Carolině se tak nahlas nemluvilo. Ale nabídla nejlepší podmínky. „Chtěl jsem delší smlouvu, zůstal jsem na stejných penězích. Taky vím, do čeho jdu,“ pochvaluje si v rozhovoru pro Sport 33letý Tomáš Kaberle.
Carolina, to v porovnání s jinými kluby tolik nezní. Představuje skutečně tým, do kterého jste si přál jít?
„Chtěl jsem raději zůstat ve Východní konferenci, hlavně kvůli tomu, že je tu míň cestování. Ale že bych měl tým, kam bych vyloženě toužil jít, to ne. Počkal jsem na nabídky a z nich jsem si pak vybral.“
S návrhem Hurricanes jste byl nejvíc spokojený?
„Určitě. Jak s týmem, tak délkou smlouvy a částkou, kterou mi dali. Chtěl jsem delší kontrakt, na tři roky to je super. Zůstal jsem na stejných penězích, co jsem bral posledních pět let. Taky vím, do čeho jdu, protože brácha za Carolinu hrál, o mančaftu mám tedy nějaké povědomí. Ale každopádně to pro mě znamená zase nový start.“
Boston o vás stál taky. Co se zadrhlo, že jste nezůstal?
„Oni rozhodnutí oddalovali, vyčkávali, co se stane. Ale hlavně, nabízeli smlouvu jen na rok a já chtěl na víc let. Tak jsem šel nakonec do Caroliny.“
Zůstával jste během čekání v klidu? Nebál jste se, že třeba nakonec budete muset přistoupit na horší podmínky? Situace kolem Tomáše Vokouna, jenž musel hodně slevit, to byl příklad za všechny…
„Já jsem věděl, že tam nabídky jsou. Neměl jsem důvod k nervozitě nebo abych zazmatkoval a rychle někde podepsal. Ale tak to někdy chodí, že čekáte déle. Hlavně že to nakonec dopadlo. Měl jsem nabídky třeba i z Evropy, ale já myslím, že i když je mi třiatřicet, v NHL ještě něco dokážu a nějakej ten pátek tam odehraju.“
Jak se vám bude slavit Stanley Cup, až za dva týdny přiletí a vy si uvědomíte, že jste ho vyhrál s týmem, do kterého už nepatříte?
„Já to hlavně chci oslavit s lidmi, co znám, s rodinou, kamarády. Vzít pohár do Velké Dobré, kde jsem vyrůstal, ať si na něj sáhnou, vyfotí se s ním. Z týmu Bruins u toho vlastně nikdo další nebude, ale na Boston mi zůstanou výborné vzpomínky. Kdyby mi nabídli delší smlouvu, určitě bych rád pokračoval tam.“
„Já doufám, že budeme bojovat o nejvyšší příčky, rád bych se zase dostal do play off . Určitě bych nešel do slabého mužstva, které nebude mít ambice to dokázat. Všechno začíná od gólmana a Hurricanes mají výborného brankáře (Cam Ward). Byl tam už v době, kdy v týmu působil brácha a vyhrál s ním Stanley Cup. Hurricanes mají rychlý, mladý mančaft. Doufám, že jim budu taky něco platný...“
S bratrem jste svůj krok taky probíral?
„To vyloženě ne, ale vím, že na léta, kdy tam hrál, má výborné vzpomínky. Pochvaloval si zázemí mužstva, fanoušky, všechno okolo. Určitě je taky fajn, že se tam potkám s Jirkou Tlustým. Hodně nás spolu spojuje, dobře se známe. Pochází z Kladna, chvíli působil v Torontu, máme stejného agenta, v létě spolu trénujeme. Věřím, že i s dalšími kluky v týmu se dám rychle dohromady.“
Koučem Caroliny je navíc Paul Maurice, jenž dva roky trénoval v Torontu. Sehrálo i tohle roli?
„Taky. I když tým jsem si nevybíral podle trenéra. Ale tím, že jsme se už potkali, že vím, co od něj můžu očekávat, bylo rozhodování jednodušší. Když jsem podepsal smlouvu, dokonce mi s generálním manažerem Jimem Rutherfordem volal, že se těší, ať se dobře připravím na sezonu.“
Slibujete si od toho, že zase dostanete víc prostoru na ledě než v Bostonu? V Carolině byste měl opět povýšit do elitní dvojice zadáků…
„Tam se to nedělí úplně tak, že někdo je první, druhý, třetí bek. Nicméně doufám, že budu víc vytížený. V Bostonu měli v obraně dost veteránů, zkušených hráčů. S časem to bylo těžké. Ale já tam šel s tím, že chci uspět, což se nakonec povedlo. Teď jsem připravený hrát, co mi poskytne trenér a co si taky zasloužím.“
Ocitnete se v týmu, který není tak ostře sledovaný jako Toronto nebo Boston. Novináři už pravděpodobně nebudou rozebírat každý váš pohyb jako předtím. To by vám po letech, kdy jste hrál pod neustálým tlakem, mohlo ulevit, ne?
„To zjistím teprve, až tam budu. Ale sám na sebe zůstanu pořád stejně náročný. Všechno se navíc odvíjí od toho, jak se daří, jestli tým vyhrává…“
Je to necelé dva týdny, co jste se vrátil ze zámoří, do toho přišla jednání o novém působišti. Poslyšte, máte vůbec chvilku si po dlouhé sezoně oddechnout?
„O víkendu jsme jeli na kolech k Máchovu jezeru, ale od pondělí už zase trénuju. Nemůžu si vzít čtrnáct dní dovolenou, odletět si někam k moři a odpočívat. Léto bude krátký, jdu zase do nového prostředí, oproti minulým sezonám je to něco jiného. Musím se na to připravit, tolik času nezbývá.“
