Vypadá přihlouple. Ale každý ten klobouk chce, zní z kabiny Rangers
Vypadají trochu jako gangsteři z 30.let. Jen místo samopalu v rukou drží hokejku. Mezi hráči New York Rangers frčí černý tvrďák. Broadwayský klobouk, jak mu říkají, však není žádnou módní vlnou. Stal se výrazem jejich pospolitosti a kamarádství, připomínkou toho, že tým útočí na Stanley Cup. Hráči ho po vítězných zápasech předávají největšímu hrdinovi.
„Když ho dostanete, je to docela zvláštní pocit. Přiznávám, že se v něm cítím maličko nepříjemně, ale na druhou stranu jsme vymysleli docela srandovní věc,“ tvrdí útočník Brian Boyle.
Ten klobouk musí jeho držitel nosit všude. „Dáváte třeba rozhovor a na hlavě vám pořád sedí ta legrační věc. Ale když se vyhraje, má po utkání majitel klobouku v kabině proslov a předá ho zase jinému. Myslím, že se to ujalo a všem se to líbí,“ pokračuje Boyle.
Broadwayský klobouk dostává nejlepší hráč Rangers v zápase, a to podle mínění jeho dosavadního vlastníka a výhradně po vítězných duelech.
Přivezli si ho před sezonou ze zájezdu do Evropy, kde ho Brad Richards koupil od neznámého cizince.
„Vypadá trochu přihlouple a polovině kluků vůbec nesedí na hlavě. Je jim malý, ale neforemný. Když ho chcete zabalit, do pytle na výstroj se taky nevejde, dělá na něm takovou bouli. Přesto člověk cítí hrdost, když ho dostane,“ směje se útočník Mike Rupp.
Vůbec prvním držitelem Broadwayského klobouku se stal brankář Henrik Lundqvist. Zatím ho obdržel sedmkrát.
„Tvářil se jakože, to vám tedy děkuju! Pak ho chtěl někam strčit, ale hned jsme ho upozornili: Ne, ne, tuhle věc teď budeš pěkně nosit!“ vzpomíná náhradní gólman Martin Biron.
Během sezony si klobouk vyměnilo už 23 hráčů. Za tu dobu nebyl pouze dvakrát předán tomu, komu měl náležet.
Když Boyle nedohrál zápas s Ottawou kvůli otřesu mozku a po maratonu proti Washingtonu, který ukončil Marián Gáborík až v třetím prodloužení.
„Myslím, že Brian Boyle v něm vypadá asi nejsměšněji. Vůbec mu nepasuje. Naopak Michael Del Zotto je v něm fešák, pomáhá mu i ten jeho italský vzhled. Anebo Hanky Lundqvist. Na něm vypadá skvěle všechno…“ uzavírá Rupp.
