Tlustý o absenci na MS i nové smlouvě: Nemůžete jít proti klubu
Gólový průměr mu v minulé sezoně o polovinu klesl, nový plat v létě přesto šel téměř dvojnásobně nahoru. Jiří Tlustý se loni na podzim proměnil z jednoho z top kanonýrů NHL v trápícího se pracanta. Byl smířený i s případnou výměnou, v Carolině ale dostal ještě jeden rok, aby ukázal, co v něm opravdu je. „Chci si říct o dlouhodobější kontrakt,“ plánuje před nadcházejícím ročníkem.
Jeden fígl tahá Michael Frolík, golfákem z kruhu, klasickým „ruskákem“, kontruje Marek Židlický. A ani chlapík v dresu Hurricanes se nenechá zahanbit, skóruje zrovna tak. Mladý brankář aby se zbláznil, tohle se nedá chytat....
I takhle, na zimáku doma ve Slaném s kamarády z NHL ladí Jiří Tlustý pohodu na možná nejdůležitější sezonu dosavadní kariéry. Rozhodně tedy nejlépe zaplacenou. Dlouhá jednání o nové spolupráci totiž utnula červencová nabídka ze strany klubu s příjemným navýšením gáže. Napřesrok ale 26letého útočníka čeká stejná výchozí situace...
V minulém ročníku jste šel dolů bodově a zpočátku i výkony. Nečekal jste složitější cestu k nové smlouvě?
„Ono to s ní těžké docela bylo. Dohadovali jsme se od skončení sezony, pořád jsme se domlouvali, co a jak. Bylo za tím hodně jednání, manažer a můj agent nad tím strávili opravdu hodně času. Možná to bylo i pomalejší vzhledem k tomu, že se v Carolině měnilo vedení.“
Nicméně jste podepsal prvního července, sotva se otevřel trh s volnými hráči...
„Jo, jsem rád, že všechno klaplo hned takhle. I když bych ještě nebyl volný bez omezení, ten den mi nečekaně zavolali a nabídli tohle. Já jim přitom už dal i svolení, aby mě vyměnili. Říkali totiž pořád, že na mě už nemají peníze. Naštěstí to dopadlo takhle a já jsem hrozně rád.“
Carolina vám přirostla k srdci, že?
„Přesně tak, teď tam půjdu válčit pátý rok, mám to tam rád, je super, že můžu zůstat. Ale uvidíme, co bude za rok, kontrakt je jen na sezonu, nic nezaručuje. Zase budu celou dobu bojovat o to, abych si zasloužil další prodloužení, další smlouvu, nečeká mě v tom ohledu nic lehkého. S tím do sezony jdu a doufám, že bude lepší než ta minulá. Tam se mi totiž nepovedl začátek. Byla to taková trápená, i když se to někdy od prosince přece jen zlomilo a zbytek roku jsem odehrál v docela dobré formě, i psychicky jsem se zvednul a bylo to pak zajímavější. Jenže když to nejde, hokej vás ani nebaví, nevíte, co děláte špatně a hledáte chyby všude možně. Jsem rád, že se to nakonec zlomilo a sezona dopadla aspoň takhle.“
Ještě zpátky k vaší smlouvě. Že jste i po předchozím ročníku dostal výrazně přidáno, je od klubu ocenění vaší předchozí práce?
„Upřímně, sám jsem chtěl tlačit ještě trochu víc, ale domluvili jsme se na takovéhle částce, na bodu, na němž by asi stála moje arbitráž. Oba dva tábory věděly, kde jsem se zhruba pohyboval, kdybychom k arbitráži došli, dostal bych asi to samé nebo jen o maličko víc. Domluvili jsme se ale takhle, i proto, že jsem v Carolině chtěl zůstat ještě aspoň na rok. Znám to tam, vyhovuje mi tamní prostředí, mám tam spoustu známých, na místní lidi už se zase těším. A taky jsem nechtěl měnit působiště, když za sebou nemám zrovna nejlepší sezonu.“
Příští rok byste rád měl silnější vyjednávací pozici?
„Je to tak. Chci si říct o to, že buď dostanu dlouhodobý kontrakt, nebo půjdu nějak jinam, kde o mě bude zájem, třeba i na delší dobu. Teď jsem ale samozřejmě spokojený, mám nádhernou smlouvu, největší, co jsem kdy podepsal. Ovšem vím, že můžu být ještě dál, takže teď se zase musím koukat dopředu. Mám určité ambice a udělám maximum pro to, abych se dotáhnul zase na další úroveň.“
K tomu, aby se sezona povedla, potřebujete součinnost s parťáky jako před dvěma lety. V rozhovoru během sezony jste říkal, že vy i Eric Staal a Alex Sjomin jste ke startu minulého ročníku přistoupili, jako by všechno mělo jít samo. Jste tedy poučení?
„Ještě nevíme, jak všechno poskládají noví trenéři. Když ale budeme hrát my tři zase spolu, musíme začít jinak. Je třeba vědět, že se nám v jednu chvíli dařilo a v jinou zase ne. Z toho se musíme ponaučit a uvědomit si, že nic není zadarmo. Lajna musí fungovat, makat jeden za druhého jako rok předtím, kdy to bylo super. Jeden hráč udělal chybu a zbylí dva ji napravili. Loni jsme si ale opravdu asi mysleli, že to půjde samo, navíc soupeři věděli, že naše formace fungovala, tak si dávali větší pozor, znepříjemnili nám to a začátek se nám zkrátka nevyvedl.“
Nemůžete jít proti klubu
A do toho přišly zdravotní potíže.
„Taky. Eric toho přes léto moc nenatrénoval, z mistrovství světa měl zraněné koleno, Alex měl po operaci zápěstí. Já si v kempu přivodil otřes mozku a Alex si tam obnovil to zápěstí a udělal si i něco s ramenem. Bylo toho dost.... Všechno se to nasčítalo, jenže do sezony jsme šli s tím, že to stejně půjde. A ono to nešlo, všechno se na nás nabalilo a nevěděli jsme, jak z toho ven. Poznal jsem, že takovýhle stav se pak odráží na všem okolo. Teď už jsme však zase o rok zkušenější, byli jsme na obou stranách, na dobré i špatné. Proto i kdybychom teď měli začít průměrem, bylo by to super, nechceme zatím žádné velké věci. Není sice zaručené, že budeme dál hrát pohromadě, já ale udělám, co bude v mých silách, abych v té lajně nastupoval. Nebo aspoň v druhém útoku.“
Na jaře jste kvůli pochroumanému ramenu odmítl účast na mistrovství světa...
(vstoupí do řeči) „Odmítnul, neodmítnul.... To je těžké. Já lékařskou prohlídkou jakž takž prošel, ale doktor mi jasně řekl, ať si dám tři týdny volno. To zavolal i šéfům a manažer mě poprosil, jestli bych na mistrovství jezdit nemusel, že pro klub šampionát nic neznamená, ale se mnou do budoucna počítají a chtějí, abych byl stoprocentně připravený na kemp. V tu chvíli, kdy nemám smlouvu, se dá těžko jít proti klubu, který vám bude zajišťovat živobytí na další rok. Kdybych odjel na mistrovství a nedej bože se mi tam něco stalo, nebo klidně ani nemuselo, jen bych jim tím ukázal, že je neberu vážně. Ve vyjednávání o novém kontraktu by to neudělalo žádnou dobrotu. S tímhle se zkrátka nedá nic dělat, lidi musejí pochopit, že Amerika je naše zaměstnání, pro ně tam šampionát moc neznamená a proti manažerovi týmu, zvlášť když přichází jako nový, nemůžete jít.“
A rameno je v pořádku?
„Jo jo. Dalo se s tím žít, závěr sezony jsem sice hrál pod práškama, ale dalo se to. Nicméně když mi mistrovství nedoporučili, zavolal jsem Jardovi Špačkovi (asistentovi reprezentačního kouče), s nímž jsem hrával a proto se známe, a on sám mi řekl, ať nejsem hloupý a neriskuju, že bych udělal blbost, kdybych nedal na doporučení klubu. Vezměte si případ Rusa Lokťjonova, který si na mistrovství utrhl rameno. V Carolině ho milovali, ale teď mu nenabídli ani kvalifikační nabídku. Na tom je vidět, jak je to vrtkavé. Když se člověk zraní, všechno je pryč. Jeho v klubu opravdu měli rádi, prosazovali ho, předtím ho vyměnili za Ruutua, což byl velký trejd. Viděli v něm potenciál, ale když měli zprávy, že se jeho zranění nehojí dobře, smlouvu mu nenabídli a ten kluk neví, co má dělat.“
Nároďák je vždycky lákadlo
Je pro vás tedy téma nadcházející mistrovství světa v Praze?
„To víte, že je to lákadlo. Dres nároďáku jím je pokaždé. Já ovšem v první řadě doufám, že se letos dostaneme do play off, tým na to máme, už to tam musíme dotlačit. Kdyby to přesto nevyšlo, Praha by byla parádní. Bylo by to nádherné pro rodiče i kamarády, což jsem už zažil, když jsem hrál během výluky v Kladně a viděl jsem radost lidí kolem mě. Pro ně by to bylo super, kvůli nim bych tu hrát chtěl.“
Teď je v plném proudu příprava. O vaší kladenské partě se ví, že si umíte v létě i příjemně orazit. Platí, že červenec je oddechový měsíc a v srpnu se do toho zase pořádně opřete?
„Vůbec. Bavit se chodíme hlavně v květnu a červnu. I když přes týden trénujeme, o víkendech zajdeme společně na pivo. V červenci pak končíme tradičně Mácháčem, kam vyrazíme společně, pak se začneme rozlítávat. Kuba (Voráček) letí první, pak Ondra (Pavelec), Radek (Smoleňák).... Teď už odletěl i Frolda (Michael Frolík). Vždycky se rozloučíme nějakou večeří a to je tak všechno. Přes léto si každý ještě vezme týden volno na dovolenou, kde si odpočine. To si dopřejeme, ale pak pokračujeme, zase se pomalu začne chodit na led, začínáme trénovat výbušnost, nepolevujeme.“
Teď na ledě ve Slaném to ale ještě není nic ostrého, ne?
„Jistě, je to spíš taková zábava, zatím žádný hardcore. Hlavně sranda, hrají se baga, začátek kempu je pro nás přece jen ještě daleko, za nějakých pět týdnů, což je ještě docela dlouhá doba. Čtrnáct dní ještě máme na tuhle - dejme tomu - zábavu, pak se do toho obujeme. Tím, že jsme pořád v tempu, to pak jde jednodušeji, přece jen i při téhle srandě na ledě se natrénuje dost, kondice jde nahoru.“
A do toho si občas zakopete i fotbal. O tom, jak je neprostupná obrana vašeho exhibičního týmu, se vypráví legendy.
„Jo, to je další věc, u které si užijeme spoustu srandy. Sejde se zase ta naše parta plus lidi, které přes sezonu nepotkáme, po zápase si dáme pivo, pokecáme.... A navíc jde o příležitosti, které jsou vždycky za nějakým dobrým účelem, o charitativní utkání, což taky zahřeje. Snažíme se tam udělat show pro lidi a ta naše obrana? (usměje se) Někdy to je dobrý, někdy ne. Smoli (Smoleňák) taky občas něco chytne, i když si myslí, že chytne úplně všechno. Víkendy tomuhle rádi věnujeme.“
Čím to, že třeba i vás s Voráčkem jako hokejové střelce to táhne do obrany?
„Tam se toho tolik neděje a já třeba nejsem ve fotbale žádný technik. Já si to odběhám, jsem rychlej. Oni mi to nakopnou, já to doběhnu a pohoda, to je něco pro mě. Technicky s balonem mezi hráči mi to ale nevychází, do toho se nemotám, to nechávám jiným. Dopředu vždycky pošleme jen Froldu, ať si tam lítá, jeho to baví.“
