Polák: Hádka s hvězdným koučem Babcockem? Trenér ví, co dělá
Před ničím neuhne, kdosi o něm prohlásil, že by dokázal zmlátit i medvěda. Stejně tak se Roman Polák nebojí ozvat. Když ho nový kouč Mike Babcock na první dva zápasy sezony poslal do press boxu, s trenérem si to vyříkal. Psalo se dokonce o hádce. „Byla to spíš výměna názorů. I když jsem s tím nemusel souhlasit, ale on je trenér,“ vrací se 29letý obránce.
Tým Maple Leafs má za sebou léto plné změn. Nový kouč, generální manažer, odchod několika opor. Změnilo se taky to, že hráči musí chodit řádně oholeni a ostříháni. I Roman Polák bez licousů a s krátkými vlasy vypadá jak mariňák. Co zatím zůstává, jsou chabé výsledky. Toronto z deseti zápasů vytěžilo čtyři body, sobotní porážka s Pittsburghem byla čtvrtou v řadě.
Někde jste řekl, že i přes porážky vaše hra vypadá jinak než minulou sezonu, kdy jste hráli příšerně. Body ale nezískáváte. V čem je problém?
„No, o posledních zápasech to úplně neplatí, ale třeba Montreal jsme přestříleli a mohli ho porazit. Jenže nedáme góly. Náš projev je však úplně jinde než minulou sezonu. Má to systém. Hrajeme trošku podobně, co jsem zažil v St. Louis. Bruslivý hokej, kdy se jde za pukem. Jen je těžké z toho dát gól, když na to útočníci nejsou ještě zvyklí, nestojí před bránou, jak mají. Nejsem útočník, ale vím, že v Blues jsme měli stejný problém a hráli na 2:1, 1:0. Spíš se spoléhalo na obranu.“
Zatím však přibývají porážky. Přesto věříte, že je otázkou času, než se to začne otáčet?
„Myslím, že ano, že se to zlomí. Stačí nějak vyhrát ten jeden zápas, kdy vydržíme hrát dobře celých šedesát minut. A začne nám to tam padat.“
Jak to vnímají fanoušci a lidi z vedení klubu? Jsou také tak trpěliví?
„Pokud jde o fanoušky, nevím, protože v Torontu raději nic nečtu. Ale myslím, že jak do toho vedení šlo, když se vyměnil trenér i generální manažer, tak asi počítají, že to nepřijde hned. Určitě si od začátku přáli lepší výsledky. Na druhou stranu věděli, že bude chvíli trvat, než se situace obrátí k lepšímu.“
Ptám se, protože někde psali, že kdo propásl první zápasy Maple Leafs, o nic nepřišel.
(směje se) „Tak to je dobrý! Rýpou do nás pořád, jsme v Kanadě, v Torontu. I kdyby se vyhrávalo, vždycky se něco najde, protože to negativní má větší ohlas. To ale k Torontu patří. Raději nečtu, co se píše. Ale pokud jde o fanoušky, doma jsme hráli zatím málo, žádný dres na ledě ještě nepřistál. Co však není, může přijít… Hlavně, ať tým funguje. Kluci se snaží a ta změna je rozhodně vidět.“
Vy jste prožil těžký začátek, nehrál jste a prý jste se kvůli tomu i ozval. Jaké to bylo?
„Zajímavé. Stalo se mi vlastně poprvé v kariéře, že jsem nenastoupil do prvního zápasu. S trenérem jsme si to vyříkali, on mi vysvětlil, proč myslí, že by to tak mělo být, že by měli dostat příležitost ti mladší. Řekl, ať jsem profesionál a pokračuju v tom, co jsem dělal celou dobu. Trvalo to dva zápasy a od té doby hraju. Bohužel start byl takový, ale je to za mnou a teď už se snažím koukat jen dopředu, za tímhle se neohlížím.“
Psalo se dokonce o hádce. Bylo to vysvětlování vážně tak vyostřené?
„Ne, spíš to byla jen výměna názorů. I když jsem nemusel souhlasit, Mike Babcock je pořád trenér a s tím nic neudělám. Bylo to jeho rozhodnutí, takhle chtěl začít sezonu.“
A když vám po minulé sezoně v Torontu tvrdili, jak s vámi počítají, tak vás muselo mrzet, že je leccos jinak. Neřekl jste si, že to můžete rovnou zabalit?
„No tak… Něco mi řekli na konci sezony, něco jiného v létě. Pak přijdu a všechno je zase jinak. Ale to je hokej, to je NHL. Vyměnilo se vedení, všichni, je to byznys. Musel jsem to vzít, jak to přišlo. A hlavní je, že už zase hraju. Tady nikdy nevíte. Začátek může být nějaký a konec úplně jiný. Zrovna jsme hráli s Pittsburghem, kde působí Ian Cole. Známe se ze St. Louis. Tam byl sedmý bek, někdy nastoupil, jindy ne. A teď hraje v Pittsburghu první lajnu, na ledě je třiadvacet minut. Záleží vždycky na spoustě věcí.“
Takže to berete tak, že je pořád lepší hrát třetí obranu než sedět jako sedmý bek?
„Asi jak říkáte. Co máme dělat. Je to tak, jak to je. Lepší než nic.“
Nemáte tedy pocit, že by si na vás Babcock zasedl, když vám dal šanci?
„Já se trochu i divil, že mě posadil, protože mě dobře zná. Hráli jsme proti sobě často, když jsem byl v St. Louis a on vedl Detroit, který ještě spadal do naší divize. Střetli jsme se šestkrát nebo osmkrát za sezonu. On věděl, co ode mě může čekat. Ale prostě se rozhodl zkusit to jinak.“
Babcock byl největším úlovkem Toronta, jako trenér byl úspěšný. Jak na vás působí?
„Rozhodně ví, co dělá. Má zkušenosti, něco dokázal, Detroit dotáhl vždycky hodně vysoko. Určitě má hráčům co dát, pod ním se můžou zlepšit. Ještě když dostal takovou smlouvu, bude mít asi větší pravomoci, volnější ruku při rozhodování, může si s týmem dělat víc, co chce. Je však tím pravým, lidi ho milují. Hned, jak podepsal, bylo vidět, že to přitáhne fanoušky, že mu věří, i když tým zůstal víceméně stejný. Je to osobnost a ta v Torontu na střídačce musí být.“
Jak snáší opakované porážky?
„Zatím reagoval dobře. Naše hra vypadala celkem dobře, i když třeba za utkání s Arizonou jsme dostali na tréninku, byl takový těžší... Ale děláme hodně dobrých věcí, jen se tam pak objeví dvě, tři chyby a z nich dostaneme góly.“
Sám jste si v minulé sezoně stěžoval, že mužstvu chybí disciplína. Tu Babcock nastolil?
„Jo, to určitě. I s novým generálním manažerem to přišlo. Kluci poznali, že to bude těžší.“
Takže Lou Lamoriello zavedl totéž, co předtím v New Jersey, tedy že hokejista má být řádně ostříhán a oholen?
„Jasně, to musíme. Nesmí být dlouhé vlasy, nic takového, vůbec. A zatím to všichni dodržují. Já už měl jednou takové delší vousy, asi tři dny jsem se neholil. To je maximum, bylo mi řečeno, že aspoň každé tři dny se musím holit. Seděl jsem večer u televize, už se chystal do postele, bylo asi půl desáté. Pak někdo v televizi řekl, že se musí oholit, tak jsem si vzpomněl, že musím taky, abych nedostal pokutu. Ještě jsem rychle valil do koupelny.“ (směje se)
