Je to čerstvý. A bolí to!

MONTREAL - Přetěžké období prožívá JAROSLAV MODRÝ, veterán NHL. Před pár dny mu ze světa odešel velký vzor, milovaný otec. Podlehl zákeřné rakovině.

Dnes dopoledne obránce Flyers v Montrealu opustí svůj tým a letí do Čech na poslední rozloučení.

"Je to moc čerstvý. A hodně to bolí," říká sedmatřicetiletý bek.

Modrý a hokejová superstar? To k sobě nikdy moc nepasovalo. Víc se k němu hodí vyjádření dříč, dělník, muž pro černou práci. Ostatně, za vytrvalost, sportovní přístup a oddanost hokeji byl nominován na cenu NHL. V té pracuje patnáctým rokem a svůj sport pořád miluje.

Rozbruslení Flyers před prvním utkáním play off skončilo už před hodinou, ale Modrý je pořád na ledě. S jedním z asistentů kouče. To je doba! Je znát, že si spolu nepovídají jen o hokeji. "Taky o životě. Tenhle trenér, to je dobrej člověk. Starší, zkušený. Vůbec ve Flyers pracují starší lidé, co vám dokážou pomoci dík vlastním zkušenostem. Vědí, čím si teď procházím," vypráví pak v šatně.

* Dáváte si pořádně do těla. Trofej Billa Mastertona je jistá...

(usmívá se) "Musíte milovat sport. Pokud ho nemilujete, nemůžete ho dělat. Na žádné úrovni."

* To je asi pravda. Máte ho rád víc než v dřívějších letech?

"Teď je to jiná láska. Stavím se k němu chytřeji, než když jsem byl mladší. Dřív jsem po ledě lítal jako janek, teď už jsem moudřejší a vím, co je třeba. Poznám už, čeho se mám vyvarovat."

* Příklad?

"To poznáte sám, až budete starší." (usmívá se)

* Je teď pro vás po té smutné události v rodině těžké soustředit se na hokej, na práci, která vás živí?

"Není to lehký. Není to lehký... (odmlčí se) Jdete den po dni. Čas tu bolest asi vyléčí, ale teď je to moc čerstvý. A hodně to bolí."

* Slávista Jaroslav Bednář se při finále extraligy strachoval o svého tátu, který podstupoval těžkou operaci. Říkal, že mu myšlenky na hokej pomohly od skličujících pocitů. Platí to i u vás?

"Hokej mi pomáhá. Vyhrát bitvu a sedět po ní mezi spoluhráči, to je něco krásnýho. Líp se z toho srabu dostanete. Ale jak říkám, teď to není jednoduchý. Člověk se musí obklopit lidmi, kteří vám pomůžou z toho ven."

* Snažíte se za každou cenu nebýt sám?

"Jo i ne. Musím se s tím vyrovnat sám. A taky pomoc mamce a bráchovi. Pro ně to je ještě horší, protože se nemají čím odreagovat. Já můžu. Když se s nimi bavím, cítím, jak je to těžký."

* Nechcete svoji maminku přivézt do zámoří, aby se jí snadněji zaháněl smutek?

"Teď pojedu domů na pohřeb a vezmu si ji zpátky s sebou. Může tu být s námi, jak dlouho bude chtít. Možná že jí jiné prostředí pomůže a trochu se odreaguje. V sobotu ráno letím do Čech, abych stihl všechno potřebné zařídit."

* Na jak dlouho?

"Vracím se v úterý, takže nestihnu dva zápasy série."

* Chápe vedení Flyers vaši situaci? A je lehké dostat volno při Stanley Cupu?

"Oni tomu rozumějí, nedělali mi žádný problém. Vyšli mi ve všem vstříc. V klubu se zachovali super."

* Kouč Stevens vás však stáhl ze sestavy už pro první zápas v Montrealu. Má to souvislost s tím, o čem se tu bavíme?

"Je to jejich rozhodnutí. Nic s tím nenadělám, jsem připravený naskočit. Stejně je důležitý jen to, aby vyhrál tým. To je podstatný." (smutně)

* Do Philadelphie jste přestoupil teprve nedávno z Los Angeles. Rodinu máte u sebe?

"Ano, přestěhovali jsme se, děti jsem dal do škol. Zaklimatizovaly se hned. Klobouk dolů, zvykly si líp než já. Hned si našly nové kamarády."

* Váš bývalý klub z Kalifornie vás nominoval na cenu Billa Mastertona za oddanost hokeji. A to i přesto, že už jste byl hráčem Flyers. Jste na tu nominaci pyšný?

"Určitě jsem rád. Beru to jako ocenění toho, jak k hokeji přistupuju každý den. Někdo rozpoznal a uviděl, že svoji práci dělám tak, jak se dělat má. Jo, je to pěkný zadostiučinění. Něco dobrého jsem tady asi udělal."

* Třeba vás s Flyers čeká ještě sladký konec sezony. Mohl by vám k tomu dopomoci i Václav Prospal. Do týmu zapadl dobře, že?

"Venca je šikovnej hokejista. Hlučnej kluk v kabině, co na ledě maká a odevzdá všechno. Dobře vidí led, má perfektní nahrávku. Umí udělat z ostatních hráčů lepší hokejisty. Tady třeba z Briera."

* Z koho jste udělal vy lepšího hráče?

"Taky je jich pár. (usmívá se) V Los Angeles jsem si rozuměl s Višňovským. Hokejově jsme si vyhověli. Já dokážu usměrnit kohokoliv. Myslím, že se mnou je jednoduché hrát, vždycky tomu druhému vedle sebe pomůžu. A rád."

* Ta vaše černá práce není tolik vidět, berete si práci za ostatní a kanadské body honí jiní. Ne každý by to snesl. Pro vás to není těžké?

"To je pravda, co říkáte. Ale mě to nemrzí. V určitým věku poznáte, že jsou důležitější malé věci, z kterých se pak něco velkého postaví. Snažím se ostatním klukům vysvětlit, že body nejsou všechno. Že tým vyžaduje i jinou práci. Je to taky o tom, jak milujete ten sport a co dokážete týmu odevzdat navíc. K tomu člověk dojde časem."

* Snažíte se to samé přenést do osobního života?

"Samozřejmě. V hokeji lítáte nahoru, dolů. Jako v životě. A podle toho, jak se s nějakou nepříjemností dovedete poprat na ledě, zvládnete to podobně i v životě. Umřel mi táta a já teď budu dělat všechno pro to, abych jeho nejlepší vlastnosti předal přes sebe svým dětem. A abych byl svým dětem tím nejlepším tátou, jakým jen můžu být. Táta byl hrdej na to, co ve mně vychoval, a já bych to samé rád cítil u svých dětí."

* Cítíte uvnitř sebe potřebu a povinnost přenášet odkaz svého otce na svoje děti?

"Určitě ano. Hlavně se musíte umět podívat sám na sebe do zrcadla a říci si, že pro svoji věc děláte všechno. A k lidem se chovejte tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. (otcovsky) NHL je zrovna taková. Plná respektu. To mi na téhle lize imponuje. Cítíte respekt k jejich zakladatelům, všem lidem okolo. Ke klukům, co se vám starají o výstroj. Je to pěkný. A je znát, že s respektem nás vnímají i lidé kolo."

* Napadá vás někdo konkrétní?

"Hráli jsme sérii s Washingtonem. U nich. Lidi přilepení na plexiskle, neukazovali na nás zrovna nejhezčí věci. Ale pak, při rozbruslení, jeden náš hráč vzal puk, přehodil ho přes mantinel a řekl, ať ho dají jednomu malýmu klukovi, co se na nás přišel podívat. Jeho táta pak na klub poslal dopis. V kabině nám ho četli."

* Co v něm stálo?

"Psal, že nikdy nebyl fanouškem Philadelphie, ale že tohle změnilo jeho postoj. A že se proto na nás bude dívat jinak. A že doufá, že až kluk vyroste, tak nebude nenávidět Philadelphii stejně jako on."

* V Česku toho respektu tolik není a...

(skočí do řeči) "Ale je. Jenom je to těžší. Chce to čas. Já jsem sice hrál v extralize krátce v době výluky NHL, ale poznal jsem, že třeba s rozhodčími je problém vyjít. Oni byli dost čitelní. Dalo se vytušit, kdy od nich přijde nějaká lumpárna. Ale nestěžuji si, byla to zkušenost."

* Hodně trpkou zkušenost jste prožil před šampionátem v Praze 2004. Na poslední chvíli vás kouč Lener vyřadil z nominace, ačkoliv jste ji měl mít garantovanou. Bral jste to tehdy jako lumpárnu?

"To je právě ta debata o respektu. Ten zrovna trenérovi chyběl. Naučí vás to o lidech. Já tedy nevím, co teď dělá, ale třeba jednou dostane svoje. Mrzí mě, že k tomu došlo. Ale nemusel se mnou zacházet jako s nějakým osmnáctiletým klukem, co bydlí támhle dvě hodiny od Prahy. Já jsem musel táhnout rodinu z dálky patnáctihodinovýho letu a po dvou přípravných zápasech mi řekl, že nikam nejedu."

* Otevřelo vám to oči?

"Otevřelo. Ale nebyl jsem zatrpklej. Já o sobě neříkám, že jsem vynikající hokejista. Ale vím, že jsem dobrej hokejista. A že někdy z mančaftu udělám ještě lepší mančaft. Je v pořádku, že mě nevzal, když mě nechtěl. Ale měl se mnou komunikovat, nebát se. Říct mi to dřív! Nemuselo to dojít tak daleko. (odmlčí se) Škoda, že to nevyšlo rok předtím ve Finsku. Měli jsme na finále. Ale blbě jsme prohráli s Kanadou. Mysleli jsme si, že jsme lepší a Kanadu jsme vůbec nerespektovali. Ten boj o třetí místo, to už byla křeč. Byli jsme dobití a někteří spoluhráči chtěli tu placku míň než Slováci. Škoda. Ale kluci i tak předtím i potom vyhráli spoustu zlatých medailí. Je vidět, že pořád máme doma vynikající hráče. Jenom mě překvapila ta osmnáctka, že loni spadla."

* Už je zase zpátky.

"Jo? Tak to je dobře. Ale tenkrát mě to dost zarazilo, takové věci se v hokeji nedějí často. Přitom jsem měl dojem, že u nás dělá hokej a koučuje spousta bývalých a dobrých hráčů. No co, třeba se jen nepovedl ročník."

* Až skončíte s kariérou, usadíte se s rodinou za mořem?

"Nevím ještě. Neplánoval jsem nic. Ale spíš asi zůstaneme na tomhle kontinentu."

* Máte vůbec někde domov, jak se často stěhujete?

"Mám domy, ale domov ne. Žijeme v Jersey a tam je to hezký. Zvlášť teď, když se všechno okolo začalo zelenat."

* Procestoval jste pět štací v NHL, některé farmy. Kdy a kde vám bylo s hokejem nejlíp?

"Kdy jsem byl nejúspěšnější? Asi v LA. Fajn roky. Měli jsme dobrý týmy a fajn partu. Dva roky po sobě jsme prohráli s Coloradem sedmý zápas play off . Kdybychom přes ně prošli, mohli jsme dojít hodně daleko. Ale vždycky nám k tomu něco chybělo. Jeden hráč, možná dva."

***

Lener se mnou nemusel zacházet jako s nějakým osmnáctiletým klukem, co bydlí támhle dvě hodiny od Prahy.

V určitým věku poznáte, že jsou důležitější malé věci, z kterých se pak něco velkého postaví. Snažím se ostatním klukům vysvětlit, že body nejsou všechno.

JAROSLAV MODRÝ

Narozen: 27. února 1971 v Českých Budějovicích Stav: ženatý, manželka Jodie, děti Jakub (9), Alexa (7), Luck (4) Klub: Philadelphia Flyers Kariéra v NHL: od roku 1993 prošel pěti kluby - New Jersey Devils, Ottawa Senators, Los Angeles Kings, Atlanta Thrashers a Philadelphia Flyers Největší úspěchy: v roce 2001 v Los Angeles Kings získal ocenění Unsung Hero Award (Neopěvovaný hrdina), rok poté si zahrál All Star Game Bilance v NHL: 725 zápasů, 250 bodů (49+201), plus/mínus: -23. V play off: 24 utkání, 4 body (1+3), -4. Plat v sezoně: 1 200 000 dolarů

O autorovi| MIROSLAV HORÁK, PAVEL MAZÁČ, původní zpravodajství z Montrealu, horak@deniksport.cz mazac@deniksport.cz

MIROSLAV HORÁK, PAVEL MAZÁČ