Tady máš puk, tady je hřiště. Tak hrej. Někomu to stačí, Lukáš Radil je ale typ hokejisty, který rád ví proč a chce vědět jak. Umí si na věci udělat svůj názor. Po kempu ho San Jose poslalo do záložního týmu, takže válčí v AHL. „Někdy mi přijde, že těžší podmínky jsou na farmě udělané naschvál, aby bylo všechno složitější a hráče prostředí motivovalo dostat se výš,“ říká osmadvacetiletý útočník. Pro deník Sport navíc udělal fotoreportáž, jak vypadá jeho zápasový den v Kalifornii.
Pět let objížděl Lukáš Radil turnaje Euro Hockey Tour. Zahrál si na mistrovství světa i na olympiádě. V létě kývl na změnu. Opustil KHL a vyrazil do Ameriky, přes farmu se snaží procpat do prvního týmu San Jose. Reprezentaci ale sleduje pořád. Minulý čtvrtek, když se hrál první zápas Karjala Cupu, musel se chystat na letadlo. Čekala ho cesta směr Tucson. Ale předtím zapnul hokej. Zápas? Česko-Švédsko. „Mám internetovou televizi. Ráno jsem si pustil přenos nároďáku, chtěl jsem to vidět,“ řekl Sportu.
Přišlo vám zvláštní, že najednou se vás tahle položka netýká a do národního týmu nepatříte?
„Takhle na to nekoukám. Spíš mě zajímalo, jak to bude vypadat pod novým trenérem Milošem Říhou. Byl jsem hodně zvědavý, tak jsem zápas pustil. A líbilo se mi to. Kluci byli hodně energičtí, opravdu dobrý výkon. Jen škoda, že vyhráli Švédi.“
Sám máte ale teď úplně jiné starosti v AHL. Jaké jsou dojmy po pár týdnech v Americe?
„V první řadě se hodně věcí změnilo. Jiný hokej, přístup, na všechno si zvykám. Dost věcí je tady nových a musel jsem si je osahat. Po příchodu do kempu jsem si nejvíc připadal jako fanoušek, který přišel do kabiny na den otevřených dveří. Říkal jsem tohle už i rodičům, kteří tady teď byli za mnou. Zíral jsem, co a jak tady funguje. S ničím není problém, cokoliv je potřeba, zařídí se, objedná. Všechno je tady hrozně rychlé a servis je na úrovni, jakou jsem ještě nezažil.“
Netočilo se ve městě všechno od první chvíle jen kolem nové posily Erika Karlssona a další místní hvězdy Brenta Burnse?
„Tohle spíš působilo tak nějak navenek. Ale právě v té kabině jsou naprosto normální kluci, tedy co jsem za tu krátkou chvíli zažil. Normálně se s vámi baví, naprosto v klidu. Není na nich znát, co dokázali, nepoznali byste, co mají za sebou za velké věci.“
Nečekal jste spíš nepřístupné rockové hvězdy?
„Víte, že ani ne? Velcí hráči, kteří něco umí, jsou většinou normální lidi. Nemají potřebu ukazovat něco extra, ukážou to na ledě.“
Proč si myslíte, že jste s nimi nezůstal v jedné šatně, ale nakonec vás přemístili před startem NHL do jiné, která patří farmářskému týmu?
„No, to jsem se nedozvěděl. Když mě posílali dolů a proběhl poslední rozhovor s generálním manažerem a trenérem před odchodem na farmu, ptal jsem se. Neřekli mi důvod. Ale tohle je tady spíš zvykem, na všechno vám řeknou: dobrá práce, dobrá práce. Ale nedostalo se ke mně, proč jsem šel dolů. Říkali jen, že si musím NHL vybojovat, aby se o mně tvrdilo, že jsem na farmě nejlepší, sezona je dlouhá, přijdou zranění... Prostě jsem slyšel takové ty věci, které se říkají lidem, když je posílají na farmu.“ (usměje se)
Právě, s tímhle vzkazem šel do AHL asi každý.
„Trochu si připadám jako dřív v juniorce, kdy jsme všichni bojovali, abychom se prosadili do áčka v Pardubicích. Máte třiadvacet lidí a všichni si to rozdáváme o dvě, maximálně tři místa.“
Není trochu schizofrenní, když ale máte ve výsledku válčit spolu, ne proti sobě?
„Hodně jsem toho slyšel, jak to na farmě chodí, že prostředí je někdy až nepřátelské. Ale nepřijde mi to. Tým žije dost spolu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
