Chára šplhal na Kilimandžáro

Už když se na konci uplynulého ročníku dozvěděl přesné informace o svém pobytu na africkém východním pobřeží s programem Right To Play, naplánoval si Chára neobvyklý výlet. „Věděl o tom dopředu, ještě během sezony,“ potvrdil útočník Vladimír Sobotka, spoluhráč z Bruins.

Více než dvoumetrový dlouhán si v létě rád vyrazí třeba do Tater, toulání přírodou patří k jeho oblíbeným činnostem. Když už se tedy naskytla příležitost, rozhodl se, že se rozhlédne ze skoro šestitisícové výšky. Podle plánu měl na Uhuru Peak, nejvyšší bod masivu, vystoupit 5. července.

Vrcholek dosud činného vulkánu ležícího téměř na rovníku na hranicích Tanzanie a Keni, se nachází 5895 metrů nad mořem. K tomu připočtěte Chárových 205 centimetrů. To slibuje solidní výhled po tropických pláních.

Navíc obránce spojil výjimečný zážitek s dobrou věcí. Lidé mohli na konto jeho výstupu posílat peníze, které půjdou na dobročinné účely. „Pomůžete tím dobré věci. A já už se nemůžu dočkat,“ napsal Chára v propozicích na stránkách righttoplay.com.

I před kamarády se o svém záměru zmínil. „Říkal nám to po sezoně, když jsme se bavili, co budeme dělat v létě,“ prozradil Sobotka.

A mohl mít Chára s výstupem nějaké problémy? „Myslím že ne, on je dost silnej,“ usmál se Sobotka. A hlavně: co si jeden z nejlepších obránců NHL zamane, bere vážně.

„Slyšel jsem to o něm. A poznal jsem, že je opravdu, opravdu neskutečně disciplinovaný,“ přitakal Robyn Regher. Obránce Flames s Chárou absolvoval týdenní charitativní projekt pro děti a po návratu poskytl rozhovor listu Calgary Herald.

„Každé ráno jsme kvůli časovému posunu vstávali brzy. A on byl hned venku a běhal. Párkrát jsem si s ním dal sprinty do schodů v hotelu. Je to velký profesionál. Ale má i velký smysl pro humor. Líbilo se mi tam s ním,“ prohlásil.

Nezdá se to. Obrovitý Chára na ledě neváhá soupeře seřezat do krve. Mezi ním a mantinelem málokterý útočník projede ve zdraví. Ale v civilu je to dobrosrdečný společník. „On je strašně hodnej,“ vyhrknul Sobotka. „Mně třeba v začátcích obrovsky pomohl.“

V Mosambiku zase pomáhal dětem. Opuštěným, nemocným AIDS, uprchlíkům. Většina z nich nikdy neviděla led. Chára s Regherem jim vyprávěli o hokeji, vysvětlovali pravidla.

„Byla to zajímavá zkušenost. Vidět něco takového v televizi nebo číst o tom v novinách, je úplně jiné než zažít to na vlastní kůži,“ řekl Chára slovenskému listu Nový Čas. „Děti neskrývaly emoce, na nic si nehrály. Často jsem měl slzy v očích. Inspirovaly mě, abychom ve snaze pomoct jim finančně ještě přidali.“

Z obra s bílou barvou kůže byly černošské děti u vytržení. „V jedné vesnici jich byly snad čtyři stovky. A všechny se na nás seběhly. Na Zdenovi úplně visely. Měl jsem trochu strach o jeho operované rameno. Ale nakonec to dopadlo dobře,“ uzavřel Regehr.