AKTUALIZOVÁNO - Rozdíl poznáte okamžitě. Stačí vejít do kabiny hokejistů Rangers a hned si uvědomíte, že klub vstupuje do nové éry. V kójích svlékají výstroj neznámé mladé tváře, žádné vtípky a výbuchy smíchu jako obvykle.
Čeština, hovorová i ta vulgárnější, není slyšet. Rangers nechali odejít Jaromíra Jágra do Ruska a zakládají novou rodinu. Jaký to bude život bez Jágra?
Fritsche, Voros, Callahan, Rissmiller, Korpikoski, Orr, Betts, Sjöström, Dawes. V šatně týmu, který se v Bernu připravuje na pražský vstup do sezony, se párkrát otočíte dokola, mrknete na cedulky hráčů a máte jasno. Rangers už jsou zkrátka jiní.
„No, je nás tady čím dál tím míň," poví tiše bek Michal Rozsíval, vedle Průchy jediný Čech v týmu. Jágr, Straka, Malík, ti všichni zmizeli. A jako poslední Nedvěd, marně bojující o smlouvu.
Rangers omladili. Chtějí být rychlejší, dravější, modernější. Hezká myšlenka. Stojí za ní generální manažer Glen Sather. Ten samý chlapík, který před lety tahal na Manhattan vysloužilce Messiera, Bureho či Kamenského. Teď Sather otáčí. Možná až příliš razantně.
Na co tahle mladá partička bude stačit? Pokud Rangers nezahrají top hráči Drury, Gomez či Näslund, talentovaná rezerva tu káru asi neutáhne. utáhne. obtížemi A když, tak s velkými obtížemi.
Jágr v Rangers pokaždé vyhrál kanadské bodování, mocně táhl tým v play off . Hlavně tam. Lídr, šéf, kápo je však už jinde. A kouč Tom Renney si nehraje na kouzelníka, jenž prohlašuje, že se bez Jágra v klidu obejde.
„Samozřejmě, že nám bude chybět to, co Jágr uměl a předváděl. O tom není žádných pochyb," říká Renney pár dní před pražskou premiérou.
Nezbývá mu, než započít náročnou výuku s jeho nástupci.
„Musíme jít dál a věnovat pozornost hráčům, které tu máme. Ty musíme posunout o další krok vpřed, poskytnout jim příležitost a prostor pokusit se o to, co zvládl takový hráč, jako byl Jágr," připojuje kouč Rangers.
Na první pohled pohodově naladěný Glen Sather netrpí obavami. A pokud ano, umně je skrývá. Pokud zrovna v zákulisí bernské arény nekouří doutník, rozesmívá hláškami své podřízené.
Není Jágr? No a co, máme přeci Näslunda. Švédská posila přišla do New Yorku z Vancouveru za platem 8 milionů dolarů. Podobně na tom byl posledně Jágr. Snad tomu budou odpovídat i výkony, doufají příznivci slavného klubu.
Šéfové Rangers by od něj asi rádi slyšeli něco jiného, Markus Näslund, zdá se však, zůstává při zemi a neplýtvá přehnaným sebevědomím. „ Nepřijde mi spravedlivé srovnávat mě s Jágrem," myslí si bývalý kapitán Canucks.
„Jaromír je jedním z nejlepších hokejistů všech dob. Nemyslím si, že budu schopen plnohodnotně ho nahradit."
Na bojišti zkusí, co umí, a uvidí se, co z toho vzejde. „Jedno vím jistě. Budu se maximálně snažit, abych předváděl svůj nejlepší hokej a hrál tak dobře, jak to jen půjde."
Kdo by na Jágrův odchod na Sibiř mohl asi nejvíc doplatit, je Brandon Dubinsky. Dvaadvacetiletý mládenec z Aljašky dostal od Jágra neuvěřitelnou školu. Byl to zvláštní úkaz. Když už loni Renney nevěděl, jakého centra k Jágrovi strčit, po několika nevyhovujících řešeních ukázal na Dubinského. Vyšlo to, první centr Rangers byl na světě.
Dubinskému se najednou otevřela vrata do velkého hokejového světa. Než ho dali do kupy s Jágrem, byl „no name". Bude jím zase, když mu učitel odešel?
Dubinsky nepopírá, kdo ho vystřelil nahoru. „Hrát vedle Jágra ohromně urychlilo můj vývoj," tvrdí bez obalu. „Jágr mi pomohl najít důvěru v moji hru jako nikdo jiný. Vytáhl mě nahoru, díky němu jsem tam , kde jsem.
Doufám, že nezjistím, že bez něj neumím hrát hokej..."
Dubinsky se snaží nic nezanedbat. Jakmile se v Bernu někam jde, dole u recepce je první.
Jako v pondělí večer, to se Rangers chystali na večeři s ruským a americkým velvyslancem. V nažehleném obleku Dubinsky stál ve foyer hotelu už půl hodiny před srazem. Kravatu si pečlivě rovnal snad dvacetkrát. Dává si pozor, aby dobře reprezentoval. Na ledě i ve společnosti.
Přesto se od něj až tak velké věci neočekávají. Zato od Gomeze s Drurym ano. Jedna z častých teorií říká, že Jágr musel jít pryč kvůli nim. Aby už dál nezůstávali v jeho stínu. Tak teď je na nich, aby tým protáhli k úspěchu.
„Jeden z nejlepších hráčů světa se těžko nahradí, Jardův odchod je pro nás velkou ztrátou," tuší Petr Průcha, že to bude od počátku dřina.
