V NHL je v současnosti jediným elitním českým vyslancem v brance, role jedničky by mu měla připadnout i na olympijském turnaji ve Vancouveru. Třiatřicetiletý gólman Tomáš Vokoun má v hlavě také jiný cíl - konečně dotáhnout Floridu do play off !
Olympijská myšlenka ho v současné době až tolik nezaměstnává. Důležitějším tématem je to, aby dobře vplul do nového ročníku, který pro tým Panthers začne v Evropě. „Bude to hrozně náročné,“ tuší před páteční a sobotní bitvou s Chicagem v Helsinkách. Start mimo NHL, do toho ještě olympiáda. Vokoun si v této sezoně moc neoddychne. „Cítím se dobře, mám dost natrénováno,“ říká.
Tak jak jste natěšený na náročnou evropskou misi?
„Těším netěším, nemám na vybranou. (usměje se) Nebude to jednoduché, už takhle jsme v tréninkovém kempu hodně cestovali, teď do toho ještě ta Evropa.“
Berete to jako nutné zlo, nebo naopak zpestření?
„Čekají nás tam dva zápasy s Chigacem, to je pro nás to nejdůležitější. Nejedeme tam na výlet, bereme to tak, že jsou ve hře čtyři body. Takhle k tomu musíme přistupovat. V kabině už se o tom ani nebavíme, jsme smíření.“
Nemáte obavy z našlapaného programu?
„Nic s tím neuděláme, my jako hráči jsme v tom žádné slovo neměli, takže to musíme přijmout. Nemá cenu se tím zaobírat. Ale únavné to bude, to je jasné.“
Tampa Bay v minulé sezoně začínala v Praze, ale moc štěstí jí to nepřineslo, potom se celý rok strašlivě trápila...
„Uškodilo to zezačátku i ostatním týmům. Startovaly v Evropě čtyři (Tampa, NY Rangers, Pittsburgh a Ottawa) a všechny postupně v sezoně vyměnily trenéry! Což ale neznamená, že něco podobného přijde i letos.“
Dorazí někdo z vašich známých do Helsinek?
„Chystal se někdo z rodiny, ale nakonec nepřiletí. A já jsem i rád, protože se chci maximálně soustředit na hokej. Jinak bych měl starosti navíc.“
Neříkáte si: když už Evropa, tak proč to není Praha?
„Naopak, to by pro mě bylo z hokejového hlediska ještě horší, spousta věcí by mě rozptylovala. Nejraději bych začínal sezonu normálně v zámoří, ale to už asi změnit nepůjde.“ (usměje se)
Na nový ročník jste individuálně na Floridě začal trénovat dříve než jindy. To pod dojmem náročného programu, který vás čeká?
„Spíš to bylo tím, že jsme s rodinou přiletěli dřív z Evropy, protože jsem v Česku prodal dům, takže jsem tam neměl pořádné zázemí. Kvůli tomu jsem i o něco dřív šel na led. Uvidím, třeba to bude mít pozitivní vliv na mou hru, ale zase tak horké to nebude.“
Jak na vás zapůsobil Scott Clemmensen, jenž přišel do týmu poté, co dlouhé roky kryl záda Martinovi Brodeurovi v New Jersey?
„Je tichý, ale úplně v pohodě.“
Kouč Peter DeBoer dopředu uvedl, že Florida jde do sezony vlastně s dvěma prvními brankáři... Dopředu naznačil, že se budete muset o svou pozici v brance prát. Jak to vnímáte?
„Víte, já na tyhle řeči moc nedám, jsem až moc zkušený na to, abych se tím nechal nějak rozhodit. V létě se může říkat cokoliv, ale stejně to hlavní potom přijde na ledě.“
Ptám se proto, že i v minulém ročníku vás trenér nechal dost soutěžit s tehdejším náhradníkem Craigem Andersonem.
„Já taková prohlášení beru s rezervou. Když budu chytat blbě, do brány si nestoupnu. A když budu chytat dobře, trenéři mě budou chtít v té brance udržet co nejvíc... A nikdo si nevzpomene na to, co říkal někdy během léta. To je jenom taková hra se slovíčky. Zůstávám opravdu v klidu.“
Trenér deBoer, jenž si v minulém ročníku odbyl premiéru na střídačce v NHL, udělal některá kvapná rozhodnutí, když vás s Andersonem odvolával předčasně z branky po jediném špatném gólu. Vyříkali jste si to?
„Během tréninkovému kempu jsme o tom zatím nemluvili, není to podle mě ani potřeba. To jsou věci, které on buď změní, nebo ne. Já jsem zaměstnancem klubu, on je mým nadřízeným. Přizpůsobím se tomu, jak se situace vyvine. Každý dělá chyby, určitě se spoustou věcí, které se staly, jsem nesouhlasil. Ale teď už na to nemyslím.“
Florida a play off , vyjde to konečně? Tým Panthers si naposledy prodloužil sezonu v roce 2000!
„Hrozně dlouhá doba, to je pravda... Každý hokejista hraje pro to, aby se do vyřazovacích bojů dostal a měl šanci si za zahrát o Stanley Cup. Na tom se nic nemění.“
Pokud by si někdo chtěl vsadit „balík“ na to, že postoupíte, na co ho nalákáte?
„Tým máme poměrně dobrý, ale dopředu se to špatně odhaduje. Záleží, jak hráči splní předpoklady. I když máte útočníka, který by měl dát třicet gólů za sezonu, tak nikde není psáno, že je dá. Také bude záležet, jak v Helsinkách odstartujeme. NHL je navíc tak vyrovnaná, že se nějaké prognózy špatně dělají.“
Kdo podle vás získá Stanley Cup?
„Další lehká otázka. (usměje se) Pittsburgh má výborné mužstvo, ale obhajoba je vždycky těžká. Nebo třeba Philadelphia velmi posílila. Jenže od té doby, co je zavedený platový strop, se kádry hrozně obměňují, vlastně se nedá nic předvídat. I když si myslím, že tyhle stropy ubližují hráčům, především těm starším, kteří už něco dokázali, tak pro fanoušky jsou dobré v tom, že nikdo dopředu neví, jak liga dopadne. Tentokrát bude podle mě ještě vyrovnanější než předtím. Je to otevřené, což je na NHL krásné.“
Hodně se mluví o tom, že největšími hvězdami současnosti jsou Sidney Crosby z Pittsburghu a Alexander Ovečkin z Washingtonu. Z koho vy osobně máte větší strach?
„Z Ovečkina. Přeci jenom dává v průměru o třicet gólů víc než Crosby a to už je znát. I když jako tým jsou nebezpečnější Penguins, tak pro brankáře je horší právě ruský kanonýr. Když dá 60 gólů v 82 zápasech, tak každý brankář musí počítat s tím, že mu tam od něj něco napadá.“ (usměje se)
Je vám třiatřicet, což může být ideální brankářský věk. Vnímáte to tak?
„To se teprve všechno uvidí. Cítím se dobře, ale víc se ukáže během následujících týdnů. Hlavně aby vydrželo zdraví.“
Zaznamenal jste prohlášení reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky, který o vás vzhledem k olympiádě mluví jako o jedničce?
„Něco jsem zaregistroval, určitě mě to moc těší. Na druhou stranu je to podobné s tím, co už jsem říkal -pořád jsou to jenom nějaká vyjádření během léta. Záleží, jak se mi bude dařit, jak na tom budu zdravotně.“
Ovšem je jistě dobré vědět, na čem jste.
„Teď na olympiádu zatím opravdu nemyslím, blíží se start NHL, takže mám jiné starosti. Ale pokud se ta situace vyvine tímhle směrem, jak o ní mluvíme, budu mít opravdu výhodu oproti poslední olympiádě v Turíně před čtyřmi lety. Tehdy jsem nevěděl, na čem jsem, jestli budu dvojka, nebo jednička. Tentokrát se budu moct připravit, bude to pro mě z hlediska psychiky plus. Ale pořád je to ještě dost daleko.“
Zdá se, že ve dvojici budete opět s Dominikem Haškem. Což byste asi po Turínu neřekl, že? Už tehdy bylo „Dominátorovi“ jednačtyřicet let.
„To je pravda. Ale v hokeji už se staly podivnější věci, takže tohle až tak neskutečné není.“
Nemáte obavy o české výsledky, když vidíte, jak silný tým mohou dát dohromady třeba Kanaďané nebo Rusové?
„Nejsme sice favorité, ale pořád jistě budeme mít dobré mužstvo. Je to navíc turnaj a při něm se může stát opravdu cokoliv.“
Nemyslíte si, že budete v sezoně jediným stabilním českým brankářem v NHL?
„I kdyby to tak náhodou dopadlo, neřekl bych, že to s našimi gólmany bude tak špatné. Pořád jich máme dost, někteří výborně chytají na farmě. Já jsem se taky nedostal do NHL za týden, dlouho mi to trvalo. Každá země si prochází generační obměnou, což je zrovna náš případ. A co víc - ono je opravdu těžké pro gólmana se do NHL dostat, je strašně velká konkurence. Podívejte, kolik je v týmu útočníků. Ale jen dva brankáři.“
