Václav Prospal: Ještě se mi nechce končit

Ve hře byly vlastně tři varianty, jak postupovat s pochroumaným kolenem. Žádná operace – to by ale riskoval, že odehraje jeden zápas, pak zase bude čtrnáct mimo. A tak pořád dokola. Potom středně těžká operace. A ta nejtěžší. Václav Prospal zvolil střední cestu.

„V mé situaci je to pro mě nejlepší řešení,“ vysvětluje pětatřicetiletý hokejista, v posledních deseti letech jeden z nejlepších českých útočníků v NHL. Na konec kariéry rozhodně nemyslí.

Bylo to pro vás těžké rozhodování?
„Docela jo, pořád jsem se s někým radil, navštívil jsem několik odborných lékařů po celé Americe, byl jsem v kontaktu i se Zdeňkem Vodičkou, expertem z Česka. Snažil jsem se zjistit co nejvíc informací, abych se rozhodnul správně. Ještě se mi nechce končit s hokejem, chci hrát dál.“

Václav Prospal v dresu národního týmu. • ČTK

A věříte, že do hry zasáhnete ještě v této sezoně?
„Pauza se bude počítat na měsíce, kost se musí zahojit. Když ale všechno půjde, jak má, tak věřím, že do tří měsíců bych mohl být zpátky ve hře. Ale znáte to... Nikdo neví, jak půjde regenerace, nakonec se z toho může vyklubat pět měsíců. Taky to může dopadnout tak, že tahle menší operace nepomůže a budu muset jít na tu velkou. No a v tom případě už to znamená roční pauzu. Kdyby k tomu došlo, už bych musel řešit, jestli vůbec budu mít chuť se ještě vracet k hokeji. Takže ten méně náročný zákrok je nejschůdnější varianta, abych mohl v kariéře pokračovat.“

Přesto – přepadly vás v poslední době černé myšlenky, že už si hokej nezahrajete?
„Samozřejmě ano. A napadá mě to pořád. Protože co když to nedopadne dobře? Nemám křišťálovou kouli, abych mohl jasně vědět, co se bude dít. Ale mám vnitřní sílu na to, abych s tím bojoval. Věřím, že se z toho dostanu a koleno bude fungovat tak, abych dva tři roky potom ještě odehrál. No a potom můžu jít na tu pořádnou operaci, po které mě nebude tak trápit, že dvanáct měsíců nebudu moct nic dělat. To bych si teď nemohl dovolit, to by vlastně znamenalo můj hokejový konec. Těžko by mě někdo v NHL podepsal v šestatřiceti letech poté, co bych rok nehrál.“

Jak se k tomu stavěli v Rangers? Nenaléhali na vás, abyste na operaci nešel, zvlášť v době, kdy elitního útočníka, jako jste vy, nutně potřebují?
„Netlačili na mě, dali mi čas, abych se mohl co nejlíp rozhodnout. Mohl jsem si, jak už jsem říkal, zjistit i názory jiných lékařů, i když samozřejmě vždycky s požehnáním expertů z Rangers. Měli všechno pod kontrolou. Nakonec to dopadlo tak, že na ten zákrok jdu právě v pondělí za naším hlavním klubovým lékařem.“

Dovedete si představit, co by se dělo, kdybyste ten zákrok nepodstoupil?
„Odehrál bych dva zápasy, pak bych zase nic čtrnáct dní nedělal, pak zase dva odehrál, potom opět dlouho vynechal... A takhle by to nějakou dobu šlo. Ale tohle bych nechtěl za žádnou cenu. Nebylo by to hlavně fér vůči spoluhráčům a klubu. Ani vůči mně. Nejsem zvyklý mít nějaké úlevy a vynechávat tréninky. Já je naopak potřebuju jako sůl, všechno jsem si vždycky musel vydřít, nejsem nějak extrémně talentovaný. Navíc musím myslet i na to, abych si to koleno nezničil tak, že bych si v padesáti ani nemohl jít zahrát tenis nebo golf.“

Václav Prospal v dresu Rangers • ČTK

V současné době máte koleno pořád oteklé?
„Ano, ten otok zmizí, až se koleno vyčistí. Musím to navíc teď neustále ledovat, protože kvůli tomu defektu je koleno pořád teplé. I kvůli tomu se těším, až budu mít ten zákrok za sebou.“

Nemáte obavy, že teď, když nemůžete trénovat, přibere nějaký kilogram navíc?
„Toho se nebojím, mám v tomto ohledu fakt dost pevnou vůli. A vím, že si to prostě nemůžu dovolit. Kdybych se nehlídal, nakynul bych. Ale já na životosprávu hodně dbám.“