Jiří Vítek
26. října 2017 • 22:00

Sedm let ve Finsku, dva tituly. Naučili mě být profesionál, říká Hrachovina

TOP VIDEA
Liberec - Slavia: Stoch krásně technicky obstřelil zeď, sešívaní vedou 1:0! Liberec - Slavia: Stoch krásně technicky obstřelil zeď, sešívaní vedou 1:0!
Vítkovice - Liberec: Pešán v návalu emocí, po skončení druhé třetiny seřval rozhodčí Vítkovice - Liberec: Pešán v návalu emocí, po skončení druhé třetiny seřval rozhodčí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Před sedmi lety zamával rodné zemi a jako 16letý se vydal vstříc finskému dobrodružství. Gólman Dominika Hrachovina (23) se dokázal prosadit v náročné konkurenci a dnes má na kontě dva tituly s Tapparou Tampere, začalo se o něm mluvit i v souvislosti s reprezentací. „Finsko mě naučilo být profesionálem jak na ledě, tak v normálním životě,“ pochvaluje si život na severu.



Ještě před rozhovorem prohodí pár finských vět se spoluhráči a pak už bleskově přepne do češtiny. „Finská brankářská škola je napřed hlavně v systému, který je geniálně propracovaný už od malých prcků. V Česku řekl jeden člověk tohle, druhý tohle a třetí zase támhleto,“ popisuje Dominik Hrachovina rozdíly mezi oběma zeměmi. „Z hokejového hlediska doufám, že ještě dalších pár let zůstanu ve Finsku.“

Máte za sebou sedm sezon ve Finsku. Berou vás ještě jako cizince?
„Těžko říct. Jsem tam od dorostu, takže myslím, že po těch letech, které jsem tam strávil, už snad ani ne.“

Proč jste se ve svých 16 letech rozhodl právě pro Finsko a nezkusil vyrazit za moře?
„V zámoří všichni myslí jen na tým. Finsko bylo podle mě v té situaci nejlepší místo pro zlepšení, nabízelo možnost jít dopředu jako sportovec i člověk. Druhá věc je finská brankářská škola, která je podle mě nejlepší na světě.“

Co bylo v začátcích nejtěžší?
„Přijít do té kabiny. Bylo mi šestnáct, nebylo jednoduché pochopit jejich náturu. Oni nemluví tolik jako my, moc nevtipkují, takže ze začátku to bylo těžké, obzvlášť první dva měsíce. Ale když člověk pochopí, jak myslí, jak vnímají určité věci a jak na ně reagují, tak je to v pohodě.“

Takže na srandičky v kabině už si troufnete?
„Ze začátku to moc nešlo, ale teď už se nebojím. Člověk chápe všechno okolo, takže už to není tak složité jako ze začátku. Řekl bych, že teď už funguju normálně.“

Nastal v průběhu těch sedmi let nějaký krizový moment, kdy jste měl chuť všechno zabalit a vrátit se do Česka?
„Myslím, že ne. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem byl dole a nešlo všechno tak, jak bych chtěl. V sezoně 2012/13 jsem přišel do juniorky a skoro vůbec nechytal. První rok v juniorce nebyl jednoduchý, ale pak se to najednou otočilo a všechno šlo dobrým směrem. Těžké časy můžou přijít i dnes, ale nevzpomínám si, že bych to chtěl v nějaké situaci zabalit.“

Stává se dnes, že vás lidi poznají na ulici?
„Ve Finsku jo. S jedním spoluhráčem jsme celkem showmani, navíc už jsem tam dlouho, takže mě lidi poznají. Dosáhli jsme nějakých úspěchů, jsme hodně na očích, točíme videa pro sponzory, byl jsem i v nějakém pořadu v televizi. Nevím, jestli je to přímo popularita, ale lidi mě na ulici občas poznají.“

O finské lize se říká, že většina týmů se soustředí hlavně na obranu. Jak to vnímáte z pozice gólmana?
„Jsou týmy, které moc nebrání, ale celkově si myslím, že je to spíš o systému. Není to moc hurá hokej, hra je hodně svázaná systémem, než že by to bylo o bránění.“

Před třemi lety nastupovalo ve finské lize celkem 18 Čechů, teď je na soupiskách kromě vás jen Libor Šulák. Berou Finové český hokej jinak než dřív?
„Je jasné, že hráči, kteří tam byli dřív, nemládnou. Naše zlatá generace jde pomalu pryč, přichází noví mladí hráči, ale přijde mi, že my Češi jsme takoví bohémové. Dnešní hokej už není taková show jako dřív, je to hodně o profesionalismu a všech věcech okolo, situace se změnila. Další věc jsou peníze; do sportu už se jich necpe tolik jako dřív, což má určitě taky nějaký vliv.“

Angažmá ve Finsku vám tedy dalo nejvíc právě onu profesionalitu?
„Stoprocentně. Není jednoduché být někde sám, takhle mladý, naučit se jazyk. Musel jsem pochopit fungování na zimáku, ale i venku v normálním životě, být jako profesionál a chovat se tak. Z tohoto hlediska je pro mě Finsko nejlepším možným místem.“

S Tapparou jste získali dva tituly v řadě. Nenastal čas posunout se někam dál?
„Po sezoně mi končí smlouva, takže uvidíme, co bude příští rok. Vyhráli jsme dva tituly, je to krásná věc, ale člověk chce vždycky víc, ať už je to kdekoliv. Samozřejmě, další výzva by byla krásná. Ale ať už se rozhodnu jakkoliv, základní výzva pro mě zůstane stejná – být každý den co nejlepší a užívat si hokej, protože člověk nikdy neví, kdy to skončí. Hokejový život je krásný, ale taky příliš krátký na to, abych si nějakými výzvami zapatlával hlavu.“

Přesto, kdybyste se rozhodl vyrazit do světa, táhlo by vás to spíš do Ruska, nebo směrem k NHL?
„Ono je to těžké. V Rusku je životní styl poněkud odlišný od toho, kde posledních sedm let žiju. Roli tam hraje strašně moc věcí, jsou to dvě krásné destinace, na druhou stranu člověk musí stát nohama na zemi a ujasnit si, jestli na to vůbec má."

Reprezentace? Buď to přijde, nebo ne

Přemýšlíte i nad návratem do Česka?
„Doufejme, že to není na pořadu dne. Čím déle budu ve Finsku, tím lépe pro mě, můj život a všechno kolem. Vím, že jednoho dne bude návrat na pořadu dne a já se s tím budu muset poprat. Česko je jen jedno, pořád je to pro mě domov a rád se tam vracím, ale z hokejového hlediska doufám, že ještě dalších pár let zůstanu ve Finsku.“

Takže byste to bral jako krok zpět?
„To ne, vůbec. Spíš je to o tom, že mi Finsko přirostlo k srdci a strašně moc si vážím, že tam můžu být. Nemyslím si, že by to byl krok zpět. Když budeme brát Rusko, Švédsko a Finsko, tak jsou to top 3 ligy v Evropě, ale Česko za nimi příliš nezaostává. Ve chvíli, kdy je extraliga otevřená, tak konkurence je obrovská a extraliga jde díky tomu nahoru. Teď je situace trošku zhoršená tím, že zavřeli první ligu, to je pro mě nepochopitelné. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale doufám, že ve Finsku budu moct zůstat.“

Dominik Hrachovina v dresu finské Tappary
Dominik Hrachovina v dresu finské Tappary

Nebyl byste doma víc na očích pro reprezentační trenéry?
„To si nemyslím. Když to řeknu blbě, tak když někdo bude chtít, tak si zaplatí letadlo a doletí, na druhou stranu musí člověk brát v potaz, že v Rusku jsou gólmani jako prase, takže člověk musí stát nohama na zemi. V KHL i extralize jsou výborní gólmani, nároďák je krásný, je to vždy něco víc, ale jak říkám: nohama na zemi a buď to přijde, nebo ne.“

Na pozvánku do národního týmu zatím stále čekáte. Kontaktoval vás alespoň někdo z vedení reprezentace?
„Ne, jen jsem na mail dostal k vyplnění papír na long list na olympiádu, toť vše. Mluvil jsem jen s nějakou paní sekretářkou na svazu, takže to byl můj jediný kontakt.“

Takže je možné, že se v širší nominaci objevíte?
„Upřímně vůbec nevím, jak to chodí. Vyplnil jsem papír a poslal ho, tím to pro mě hasne.“

Přes léto se připravujete v Česku, vloni jste trénoval s Jakubem Škarkem. Je nějaká oblast, ve které jste oproti gólmanům vychovávaným v Česku napřed?
„Já se hlavně s Kubou Škarkem nemůžu vůbec srovnávat, protože on má šest metrů a já metr padesát. (směje se) Ale česká škola je v tomto jiná. Myslím, že Finsko je napřed hlavně v systému, který je geniálně propracovaný už od malých prcků. Ale nedokážu posoudit, jestli mám v něčem výhodu nebo jestli jsem v něčem lepší.“

Finskou brankářskou školou jste prošel od dorostu až do mužů, čím je tedy tak výjimečná?
„Mají metodiku, kterou dětem a juniorům vštěpují, v konzistenci je největší síla jejich gólmanské školy. Pořád ty kluky připravují, co přijde dál. Vzpomínám si, když jsem byl ještě v Česku, tak jeden člověk řekl tohle, druhý tohle a třetí zase támhleto, takže v tomhle je to jiné. Samozřejmě už je to sedm let, věci se změnily a myslím, že teď produkujeme výborné mladé gólmany. Určitě to jde dopředu, nicméně finská škola má podle mě pořád náskok.“

Váš otec je trenérem gólmanů ve Znojmě. Přijde si za vámi někdy pro radu, co by mohl odkoukat?
„To ne, spíš já za ním. Je to můj táta, bez něj bych nebyl tam, kde jsem. Každý vidíme zápas trochu jinak, vyměníme si názory, za což jsem rád, protože bez něj bych tady nebyl.“

Takže vás pořád sleduje trenérskýma očima?
„Jasně, když dostanu hloupý gól, tak mě namaže, takhle to je celý život. Ale je to v klidu, teď už máme spíš kamarádský vztah než trenérský.“

 

TIPSPORT extraliga – nejvyšší hokejová liga 2018/2019

Aktuální kolo Kompletní rozpis zápasů Tabulka Kanadské bodování hráčů Statistiky brankářů Program v TV Nová pravidla a tresty Přestupy ONLINE Sazka Fantasy extraliga

Nejvyšší domácí hokejová soutěž Tipsport extraliga startuje v pátek 14. září. Na fanoušky čeká celkem 52 kol plus play off, skupina o udržení a baráž o extraligu. Nově Tipsport extraligu vysílá vedle ČT sport i program O2 TV Sport. Program extraligy v TV sledujte zde >> Současně se v hokejové extralize zavádí nová pravidla, jejich přehled najdete zde >>

Články odjinud


Články odjinud



Klasická verze
Mobilní verze