Jsme tu jako v garáži, shodují se Marek s Rolinkem
Skoro si od sebe neodpočinou. Viděli se celý rok v Magnitogorsku a teď pokračují ve Švýcarsku. Za sezonu napočítají přes sto zápasů, pořád toho nemají dost. Nyní je čeká velká výzva, světový šampionát. I když, šampionát…
„Jako na mistrovství si zatím nepřipadáme,“ shodují se Jan Marek a Tomáš Rolinek.
Ofenzivní esa zámožného Magnitogorsku jsou tajnými trumfy kouče Vladimíra Růžičky. Ukrutně odolný Rolinek nepadne nikdy do kolen, je to bojovník. A Marek? Co čekat od nejlepšího střelce KHL? No jistě, góly… Oba jsou zatím bez nového kontraktu s Metallurgem, ale jak to vypadá, už brzy se mu upíšou. „Teď to ale házíme za hlavu,“ nevzrušuje to útočníky při posezení ve foyer hotelu Hilton.
Dobrá nálada jim nechybí. Když se při focení postavili zády k sobě, hádali se, kdo je vyšší. „Během sezony jsme se doma měřili, ale to bylo v podroušeným stavu. Kdo ví, jak to je,“ usmál se Marek.
Pánové, povídejte, jak se vám v Klotenu líbí?
ROLINEK: „Já začnu, Honzo, nevadí? (usmívá se). Tak já si jako na mistrovství světa nepřipadám. Až přijdou zápasy, tak tím snad začneme žít a připadne nám to tady jako na šampionátu. Aspoň doufám. Zatím je to tedy dost nemistrovský. Třeba i tím, jak jezdíme ve výstroji dvacet minut na trénink.“
MAREK: „S Tomášem souhlasím. Od Švýcarů tak nějak automaticky očekávám, že budou mít všechno precizně připravené, propracované a zvládnuté. Ale pak jsem přišel do naší kabiny a připadal si jako někde v garáži. Mačkáme se jako sardinky, pořádně se nikde nemůžeme protáhnout. Není kde si zaposilovat, pořádně se projet na kole. To je divný… Těším se na zápasy, pak už mi to snad přijde lepší.“
Loni na podzim jste ve Švýcarsku prožili podobnou zkušenost. Při utkání s Rangers v rámci Victoria Cupu vám v Bernu připravili kabinu ve sklepení, do které se člověk pomalu bál vejít…
R: „Tam to bylo hodně podobný. Kabina stála někde vzadu v rozestavěné hale, připadali jsme si tam jako na stavbě. S bruslemi na nohách jsme se prodírali blátem, prachem, tupily se nám nože.“
M: „Je to paradox. Švýcarsko je západní země, čekal byste komfort. Ale co, podmínky mají všichni stejné, nesmíte se nad tím pozastavovat. Musíte to brát tak, jak to je. My jsme tu kvůli hokeji a bylo by špatný, kdyby tyhle věci někoho vyvedly z míry.“
R: „Já bych ještě dodal, že naše kabina není zdaleka nejhorší. Když jsem viděl tu buňku, ve které musejí přebývat Bělorusové, to mě teprve dostalo. Nejsme na tom nejhůř.“
Takže si nepřipadáte jako dělníci?
R: „To spíš v Bernu. Jo, tam jsme byli za dělníky.“
Promítají se dané podmínky pouze na náladě hráčů, nebo zasáhnou i vlastní výkon na ledě?
M: „Doufám, že to na ledě nebude znát. Všichni víme, proč jsme tady. A i když je to tady docela blbý, nejde na to myslet pořád. A že jezdíme po tréninku zpocení v autobuse, to neovlivníme.“
R: „Do výkonu to určitě nezasáhne, nehraje to roli. V zápase všechno hodíte za hlavu, soustředíte se jen na výkon, ostatní jde mimo vás.“
 | V sobotním deníku Sport najdete: |
» celý rozhovor s Janem Markem a Tomášem Rolinkem |
