„Je příjemné, že se mě fanoušci zastávají,“ říká 24letý gólman v rozhovoru pro Nedělní Sport. A přiznává, že je zklamaný.

V sobotu odpoledne, pár hodin před prvním zápasem českého týmu, se usadil v hotelu Hilton do křesla a dal se do vyprávění. „Já mám času dost,“ pousmál se.

Přiznejte, jak vám bylo, když trenér oznámil, že začnete jako trojka?
„V šoku jsem nebyl, ale byl jsem zklamaný, to ano. A zklamání přetrvává doteďka. Je to ale rozhodnutí trenérů, už s tím nic neudělám. Pro to, abych chytal, jsem se snažil udělat maximum v sezoně a v play off. Teď už to není na mně.“

Jak se s tím vyrovnáváte?
„Nejsem typ člověka, který by měl dělat nějaké zle. Jsem rád, že jsem tady, konečně vidím, jak to na mistrovství chodí. Nikdy jsem nebyl konfliktní, aspoň to tak pociťuju, a snad ani nikdy nebudu. Beru to jako hotovou věc. Ale na druhé straně nikde není psáno, že bych se tu nemohl v brance ještě objevit.“

Jenže jako trojka asi moc velkou chuť do tréninků nemáte...
„Vždyť jste to sami viděli, z půlhodinového rozbruslení jsem tam pětadvacet minut někde klečel v rohu. Není to ono... (přemýšlí) Ale na druhé straně rozhodně nehrozí, abych klukům (Štěpánkovi s Pruskem) přál neúspěch. Takový prostě nejsem. Upřímně říkám, že jim přeju to nejlepší, aby se nám podařilo udělat medaili. Nikdy jsem v žádné dvojici nedělal problémy, ani když jsem nechytal. Nejsem konfliktní typ.“

Kouč Růžička vám nabízel odchytat zápas s Finy na turnaji v Liberci minulý víkend, vy jste ale raději zvolil variantu odpočinku. Nelitujete toho? Nemohlo vám právě tohle uškodit?
„Nevím, jestli by to ovlivnilo jeho rozhodnutí. Myslím si, že Kopr (Kopřiva) ten zápas neodchytal špatně, a také mu to k nominaci nepomohlo. Takže nevím... Takhle jsme se prostě s trenérem domluvili, protože od prosincového Spengler Cupu jsem v lize odchytal vlastně všechno, měl jsem toho až nad hlavu. A byl jsem rád, že jsem si mohl odpočinout. A kdyby se mě trenér zeptal teď na tu samou otázku, asi bych odpověděl stejně. Nelituju. Možná by se to odvíjelo jinak, ale já si to nemyslím.“

V tu chvíli jste si ale myslel, že si na mistrovství zachytáte, že?
„Po finále jsem tušil, že bych se na mistrovství mohl dostat.“

A neměl jste náhodou strach, že kdyby vám nedělní zápas s Finy nevyšel, o nominaci byste mohl přijít?
„Ono je to všechno pomíjivé, nemá cenu takhle přemýšlet. Celou sezonu se mluvilo o tom, že Kopr bude jednička, nikdo nepočítal, že tady nebude. A vidíte, je doma. Je to nevyzpytatelné.“

Co říkáte na reakce fanoušků, kteří v on-line rozhovoru se čtenáři Sportu trenérovi Růžičkovi pořádně vyčinili? Kvůli vám.
„Samozřejmě se ke mně něco doneslo, volala mi manželka, ozval se i jeden kamarád. Je příjemné, že se mě lidé zastávají, ale to je vyvolané hlavně tou euforií ve Varech. V sezoně se mi docela dařilo a v play off taky.“

Někteří fanoušci dokonce tvrdili, že se vám chtěl kouč pomstít za to, že jste jeho Slavii ve finále vyřadili.
„V tom bych to v žádném případě nehledal. Trenérova pozice není vůbec jednoduchá, pro někoho se rozhodnout musel. Já mu to neberu. Vždycky se najde někdo, kdo mu to bude vyčítat. Není to záviděníhodná situace.“

Připadáte si vůbec jako součást týmu? Vždyť i v malé české kabině sedíte v úplně jiné místnosti...
„Jsem v takové převlékárně, máte pravdu. Třetí brankář se prostě necítí moc jako součást týmu, na druhé straně je to moje první mistrovství, jsem moc rád, že to tady poznám. Kdybych to měl takhle podstoupit podruhé, potřetí, štvalo by mě to daleko víc. Takhle pořádně nasaju atmosféru, i když je škoda, že to nevyšlo líp. Přeci jenom je mi už čtyřiadvacet.“

To není zase tolik...
„Vím. Ale dlouho se o mně mluvilo, že jsem mladý, za chvíli se bude mluvit, že jsem už starý... (usměje se) Škoda, že jsem na šampionátu nebyl už dřív. Můj velký obdiv má Adam Svoboda, který byl v pozici trojky čtyřikrát. Já osobně bych to asi nedokázal absolvovat. To říkám na rovinu.“

Nosíte v sobě pocit, že vám reprezentace zatím není nějak souzena?
„Ano, dá se říct. Pociťuju to tak. Přitom do osmnácti let jsem chytal jako jednička, šampionát osmnáctek se mi povedl, byl jsem vyhlášený nejlepším brankářem. Do té doby to všechno klapalo, ale tím to skončilo. (usměje se) Pak jsem odešel na dva roky do Kanady, na dvacítkách jsem byl dvakrát, ale ani jednou jsem nechytal. A od té doby to není to pravé ořechové.“

Nedělá vám trochu potíže přechod z klubové úrovně na tu mezinárodní?
„Nerad bych říkal, že mám problémy přizpůsobit se, možná je to spíš shoda náhod. Je pravda, že mám z šesti zápasů v národním týmu odchytané jen tři celé.“

Jinak jste jen paběrkoval...
„Máte pravdu. No a ten můj začátek? Ve Varech mě tam trenér Hadamczik dal v ten nejhorší možný moment, ale co se dá dělat.“ (do branky šel na oslabení v 58. minutě a hned dostal gól)

Podle Hadamczika jste tehdy před dvěma roky neměl takovou kvalitu jako nyní. S tím nesouhlasíte?
„Myslím si, že chytám pořád stejně. Samozřejmě, že mi od té doby vzrostlo sebevědomí.“

Neříkáte si, že byste raději byl doma s rodinou? Nedávno se vám narodil syn.
„Kvůli tomu to mrzí dvojnásob, malýmu budou dva měsíce, v tomhle období se každý den mění. Mohl jsem s ním být v klidu doma, teď se tady plácám. (pousměje se) Uvidíme, snad není všem dnům konec, pozítří třeba můžeme mluvit jinak.“