Vladimír Růžička: Jinak to dělat nebudu!

Usadil se včera odpoledne v lobby hotelu Hilton. I když měl přes den velmi nabitý program, na obsáhlý rozhovor pro Sport si našel více než půl hodiny. Trpělivě odpovídal, ale v jednu chvíli se dostal i do ráže. „Hráli jste snad někdy hokej na téhle úrovni?" rozohnil se Vladimír Růžička, kouč hokejové reprezentace.

Dvě porážky s Finy a Kanadou mu radost neudělaly. Ale rázně tvrdí: „Na tom, že chceme medaili, se nic nemění." Rozpovídal se chvilku poté, co na videu začal sledovat nepovedený čtvrteční zápas s Kanadou (1:5). Po rozhovoru šel bitvu zhlédnout celou.

Vy máte náladu na to ještě znovu koukat?
„No, tak... (mírný úsměv) Chci to prostě vidět."

Co z toho vyčtete?
(směje se) „Tak to nevím! Musím to nejdřív vidět v klidu. Je jasný, že rozhodly přesilovky. Dali nám tři góly, pak to bylo těžký. Kdyby se nám podařilo dát gól za stavu 0:3, věřím, že bychom se zápasem ještě chtěli něco udělat. Ve druhé třetině jsme měli poměrně tlak, ale nedostali jsme to do brány a Kanada hrozila dobrými protiútoky."

Nám ten zápas připadal jako jedna obrovská bezmoc. Vám ne?
„Kanada si to hlídala velice dobře, hrozně málo nás pouštěla k bráně. Vlastně se od nich skoro nic neodráželo."

Byl podle vás čtvrteční smutný večer ukázkovým příkladem stavu českého hokeje?
„Budeme si muset zvyknout na trochu něco jiného než jsme byli léta zvyklí. Vidíte to sami, jak to je. Přeju si, aby to tak nebylo, ale blízká budoucnost podle mě bude ještě méně příjemná, než je dnešní doba. Taková je realita. Nemá cenu si něco nalhávat."

Vyspělý svět předvádí jiný hokej než Češi. Zaspalo se?
„Neřekl bych, že jsme zaspali, nebo že nám něco ujelo. Takové řeči se mi moc nelíbí, i když to tak možná trošku je. Ale my to máme ve světě hrozně těžký. Kanaďani mají na jedno místo v sestavě dalších deset super kandidátů. A to není sranda. Podívejte se na Rusko. V KHL je spousta Rusů, kteří se vrátili z NHL, zvedají tu ligu. My se musíme pokusit pečlivě vybudovat novou generaci. Hodně skvělých hráčů máme vychovaných bývalým režimem, tak to prostě je."

Je to tak, že pověstnou českou vyčůraností už to, lidově řečeno, neušmrdláme?
„Ušmrdlat, ušmrdlat... My víme, že to proti Kanadě nebylo dobrý. Kluci ale hráli nadoraz."

A nejde svět jinudy než český hokej?
„Co je to jiná cesta? Pokud se bavíme o Kanadě a Rusku, musíme hlavně zmínit počty hokejistů. Pokud mám na jeden flek šest možností, anebo dvě, je to asi rozdíl, ne? Nám se jeden hráč zraní a už za něj není moc náhrada. My jedeme na mistrovství udělat co nejlepší výsledek, ale jedeme s tím, co máme."

Máte na šampionátu skvělé hráče, anebo to v porovnání s konkurencí není pravda?
„Myslím si, že máme skvělé hráče. Takové, kteří hrají výborně v Evropě. Jenže pak přijde mistrovství světa a ono je to najednou o něčem jiném. Plno hráčů si to tu okoštovává poprvé nebo teprve podruhé."

A tím tu trochu upadá i kredit KHL, nemáte ten dojem? KHL je zřejmě kvalitě NHL stále strašlivě vzdálená.
„Vždyť jste to viděli proti Kanadě. Podívejte se na její beky, to jsou ročníky 88, 89 a co si na ledě dovolí, to je neuvěřitelný. Ti kluci jsou vyhraní, hotoví hráči! Klobouk dolů. A přitom ještě loni hráli na dvacítkách. Tady jsou hned suverénní. Já to říkám pořád, Evropa za NHL obrovsky zaostává."

Neměníte nyní plány na šampionátu? Celou dobu tvrdíte, že každé umístění mimo medaile je neúspěch. Trváte na tom?
„Pro český hokej to jinak nejde."

A nejste po dvou posledních utkáních rozčarovaný?
„Musíme jít dál. Zápas po zápase a porvat se o to. Nic jinýho nám nezbývá."

Je těžké se přenést přes to poznání z posledních dní? Nejste otrávený?
„Nejsem. My hlavně potřebujeme dostat hráče do klidu. Oni si to taky berou. Prostě musíme do toho jít dál. Hokej není jen o vítězstvích."

Jste v situaci, kdy bojujete o pouhou přítomnost ve čtvrtfinále. To se vám přijímá snadno?
„To si nechci připouštět. Zatím ne. Je nám jasný, že to musíme uhrát. Po dvou zápasech nebudu nic přehodnocovat."

Udělal byste za poslední dny něco jinak?
(vypálí) „Ne. Udělal bych všechno stejně. I kdyby znovu nastala stejná situace."

Jste o tom přesvědčený?
„Jsem. Snažím se to dělat co nejlíp, za tím si jednoznačně stojím."

Nehlodalo vám v hlavě, zda nezkusit do branky Lukáše Mensatora?
„Ne. Ne. Ne."

Ani po Kanadě?
„Ne. Vůbec ne. Vůbec."

Nikdo z vašich asistentů to jméno ani nezmínil?
„Ne. Máme jednoznačný názor. Chci říct jednu věc. Lidi by si měli uvědomit, že za nároďák nesu odpovědnost já a budu to dělat podle toho, jak to cítím já! A ne podle přání někoho. To nejde. Vzali jsme dva mladé brankáře a toho nejzkušenějšího, co byl k mání. Jiným jsem nevěřil, jen těmhle třem. Lukáš Mensator chytal naposledy o mistra ligy, pak ne. Já si ani vůči němu nedovedu představit, že bych ho teď cpal do brány. To není žádná sranda."

Teď už je samozřejmě pozdě... Vy necítíte, že se prošvihl moment, kdy jste měli Mensatora nasadit minimálně do větší tréninkové intenzity?
„A kdy jsme si ho jako měli připravit?"

Na tréninku, třeba místo Pruska.
„Za Pruskem si stojím. Chtěl jsem sem vzít ke dvěma mladým gólmanům jednoho zkušeného. Ti dva (Štěpánek, Mensator) mají odchytáno pět nebo šest mezinárodních zápasů. Mistrovství světa je o něčem jiným."

Ale sám jste tvrdil, že Mensator musí konečně dostat kloudnou šanci. Tak kdy ji dostane?
„To je sice pravda, ale jestliže mi před mistrovstvím světa Kuba Štěpánek chytá tak, jak chytá, tak si nemůžu dovolit dávat tam jinýho. A za tím si jednoznačně stát budu."

Takhle je ale tu Mensator úplně zbytečný. Při tréninku si chytne pár střel, v pořádné permanenci jsou jen dva gólmani.
„Těch tréninků je málo a pro každou brankářskou trojku je to všude jinde stejné. Dostanete půl hodiny na trénink a víc vám nedají. Zjišťoval jsem si to. Nejde to. Pro kluky, kteří nejsou dopsaní na soupisce, jsme chtěli zvlášť led. Nešlo to."

Štěpánek po náročném boji s Finskem šel druhý den na Kanadu. Proč jste jej nenechali odpočinout a nechytal Prusek? Na nevyzrálého gólmana, byť s dobrou formou, je to příliš v tak rychlém sledu. Nebo ne?
„Ne. Kuba chytal dobře proti Finsku a ve čtvrtek ty kanadský góly každý viděl. Za žádný nemohl. Kuba ví a říká to sám, že musí chytit něco na víc, ale tam si skoro nesáhl na puk. Tak to chodí. Teď přijde Slovensko a uvidíme.

Slováci už v předstihu hlásí, jak jsou na Čechy vyhecovaní a… (skočí do řeči)
„Tak my se taky musíme vyhecovat.“

Může vám pomoci, že zásadní bitvy se Slovenskem Češi většinou zvládají?
„Já nevím… (otráveně) Nechci předbíhat. Viděli jste, že to naši hráči nezabalili s Kanadou ani za stavu 0:3. Snažili se až do konce.“

Nelze nevidět, že čeští hráči mají často svěšené hlavy, nevyjde-li jim akce nebo když dostanou gól. Neukazuje to na slabou sebedůvěru? Je potřeba zvedat hráče psychicky?
„To je strašně těžký… Mistrovství světa je zkrátka jiná soutěž, někomu se daří míň, někomu víc. To je přeci normální.“

Nikdo neříká, že ne. Dotaz zněl, zda nejsou hráči až příliš skleslí?
„Já vím, ale když prohráváte 0:4 a chtěli jste ten zápas vyhrát, jak chcete jezdit s hlavou nahoru? (hodně důrazně) Hráli jste někdy takovýhle zápas?“

To asi není důležité, nebo ano?
„Hráli jste někdy takový zápas?“

Na takhle vysoké úrovni samozřejmě ne…
„No, vidíte. Jestli mají sebevědomí, se zeptejte jich. A ne mě. Já nevím, co si myslí ten který hráč.“

Asi na ně jako kouč působíte a tušíte, jak na tom jsou, ne?
„Já nepůsobím… (naštvaně). Dělám to tak, jak to dělám. A jinak to dělat nebudu!“

Jsou ale lepší menší problémy, než proplout turnajem bez problémů, a potom narazit ve čtvrtfinále, ne?
„Zastávám tenhle názor, to je pravda. Když dostaneme na zadek, je to k něčemu dobré. Uvidíme, jak se s tím všichni vypořádáme.“

Jak to snášíte vy osobně? Máte po náročné klubové sezoně ještě dost psychických sil?
„Jasně. Hokej je o vítězství a když se vyhrává, pro všechny je to moc příjemné. Pokud se prohrává, trenér národního mužstva je pod tlakem. Tak to prostě je.“

Měli jste velké dilema, jestli ještě povolat do útoku Patrika Eliáše?
„Je super, že dorazí, i když to pro něj není žádná sranda. Řešili jsme to hlavně kvůli tomu, že budeme mít sedm obránců, což je obrovský risk. Ale my do toho jdeme! Takhle jsme se s ostatními trenéry domluvili.“

Měl by se Eliáš představit ve formaci s Milanem Michálkem a Tomášem Plekancem? „Asi to takhle dopadne.“

Laik by řekl, že prostě vsázíte na to, že to tady na turnaji „umlátíte“ útokem. Je to tak?
(přemýšlí, pak pokyvuje hlavou) „Víte co? Když se na to podíváme, tak bohužel nemáme... (nedořekne) Ale tak to prostě je. Nechci uhýbat doleva, nebo doprava. Budu tady hrát s hráči, které mám. Maximálně jim věřím, nedá se dělat nic jiného. Chtěli jsme získat jiné obránce, ale nejsou tady. Tak co? Ale musím říct, že mě velmi mile překvapil Roman Polák. Je výborný v defenzivě, dopředu, má skoro všechno. Je vynikající. Podle mě je to příslib do budoucna.“

Takových hráčů by to chtělo víc, že?
„To jistě, ale bohužel se nerodí každý den. V St. Louis je hodně vytěžovaný, hraje fakt dobře, hlavně jednoduše.“

Jak jste na něj vůbec přišli? Přeci jenom to nebylo nejznámější jméno. „Párkrát jsem ho viděl v televizi, bylo vidět, že dostává velký prostor na ledě. A měl jsem i dobré zprávy, ptal jsem se na něj. Jsem rád, že je tady.“

Budujete podvědomě už i tým pro únorovou olympiádu ve Vancouveru? „Tím se vůbec nezabývám.“ * Měli jsme spíš na mysli to, že když se hráč omluvil ze šampionátu, jestli to zohledníte i při nominaci na tenhle vrchol... „Bavil jsem se o tom i s Jarim Kurrim (generálním manažerem finské reprezentace), který říkal, že teď se všichni omlouvají, ale do Vancouveru budou všichni chtít, i když budou zranění... Ale teď se k tomu nechci vyjadřovat. Pracujeme tady na šampionátu, chceme udělat co nejlepší výsledek. Chceme medaili! A vím, že pro to uděláme naprosté maximum.“

Věhlasných útočníků je spousta, ale ne každý dostává takový prostor. Je to citlivé téma?
„Ano, je. Ne každý hraje tolik, kolik by si představoval. Kluci hrají méně než v klubech, tam to na nich visí, tady je to více rozprostřené. Všichni chceme co nejlepší výsledek, ale bohužel někdo jde na led třeba jenom osmkrát. To se nedá nic dělat.“

Jistě to někdo kouše hůř... Stěžují si hráči?
„Zatím to nějak neřešíme, všichni by se měli podřídit. Ale není to jednoduché pro trenéra. Nepříjemné je i říct někomu, kdo není zapsaný, aby letěl domů. Je mi těch hráčů hrozně líto, ale někdo to prostě musí udělat. Je to moje práce.“

Řekněte, jak hokej řešíte s Jaromírem Jágrem, klíčovou postavou mužstva?
„Nechávám ho v klidu.“

Takže situaci vůbec neprobíráte?
„Bavíme se v kabině, ale to i s ostatními hráči. Není to tak, že bychom řešili s Jardou něco speciálního.“

Takže o tom, s kým bude hrát v útoku, rozhodujete jenom vy?
„Ano, dávám na cit. Něco jsme vyzkoušeli, třeba jsme chtěli udržet to, že v Omsku hrál s Kubou Klepišem. Ale musím říct, že spojení Jágr – Hemský mi sedí víc. Proto takhle budou hrát i nadále. No a Čája (Petr Čajánek) je tam od toho, aby to odbránil.“

Je spolupráce Jágr – Hemský založená jen na improvizaci? Nebo si nějaké akce malujete?
„Něco si dáváme dohromady, ale samozřejmě chci, aby hráli tak, jak to cítí. Oni jsou specifičtí, takže jim nechávám větší volnost dopředu. Ale dozadu už to musí mít systém.“

Čekáte, že Jágr teď na sebe strhne zodpovědnost?
„Jarda se snaží co nejvíc, je to vidět. Ale myslím si, že bojují i ostatní. Jarda je každopádně největší tahoun, všichni na něj trochu koukají. I my jako trenéři na něj vsázíme.“

Stihnete se tady nějak odreagovat?
„Občas se projdu po obchodním středisku, dám si kafe se svými asistenty. Ale hokej probíráme pořád. To z hlavy nedostanete.“

Byl jste i na střelnici. Jaké to tam bylo?
„Skvělé. Akorát se těch pistolí trochu bojím. (usměje se) Byly tam i samopaly, vzduchovky a kuše.“

A co bylo nejlepší?
„Střelba ze samopalu. Ale nebylo to takovýto ratatata jako ve filmu, stříleli jsme po jednom náboji.“

Trefoval jste střed terče?
„Ne, jsem špatný střelec. Jak už jsem říkal, pistolí se bojím!“

Nemáte zbrojní pas?
„Mám. Ale pistoli si koupím, až se nebudu bát.“ (usměje se)

O sebe se nebojíte?
„Ne.“

Ani na novináře byste nechtěl někdy vystřelit?
„Ne, to bych si nedovolil!“

I když některé otázky...
„Ne, v klidu to je. Víte sami dobře, že nic netajím. S tím nemám žádný problém. Jsem v pohodě. Pokud to tedy není o tom, že se bavíme, že mají kluci svěšené hlavy! (směje se) To jsou prostě věci, že to tak někdy bývá. Kluci tak hrozně chtějí, až je to dostává dolů.“

Nemyslete si, my bychom se s vámi také raději bavili v době, kdy by český tým měl devět bodů. A ne tři...
„Jasně, já to tak beru. Prostě říkám, že pro úspěch uděláme ještě maximum.“

Jak vůbec zatím turnaj hodnotí vaše rodina?
„Voláme si s manželkou, ale řešíme hlavně jiné věci.“

Už se těšíte, až bude po všem a budete si moci odpočinout?
„Hlavní je, aby ten konec byl co nejdál!“

Pak hned vyrazíte na Slavii?
„Třináctého května nám začíná letní příprava, takže to stihnu. (usměje se) Už jsem tam velmi dlouho nebyl, vyrazím tam co nejdřív.“